Vytvořené odpovědi
-
Příspěvky
-
To MifakM
Beboo a Kulik měli prosbu (str.11-12) o vyhotovení mapy pro kemp Dolmoy. Zkoušel jsem ji na uložto najít, ale nic se mi nevyhledalo. Můžu se zeptat, jestli jste ji udělal a případně, kde by bylo možné si ji stáhnout. Děkuji
tak ještě jednou, teď už snad ve správném vlákně:
Tímto chci i za kolegy poděkovat Kimovi, za příjený večer a množství informací, které nám začátečníkům předal, stejně tak i za mapku se zákresem TOP míst a pomoc s nákupem věcí v obchůdku u Zerpa. Ještě jednou moc DĚKUJEME
Tak nevím …, nám se vlezly na ten menší stůl ryby ve dvou řadách a ještě tam zbylo místo i na přepravku (někdy i na dvě). Jinak ale opravdu krásné ryby, zřejmě to jsou “prarodiče” těch, co se podařily nachytat nám.
to Fish
Jestli jde o ten článek ze Snillfjordu, tak ten jsem psal já a Simovi jsem ho posílal tak před 2 měsíci
Ahoj.
Ve Snillfjordu jsem byl v druhé polovině května se stejnou cestovkou (moje první Norsko a navíc “rybář” amatér). Nevím, kdo tam z cestovky s Vámi je, ale já si nemůžu stěžovat. Jel s námi majitel + 2 delegáti (tímto je zdravím)-dostali jsme mapy i rady, kam jezdit a na co chytat a jak chytat. Opravdu se nám věnovali a pokud byl nějaký problém, hned to řešili. Prostě spokojenost. Jen se to chce chodit ptát jak delegátů, tak i ostatních účastníků zájezdu. Nás bylo 5 (4 amatéři + 1 rybář, který chytá jen u nás) a dokázali jsme něco nachytat.
Moje “poznatky” a zkušenosti:
Počasí nám moc nepřálo, do Snillfjordu jsme přijeli v sobotu ráno – úžasné počasí , vymetené nebe, téměř bezvětří a slunce svítilo jak šílené. To trvalo ještě v neděli dopoledne, odpoledne začal foukat a v pondělí jsme se na moře vůbec nedostali – majitel kempu vydal zákaz. Od úterý se citelně ochladilo a až do konce zájezdu s přestávkami pršelo. Takže jsme při každém výjezdu minimálně jedenkrát zmokli. Ale i to k rybařině patří.
Člun jsme měli pro 3 osoby, motor na 9,9 HP, nebyla to sice žádná střela, ale dojet na cílové místo se s tím dalo. Na moři nám v průměru jedna vyjížďka trvala cca 7-9 hodin, odhadem jsme jeli maximálně tak 7 km od přístavu, bez zastávek mohla jedna cesta trvat kolem 1,5 – 2 hod podle počasí.
Na člun jsme si přiobjednali sonar – ukazoval hloubku, 3 velikosti ryb a dalo se poznat, jestli je dno kamenité nebo tam jsou chaluhy
A teď k našemu samotnému rybaření.
Vzhledem k tomu, že jsme byli v Norsku všichni poprvé jsme dle delegátů byli úspěšní. Kolegové chytli 30 a 45 ryb (kelery a obecňačky), já jsem chytl 54 ryb (kelery, obecňačky, 2 mníky a 1 štítníka). Zkušení rybáři to naše množství byli schopni nachytat za 1 den, ale oni byli vědomostmi, zkušenostmi i vybavením úplně někde jinde než my.
Samotný lov
Chytali jsme pouze na přívlač a “pilkrování” s přívlačovým prutem max. do 40m hloubky s pilkrem do 100g. Zkoušeli jsme pilkry, gumy a pak i návazce s peříčky (doporučení od delegátů).
Nejvíc jsme nachytali na pilkry (40-100g), já jsem používal 40, 50 a 60g. Jeden bezbarvý, a další 2 měly z vrchní strany modrý, respektive červený proužek. Pilkry s proužky byly ploché a prohnuté, ten čistě kovový měl tvar podlouhlého vajíčka. Pocitově nejvíc záběrů bylo na celokovový, pak s červeným proužkem a nejméně na pilkr s modrým proužkem. Necelou polovinu na peříčka – návazec se 4 peříčky v barvě stříbrno-hnědo-bílé. Kolegové měli peříčka růžová. Zkoušeli jsme i jiné barvy, ale ty zcela bezúspěšně. Gum jsem měl mnoho, ale chytil jsem na ně pouze 1 kelera a 1 obecňačku – žlutá guma 8 cm s 20g bezbarvým jigem. Kolega chytl na gumy 2 kelery (oranžová s tmavým pruhem a modrobílá). Jinak nic. Ale to bylo spíš rukama, protože minimálně 4 rybáři chytali pouze na žluté gumy s 15g jigem a nachytali na to vše.
První den jsme jezdili po fjordu a kde nám ukázal sonar ryba, tak jsme hned zastavovali a snažili se něco chytit. Ryby které jsme takto chytli (celkem 8 ks) asi chtělo spáchat sebevraždu a nebo nám udělat radost. Funkce sonaru nám zcela unikla. Nějak jsme si odvodili, že to co vidíme na sonaru je před námi a ne pod námi. A už nám nedošlo, že i když jsme třeba nahodili nevzdálenost 30 m, ryby vždy zabrala až u člunu.
Druhý den jsme byli již o něco chytřejší, než den první, ale zase jsme netušili, že je potřeba co nejpřesněji vyhledat nějaký zlom a nahodit tak, aby nástraha spadla na zlom a pak dolů, kde čekaly „hladové“ ryby. Jinak druhý den se nám podařilo trefit hejno kelerů a během 15 min jsme vytáhli asi 16 ks. Pak nám hejno uplavalo. Že jsme trefili hejno jsme se dozvěděli až po návratu do kempu, když jsme se „chlubili “ delegátům a taky další informaci, jak si hejno udržet na místě – jeden musí vždy chycené ryby nechat na prutu ve vodě aby dělaly rozruch. Tak to už se nám bohužel nepodařilo znovu vyzkoušet, protože na další jsme už do konce nenarazili.
Třetí až poslední den – střídavé úspěchy, kdy se nám v některých případech podařilo najít ryby, najít i zlom, dobře nahodit a rybu dostat na loď. První nalezení zlomu bylo podstatně jednodušší, než jeho opětovné nalezení po tom, co nám člun vždy poodjel působením přílivu nebo odlivu. Někdy jsme ho už prostě najít nedokázali. Stejně tak i byl problém s alespoň částečně přesným umístěním nástrahy na zlom. Na jednom místě byl proud spodní vody tak malý, že pilkr podle vlasce dopadl téměř kolmo do místa, kam jsem jej nahodili nebo spouštěli. A při dalším pokusu, kdy nám člun kousek poodjel se pilkr klidně ocitl i o 30m dál, než byl spuštěn. Prostě a jednoduše, byl to neustálý boj s vlastními chybami a omyly, ale stálo to za to.
Další co jsme řešili, ale nedokázali jsme si sami odpovědět, jestli rybám, kterým stojíme nad hlavou vadí zapnutý sonar (někdy jsme ho vypínali, ale pak jsme zase už neviděli, jestli jsme ještě nad daným místem nebo nás to odtáhlo úplně jinam), stejně tak i spuštěný nebo zastavený motor (při zapnutém motoru jsme byli alespoň chvíli schopni zůstat na jednom místě, na druhou stranu „šofér“ byl v tomto případě vyloučen z lovu).
Zkoušeli jsme i trolling – jednou jsme chytli 2 malé kelery a 2x jsme se chytli všichni navzájem, tak jsme toho raději nechali.
Ryby – keleři měli v průměru kolem 40 cm, největší chycený v našem termínu měl 96 cm, obecňačky v průměru kolem 60 cm. Moje největší obecňačka měřila 67 cm a mník 70 cm. Oba mníky jsem chytil na přívlač na pilkr v hloubce cca 30 m. Někteří „účastníci“ zájezdu brali vše, co se jim podařilo vytáhnout, my jsme se snažili brát kelery 30+ a obecňačky 40+, pokud nebyly nějak poraněné od háčků.
Chycené ryby jsme hned zabíjeli dřevěnou paličkou, 2x jsem to vzal i se svými prsty a to jsem pak myslel, že vyletím z kůže. Někteří ryby nezabíjeli, nechávali je leknout – prý se v tomto případě veškerá krev nahrne do žáber. Nevím, pro mne byla ta palička tedy mnohem humálnější, než pomalé udušení. Pokud jsme měli ryby na lodi delší dobu, tak jsme je vykuchali a dali do bedny s mořskou vodou. Zase ale nevím, jestli to bylo to pravé ořechové.
Samotná kapitola bylo i zpracování chycených ryb. Když jsem viděl, jak to vypadá, když někdo umí filetovat … Já jsem si udělal škrabku s dřevěné destičky na kterou jsem přišrouboval vršky od piva a bylo to super na kelery. Obecňačka byla kapitola sama o sobě, škrabat šupiny bylo za trest. Kelery jsem jen vykuchal, uřezal hlavu a ocas a mrazil v celku, obecňačky jsem kromě jedné filetoval (nebo spíš jinak – na oddělení masa od kostí jsem použil filetovací nůž – to je přesnější definice)
Moje poznatky a ponaučení:
– zkušení rybáři měli echoloty s navigací a přesnou mapou mořského dna, naprosto přesně věděli kde by měly být ryby a kam mají nástrahy nahazovat. Používali pouze přívlač a to žluté 5 cm gumy, 15g jigy a vlasec 0,15, uhlíkové pruty a na vodu jezdili maximálně tak na 3-4 hod. Pak si mohli dovolit jet při každém přílivu. Zjednodušeně řečeno – připadalo mi, že na moře si pro ryby jezdili jak do obchodu.
– ryby ve fjordu nebyly až tak velké, aby bylo nutné používat nějaké robustní nářadí, prut (40-80g) který jsem nakonec měl mi připadal zcela dostačující. Alespoň jsem si užil ten „souboj“ s chycenou rybou.
– pro možnost rychlého dopadu nástrahy na předem určené místo by bylo asi vhodnější použít tenčí vlasec 0,15-0,20. Já jsem měl 0,30. Na druhou stranu – za celý týden jsem v chaluhách nebo skaliskách visel snad 15x (a to jsem na tom v porovnání s kolegy byl ještě hodně dobře) a přišel jsem jen o jeden pilkr
– použití šňůry – na vytažení z chaluh ideální, stejně tak i lepší manipulace s nástrahou (průtažnost proti vlasci je minimální). Problém je zase v odporu vody, kdy nástraha na šňůře klesá podstatně pomaleji. Mnohem vhodnější než vlasec byla pro případ, kdy jsme chtěli prochytávat sloupec vody cestou dolů i cestou zpět. Na šňůře se dalo mezi prsty poznat, jestli ryby do nástrah „ťukají“. To se nám osvědčilo v případech, kdy se ryby nedržely až u dna, ale tak 5-10 m nad dnem.
– nemá cenu zkoušet chytat ryby, které na echolotu byly v jedné řadě na dně. Nevím, co to bylo za ryby, ale nikdy jsme žádnou z nich nedostali. Vždy na echolotu musely být ryby zobrazeny v několika vrstvách nad sebou a pak jsme dokázali něco chytit.
A to je asi tak vše. Každopádně to bylo úžasné a určitě si to budu chtít zopakovat.
Zkusím najít mapu přibližně vyznačit místa, kde se nám podařilo něco chytit. jinak ve společenské místnosti mají na stěně velkou podrobnou mapu celého fjordu, dotáhni tam delegáta a nech si ukázat místa, kde se dá něco nachytat.
Ale jak jsem psal již na začátku – v Norsku jsem byl poprvé a …
Děkuji všem za sdělené zkušenosti. Nakonec to dopadlo tak, že letos (do Norska jedeme poprvé)s kolegou vyrazíme ve věcech, které používáme u nás a obleky si budeme pořizovat až na příští výpravu.
Nahrávání ...
