Na pobřeží Norska se třou keleři od dubna do června. Loví se především od května do října. Najdeme je od jihu až po sever Norska. Nejčastěji keleři jezdí v hejnech, a tak je možné, že při jejich lovu jich dokážete při jednom driftu chytit i několik kusů. Jsou to neuvěřitelně silné a bojovné ryby. Zajímavostí je, že dokáží velmi dobře vyrovnat tlak, a tak se může občas stát, že vám příjde záběr a keler vám pojede nahorů k lodi takovou rychlostí, že nebudete stíhat namotávat. Vlastně ho nebudete ani cítit, ale v tom přijde zvrat a on to rozjede znovu přes brzdu. Zpět ke dnu. V těchto chvílích začátečníci často neudrží takto velkou rybu a souboj končí přetržením návazce. Většinou je to, ale naopak a po razantním záběru vám větší exemplář i hned vypálí přes brzdu do hlubin. S tímto torpédem si opravdu užijete velikou zábavu.
Situace ve Finnmarku
Mě s Karolínou se nejvíce zadařilo na ostrově Soroya v červenci, kdy jsme jezdili na reef otevřeného moře, kde se velcí keleři zdržovali u podmořské hory 70m-90m, což bylo asi 18km od přístavu. Kdo si myslí, že velké ryby nachytá v létě, u pobřeží, šeredně se plete. Jakmile se voda u pobřeží ohřeje je třeba za velkými kelery vyrážet velmi daleko na otevřené moře. V těchto místech jsme byli každý drive úspěšní a tahali jsme na každý přejezd jednu až dvě ryby mezi 120-130cm. Největší rybou byl keler 135cm 15kg, kterého Karča zdolávala dlouhých 20min a všichni si mysleli, že táhne velkého halibuta. Jako nástraha nám nejlépe fungoval lehčí švédský pilkr 300g, který pomalu propadal sloupcem a ryby na něj reagovali již při spouštění. Sestavu jsme používali bez paprik, protože to bysme riskovali ztrátu celého návazce, v případě plného obsazení monofilu velkými kelery, kteří v tu dobu byli pod lodí.
Hledání dobrého místa
Toto asi ta nejdůležitější otázka, kterou si klade většina z nás. Nejdříve si musíte uvědomit jakou rybu daný den chcete lovit a tomu se přizpůsobit. Je velkou chybou celý den jen pilkrovat na 80m a večer si stěžovat, že jste ulovili jen pár tresek obecných, ale žádného kelera. Každá ryba chce svoje. Musíte něco vědět o biologii každé ryby, protože to vám napoví, kde danou rybu hledat a na co ji lovit. Obecně platí, že pokud narazíte na místo, kde budou mníci brosma, tak těžko tam ulovíte vysněného kelera, protože ten se vyskytuje úplně jinde a vyžaduje zcela odlišnou nástrahu (taktiku lovu). Některé ryby nikdy neulovíte dohromady. Mám na mysli, že nikdy na jeden drive neulovíte tresky obecné, okouníky a k tomu halibuta. Každá ryba chce svoje. V praxi to znamená, že je dobré, každý den se zaměřit na určitý druh ryby a pokusit se ji ulovit.
Jak vést nástrahu
Kelera lze ulovit téměř na všechny nástrahy od těch gumových až po pilkry nebo různé návazce s chobotničkami. Treska tmavá velmi dobře reaguje na pohyb, proto je dobré vláčet vaší nástrahu rychleji než obvykle a občas ji třeba na sekundu zastavit. Někdy právě v ten moment přichází záběr. Keleři milují pohyb a právě rychle se pohybující návnada je pro ně neodolatelné sousto. Většinou se pohybuji ve větších hloubkách okolo 60-120 metrů. Velmi často se loví keleři i kolem sádek, kde je potřeba pamatovat na to, že lze lovit až dvě stě metrů od sádek. Osobně považuji lov kelerů u sádek za prasárnu a nikomu to nedoporučuji!
Milují otevřené moře
Za mnohem lepší místa výskytu osobně považuji šelfy a podmořské hory na otevřeném moři. Z pravidla jsou tato místa docela daleko od přístavu, a tak je není možné navštěvovat pravidelně, ale jen a pouze v případě, kdy je příznivý vítr a nejsou veliké vlny. V každé lokalitě lze najít hned několik podmořských hor. Ale pozor, ne na každé hoře objevíte výskyt velkých kelerů přes 1m. Velmi často se setkáte spíše s menšími jedinci kolem 30-50cm. A podmořské hory jsou místa, která mohou skrývat opravdu veliké ryby všeho druhu. Co se týče kelerů, tak ty je nejvhodnější hledat právě okolo těchto podmořských hor. Občas se vám může stát, že nějakého velikého kelera chytíte přímo na podmořské hoře například na 38 metrech, přitom všude okolo je metrů 150m.
Neustálé hledání
Velké ryby často krouží kolem hejna menších ryb, takže se k těm velkým exmplářům musíte doslova prokousat. Na cca 30 menších kelerů připadá jeden velký, takže velmi často je to o trpělivosti a tahání trpaslíků, než se zavěsí ten „ten vysněný“. Mnohem více času ovšem veliké tresky tmavé tráví právě okolo podmořských hor. A tak se vyplatí mnohem více objíždět hrany, kde to z menší hloubky padá právě do té větší. Právě v těchto místech většinou velicí keleři parkují. Často se může stát, že objedete celou podmořskou horu a nenarazíte ani na jednoho pořádného kelera. Potom nezoufejte, že tu keleři zrovna nejsou, proto se vyplatí zajet k další podmořské hoře a opět zahájit objížďku a lov. A právě zde budete znovu úspěšní!
Buďte aktivní
Teď mám na mysli rybáře, kteří si vyjedou na moře s GPS – waypointy (body) od kamaráda a myslí si, že stačí jen zastavit nad označeným místem a úspěch se hned dostaví. Hluboké zklamání bývá realitou. Waypointy jsou dobré, ale váš kolega vám musí sdělit v jakém ročním období se nad daným místem vyskytoval. Protože moře se neustále vyvíjí a důvody, proč zrovna on nachytal na tomto místě se den ze dne mění. Trochu to teď objasním. To, že daný waypoint funguje znamená, že se kolem tohoto místa zdržují hejna ryb, které slouží velkým predátorům jako potrava.
Přejít na:
Autor Michal Simčo
Foto rybolovnorsko.cz
2 Responses
Dobře zpracováno a krásný fotky.
Zajímavé informace, ale nedají se asi aplikovat všude. Myslím tak od Hitry až na sever. Jih bude úplně mimo, tam o takovou rybu ani nezavadíš.