Marin Šanda píše…
Zkusím popsat naši cestu do Norska. Ve čtvrtek ráno vyrážím, jakožto neočkovaný a bez potvrzení o prodělání Covid-19, na antigenní test do Covidpointu v Karlíně. Sice mám potvrzenou velmi vysokou hladinu protilátek po bezpříznakovém prodělání, ale je mi to, jak se říká, na dvě věci… Je tam sice fronta, ale díky online objednání mám v 9:10 vyšťourané obě nosní dírky a s ujištěním personálu, že výsledek testu by mi měl přijít do 20 minut do emailu, jedu do Braníku vyzvednout střešní box a odtud hned směr sever. Lehce po jedenácté dobírám v Teplicích zbytek posádky. Nepřestává mě překvapovat, jaký je Superb III náklaďák (po 1203 asi nejlepší užitkové auto od Škodovky). Ale i ve spojení se střešním boxem XXL jsme narvaní k prasknutí. V 11:40 vyrážíme směr Drážďany, ale naši cestu ukončuje asi po 30 metrech svítící oranžová kontrolka motoru. Naštěstí nám pomohl naprosto úžasný technik v Teplické Škodovce. Byly to jen nakousané kabílky od přídavného olejového čerpadla pod motorem. Je 13:00 a konečně jedeme. Cesta Drážďany – Lipsko – Magdeburg – Hanover – Hamburg byla celkem v pohodě, až na šílené čtvrteční bouřky. Naštěstí pro nás byly veškeré nehody v prostisměru (lidi, jezděte hlavně opatrně, život za to nestojí!). Okolo 20hod. přijíždíme na dánské hranice. Jsme odesláni vpravo pod přístřešek a probíhá kontrola dokladů a potvrzení o Covidu. Stačilo ukázat potvrzení o tom, že jsem negativní, v mobilu (opravdu to přišlo z Covidpointu v PDF do emailu za 15 minut) a již opíchaní kolegové ukazují QR kódy, které si scannuje a ověřuje v systému, zda jsou v databázi. Celník poděkoval, popřál šťastnou cestu a frčíme dále směr Kolding – Odense – okolo Kodaně a na mosty do Švédska. Bouřkám jsme naštěstí ujeli. Švédské hranice jsou jak přes kopírák jako dánské. Celník kontroluje doklady, potvrzení a vyptává s kam jedeme a na jak dlouho. Během vysvětlování mě napadne ukázat potvrzení o rezervaci od Michala Simča, načež se mu rozjasní úsměv a s přáním šťastné cesty jedeme dál. Cesta Malmö a Goeteborg probíhá bez problémů. Kromě přejetých zvířátek (tzv. „herbářových“) na dálnici potkáváme jen pár kamionů, jinak absolutně nulový provoz. V 5:40 přijíždíme na norské hranice, kde není kromě nás ani noha a já jsem, jako Covid vakcínou neopíchaný panic, nervózní jak sáňky v létě. Dálnice je stažená do jednoho pruhu na norskou celnici. Přijíždím k prvnímu stanovišti, bude jich celkem sedm :-). Celník kontroluje doklady a požaduje od kolegů Covid pasy (papírové potvrzení nechce, ale požaduje QR kód v mobilní aplikaci!). Ode mě chce vidět v sms potvrzení o registraci, kterou musí každý, kdo nesplňuje podmínky Norů (plná vakcinace nebo potvrzení o prodělání), udělat před odjezdem, ale ne dříve než 48 hodin před překročením hranic. Načítá si QR kód přes odkaz v došlé sms. Snažím se mu ukázat test, který je starý jen 21 hodin od odběru, ale absolutně ho nezajímá. Jsme odeslání na stanoviště 2, kde nám celníci v ochranném obleku sdělují, že máme pokračovat po oranžových šipkách dále. Najíždíme na velké odstavné parkoviště a dávám si slalom mezi stovkami kuželek (styl řazení k odbavení na letišti). Na stanovišti 3 nás vítá člen norské armády v uniformě a jen nás posílá na stanoviště 4, kde dostávám lísteček s pořadovým číslem (jako v bance). Popojíždím na stanoviště 5/6, kde už před mobilním domečkem postává zdravotnický personál. Uvnitř odevzdávám lísteček, cestovní pas a už mě první z pracovníků zpovídá a zapisuje mě do systému. Požaduje doklad, opět QR kód z registrace a dále telefonní číslo, SPZ auta a hlavně adresu místa pobytu v Norsku pro trávení případné karantény. Po sepsání jsem odeslán vedle, kde mi zdravotnický personál vyšťourá s gustem obě dírky (nosní). Se slzami v očích odcházím do auta a odjíždím na další parkoviště, tedy stanoviště 7. Tady čekáme na výsledku testu a po cca 15 minutách a potvrzení výsledku vysílačkou, jsme lehce znuděným personálem v puštěni do Norska. Ze mě opadá ten šílený stres a konečně si začínám užívat cestu. V Oslu minimální provoz a pokračujeme na Elversum a už po A3 na Trondheim, před kterým uhýbáme na Orkanger. Ve Valsetu najíždíme na krátký trajekt do Brekstadtu (jezdí geniálně vždy v celo a v půl). Po vylodění už jen 25 km na náš milovaný Bakkan Wahl, kde nás vítá Benn. Před chatou již máme připravené naše věci uložené z roku 2019. Vzhledem k tomu, že je tato lokalita naše srdeční záležitost, Benn má pro takové, jako jsme my, i sklad, kde nechávám veškerou rybařinu, takže není problém ani cesta letadlem na lehko. V neděli nám dorazí náš delegát Petr alias Dědo147, bez kterého by to prostě nebylo ono a pak už to bude naprosto famózní! Takže po tom šíleném dvouletém absťáku po Norsku jsme tady a jdeme na ně!!!
