Vytvořené odpovědi
-
Soudruhům tam ale krásy sajůzu poněkud chátrají, co se ostnatých drátů týče tak tu údržbu ne že zanedbávají, oni na ni zcela hází bobek.
Škoda že ten jedinej soudruh s aftamatem tam byl za celou dobu mého pobytu jen jednou a nestihli jsme navázat družbu, neb jestli jsem o něco z této akce stál, tak to byla fotka s ákáčkem na hranici sajůzu, pak jsem požádal i šéfa, ale smůla, toho kalacha tam má fakt jen jeden z nich – jestli se to dozvěděl Michail Timofejevič, to se ani nedivím že se posledních vánoc nedožil.
Ahoj Kulíku i všichni ostatní, pracovní výlet do Sovětského svazu jsem zakončil po 13ti dnech. Je tam vidět snaha být lepší a modernější, ale je to tak jako tady, kdyby v okamžiku získání nezávislosti více používali afatamty kalašnikov mohli být o kus dál.
Já jsem přicházel do styku s celníky a pohraniční policií, po 10ti dnech na celnici mě to dost přestalo bavit, tak jsem potřeboval nějakej ten výlet, do Moldávie to nešlo, protože oni se snad báli že jim tam udělám revoluci, takže kdykoliv jsem tam někam chtěl, tak velitel vydal rozkaz že policajt ve službě má nastartovat své soukromé auto, odvézt mě kam si řeknu, dávat na mě pozor a přivézt mě zpátky. Na výlet jsem tedy vyrazil do hraničního prostoru, domluvil jsem si to s policajtkama, ale vyrazil jsem až druhej den ráno aby bylo líp vidět, jenže té směně jsem nic neřekl, takže když mě jeden z mála lidí který tam legálně může napráskal, tak soudruzi museli zadržet narušitele hranice. Později velitel pohraniční policie povídal cosi ve smyslu že jsem vůl, že po mě mohli střílet, já jsem odpověděl, neboj už jsem tu 10 dní, že z Tvých policajtů je ozbrojenej jen jedinej vím a že dnes není ve službě vím taky, obuškama se blbě střílí a ani je nesundali z opasku. Hranici SSSR s Rumunskem v tomhle místě tvoří řeka – přehrada, vzhledem k tomu že tam normální smrtelníci nesmí by tam nemusela být špatná rybačka.
