Poznávací cestou po středním Norsku

V dnešním pokračování článku Poznávací cestou po jihozapádním Norsku se mrkneme na zajímavá místa ve středním Norsku. Určitě se nám nepodaří zmínit všechno co stojí za to vidět, ale snad to nejpodstatnější neopomeneme. Ideálně nám Vaše tipy pište do komentářů pod článekem, tak jako to udělal uživatel s přezdívkou Vlkouš u minulého článku, za což mu touto cestou děkujeme. A nyní se již přesuneme k první bodu zájmu ve středním Norsku a to k ostrovu Runde.

Střední Norsko

Runde – ostrov, který se proslavil jako letní útočiště papuchálků ploskozobích, kteří se zde v létě vyskytují ve statisícových koloniích na skále na západní straně ostrova před Ålesundem. Na nejlepší pozorovací místa k útesům zabere rocházka asi hodinku a kromě pozorování papuchálků jsou zde také nádherné výhledy na Severní moře. Z Ålesundu je možné také využít plavbu člunem za pozorováním těchto ptáků.

Geirangerfjord – je doslova obklopen prudkými horskými stěnami, překrásnými vodopády a obřími skalními masivy. Ve vesniče Geiranger žije jen pár stovek stálých obyvatel, ale přes léto sem dorazí až 600000 turistů.

Trolí stezka – unikátní cesta, kde se vyplatí zastavit na přilehlém parkovišti a jít se pár set metrů projít na parádní vyhlídku, ze které máte celé údolí jako na dlani.

Atlantická cesta – jako její počátek se dá považovat malebná rybářská vesnice Bud, dále pak kopíruje pobřeží Hustadvika, které má velice šaptnou pověst mezi námořníky, protože se zde často mění větry i mořské proudy. Celkem přejedeme přes osm mostů spojující malé ostrůvky tzv. holmy a šéry. Asi v polovině cesty se nachází ostrov Averøya a celá cesta (alespoň ta nejkrásnější část) končí v přístavním městě Kristiansund. Po celé trase je vybudováno dostatek odpočívadel a tak není problém pořídít nádherné fotky. Celková trasa má cca 65km a běžně zabere okolo hodiny.

Nidaroský dóm – se nachází v městě Trondheim a jeho počátky výstavby se datují už kolem roku 1070. Časté požáry bohužel neustále devastovali tento norský národní památník. Až v roce 1869 byla započata rozáhlá rekonstrukce, kterou se podařilo úspěšně dokončit o sto let později. V roce 1988 byly do Nidaroského dómu převezeny korunovační klenoty a tím bylo stvrzeno postavení dómu jako korunovačního chrámu.