Vytvořené odpovědi
-
Příspěvky
-
Na zpatecni ceste jsme se jeste zastavili na Storflua a Honzak s detmi nam ukazal jak se to ma delat.Nezbylo,nez obdivovat mala Kozacata,jak vytahuji z te hloubky kusy okolo 80cm
…Holt geny se nezapřou. Aspoň Honzák ví, že jeho ušlechtilý koníček nezanikne po přeslici-ni po meči.
….věřím Dědo , že je rozhýbeš. To nás si přemlouvat nemusel viď ? Je vidět, že někteří si jedou “na ryby” opravdu odpočinout-mají recht !!
Dnes mě přišla tato perla na servis. Nedalo mě to a musím se s vámi podělit o ten skvost.
…no myslím, že to je velká výzva, ale elektriku z toho asi neuděláš !!
Roman 1312:super shrnutí a počtení,plné rybářských zážitků….co víc si přát. Snad se ti bude líbit i s náma na podzim
…děkuji Pepi a že se mi tam s vámi bude líbit o tom jsem přesvědčen !!
Bakkan Wahl 2016
Lokalitu Bakkan Wahl navrhli kolegové hned po ukončení loňské mise na Jostolenu. Ne, že by se nám na Jostolenu nelíbilo – naopak, s oběma Míry St., Hrůšou? Jimmym, Medákem a ostatními, to byl jeden z nejlepších pobytů v luxusním a nádherném prostředí. To, že nám nevyšlo počasí už bylo bohužel pouze jenom zásah vyšší moci. Vzhledem k tomu, že jsme se zatím nikdy nevraceli na stejné místo padla volba na Bakkan Wahl, přiznejme si na rovinu, že to bylo hlavně i díky reportům Dědy 145. Rezervace termínu a místa proběhla během několika málo minut telefonování a e-mailování se Simem a mohli jsme začít s dlouhými skoro ročními přípravami. Nebudu tady líčit co všechno jsme absolvovali za ten rok, od výroby pilkříků, jig.hlaviček, modelů vláčecích gum vytištěných na 3D tiskárně a následných zkoušek vzorků v bazénech. Holt něco jsme dali dohromady a v úterý 14.6.2016 ve 23,10 hod. jsme vyrazili.
Cesta probíhala relativně v klidu i když se nám zdála dlouhá. Myslím, že už jsme jedni z mála, kteří používají k dopravě trajekt, ale slibuji, že to bylo v pravdě asi naposled. Náš „logistik“ Boris neponechal nic náhodě a trajekt objednal s půl ročním předstihem za hodně slušnou cenu i s kajutou. Časové rezervy, které jsme měli k odjezdům trajektů byly více než dostatečné a tak pravděpodobně vyhraje propříště přesun přes dánské mosty. Pojedeme „zkratkou“-je to sice delší, ale o to horší cesta“ ! (Jak by řekl klasik). V Trelleborgu jsme byli sličnou švédskou příslušnicí celní stráže vyzváni k předložení cestovních pasů a po hlubokém pohledu do očí (někteří z nás v tom hledali i něco víc) jsme byli mávnutím ruky posláni na další cestu. Zbytek cesty proběhl za několik málo zastávek a konzumace řízků, sekané a dalších dobrot celkem v pohodě. V loni jsme se cestou na Jostolen zastavili u takového krásného jezera s odpočívadlem, tam jsme naplánovali další zastávku a byli jsme rádi, že tam nikdo není. Po vystoupení jsme pochopili proč. Byli jsme okamžitě napadeni mraky malých, ale kousavých mušek(tiplic), které se nedali odehnat ani doutníky dominikánské provinience, které jsme s sebou měli na oslavu mimořádného úlovku. (tak trochu jsme počítali i s tím, že je vyhulíme i když žádnou „trofejku“ nechytnem.)
K trajektu na ostrov Bakkan jsme dorazili s notnou časovou rezervou, ale trefili jsme se akorát, takže během pěti minut jsme se houpali směrem k ostrovu. Výjezd na ostrov v pohodě, ale kam se dát teď. Po několika km se opět náš logistik rozhodl, že si další část cesty upřesní s některým z domorodců a kázal zastavit u nejbližšího domečku. Bez nejmenších skrupulí razantně nalehl na domovní zvonek a nepřestal dokud se ve dveřích neobjevila v noční košili a zapínajíci si župan paní v nejlepších letech. (dámy prominou 60+) Samozřejmě se nic nedozvěděl, ale paní zhodnotil tím, že byla málo komunikativní a snad i protivná. Kolega Jožka ho upozornil, že to chápe, že je pouhých 7,15 hod. a on ji asi vytáhl z vyhřáté postele a ať je rád, že nevylezl nějaký norský dřevorubec, protože složených několik desítek kubíků dřeva na dvorku tomu odpovídalo. Nakonec jsme kemp našli a vstříc nám přicházel Ben, který byl podrobně instruován Dědem 145, který byl na vodě s některými německými posádkami.
Byla nám okamžitě otevřena „místní“ restaurace, kde nám byla nabídnuta káva a další občerstvení, než se uvolní a proběhne úklid v naší chatce Ambassade. Kolem 10 hodiny jsme měli již notnou část našeho vybavení přestěhovánu a začali jsme pomalu kompletovat naše rybářské náčiní. Na 13 hod. jsme měli s Bennem domluven sraz v přístavu a tak jsme ani nikam nespěchali. Instruktáž proběhla jak měla a po pár doplňujících otázkách našeho „kapitána“ Borise (byl demokraticky zvolen již před několika lety –je nejmladší) jsme se vydali poznávat rybám zaslíbené okolí. Tato vyjížďka byla opravdu pouze poznávací, jelikož se hlásila únava z cesty, byli jsme rozhodnuti, že si chytneme pouze něco k večeři. Čtení mapy nám nedělalo problémy a tak jsme zamířili k ostrovu, který jak říkal Děda 145 je jediný v širokém okolí zelený. Pruty jsme si vzali jenom vláčecí, protože jsme s nějakým pilkrováním tento den nepočítali. Dvě „obecňačky“ kolem 70 cm a dva krásní polaci 76 a78 cm chycené na gumu 20 cm a 100g pilkřík (verze –polak)nás příjemně překvapili a rozhodli jsme se pro návrat.
Ryby udělané pouze stylem máslo, sůl, pepř, kmín byly vynikající. Večer nás přišel uvítat i Děda 145 a přes unavující den, který strávil na vodě s jinými posádkami a přes naše množství dotazů vydržel s námi až do pozdních nočních hodin.
Ráno nás překvapilo mlhou, deštěm a poměrně svěžím větrem a tak bylo jasné, že se nikam nedostanem. Děda 145 viděl naše zklamání a tak nám navrhl, že nás zaveze do vedlejšího fjordu, kde má zaparkovanou jednu loď kterou nám půjčí a v poměrně před větrem chráněným fjordu můžeme řádit do sytosti. Informace kde by mohli ryby být jsme dostali (mimo jiné předpověď Dědy 145 se do puntíku splnila) a hurá na vodu. Parádně jsme si zachytali a množství kelerů, polaků, tresek bezvousých a doršek nám vyplavil přebytečný adrenalin z krevního oběhu.
Na další den nám Dědo 145 vzhledem k předpovědi počasí naplánoval návštěvu Melsteinu za jeho osobního doprovodu a tak jsme již několik minut před 8 hod netrpělivě přešlapovali v přístavu. Den to byl parádní. Sice začátek nic moc, keleři nebyli na předpokládáném místě a nebo se zdržovali na hloubkách 150m a více. ( nikdo z nás nemá „elektriku“) Pár kelerů, sem tam nějaký okouník neuspokojovalo ani Dědu 145 a tak se rozhodl, že nás provede po „svých“ polakovištích. Byla to paráda. Polaci se nenechali nijak přemlouvat a brali ochotně jak gumy vlastní výroby, tak pilkříky. Brzy jsme naplnili naše bedny a za sílícího větru jsme s několika zastávkami (Storflua atd.) dorazili do přístavu a filetárny, kde jsme strávili další 2 hod. za neustálého dozoru Dědy 145 nad naším pitným režimem (Becherovka).
Tak plynul den za dnem a najednou tu byl poslední den. Limity byly dávno splněny a snažili jsme se už jenom o nějaká svá maxima.
Ještě mi nedá nezmínit den, který jsme zažili, když jsme se vraceli z Melsteinu a na půl cesty jsme se přidali ke konvoji, který vedl Dědo 145. „ Zastavíme ještě na místě, kde by v tuto dobu mohli být doršky“ zněl návrh Dědy 145 a my jsme souhlasili i když naše bedny byly slušně zaplněny. První spuštění pilkrů do vody cca na 30 m přineslo pár okamžitých ataků našich nástrah a pár doršek v lodi. V zápětí se na pilkrech a přidaných paprikách objevili slušní keleři a tak jsme vyměnili pilkrovací pruty za vláčecí.Co hod to keler… Vzhledem k tomu, že jsme se rozhodli pro selekci menších kelerů, (za menší jsme považovali kelery do 70 cm)vyměnili jsme pilkříky za gumy cca 25 cm. Záběry ovšem neustávali a byly i situace kdy na 4 lodích krát 3 rybáři nebyl člověk který by neměl ohnutý prut. Na jedé lodi byli 4 rybáři a někdy bylo komické, že si nemohli ani vzájemně pomoci, protože každý měl starosti se zdoláváním svého úlovku.
Ryby ochotně braly i notně poškozené gumy. Bez ocásků a pouze s cáry na jigových hlavách se tahaly ryby, které se pouštěly. Naše loď se rozhodla jako prví opustit bojiště a s dvěma plnými bednami jsme se vydali k domovu. Když jsme asi hodinu pracovali ve filetárně tak se vrátil zbytek. Po pohledu na množství ryb které přivezli mi jich bylo až líto…
To samé se ještě opakovalo v den, kdy vzal Dědo 145 na vyjížďku asi 8 německých lodí, které měly do té doby v nádobách pár 30 cm kelírků. Ve filetárně se radovali jako děti v hračkárně.
Abych to nějak celé shrnul. Ryb bylo nachytáno opravdu velké množství, převažoval keler a to z mého pohledu slušných velikostí. Největšímu scházeli do metru pouze 2 cm, ale vynahradil si to váhou 12,10-12,30 kg (nechtěl držet- Roman) Co do množství byl na druhém místě polak (největší cca 84 cm-Boris) Doršky (100cm -11,80 Joška) Halibut (100cm-Joška) Okouník cca 5 ks.
Samostatná kapitola je Dědo 145. Neúnavný a asi nikdy nespící člověk, který je vám připraven poskytnout špičkový servis, netýkající se jen rybolovu –ještě jednou velký DÍK. Na cestě zpět, když jsem zavedl hovor co příští rok kam….? Od kolegů jsem zaslechl jednohlasnou odpověď….. NA BAKKAN
Takže Dědo 145 na viděnou…
Roman1312, Boris, Jožka
Konečně chvilku na vodě a to jen díky Dědovi 145. Zařídil nám loď ve vedlejším fjordu. Usoudil, že by tady s námi bylo k nevydržení a poslal nás k fabrice, kde se vyrábí krmivo pro ryby. Po počátečním tápání, kdy jsme se snažili něco dostat na gumy, jsme museli vytáhnout naše klenoty a hned to bylo znát. Pár pěkných kelerů a polaků srazilo adrenalin v našem krevním oběhu na únosnou míru. Nicméně se modlíme ke sv.Petrovi ,aby se počasí umoudřilo a my se dostali na ta správná loviště.
Ještě jednou klobouk dolů, před Dedou 145, jakým způsobem dokáže všem vyhovět a poradit
….tak konečně nastal ten nejhezčí den v roce máme to za 6, ale zaplať pánbůh, že jen hodin. Ve čtvrtek 16.6.6 na Bakkanu u Dědy 145…..
Stando, díky za tvoji reakci. Vidím, že se nezměnilo vůbec nic. Mrzí mě, že takovou pěknou lokalitu nevezme někdo schopnější než je pan Štibrány. Přitom by stačilo vyměnit jen lodě, ubytko je v pohodě. My jsme s tranferem problémy neměly žádné, trápily nás jen nespolehlivé lodě.
…..jenom by mě zajímalo, který blbec by se do takového kempu hrnul a nebo ještě dokonce příští rok vracel. Myslím, že ke každé lokalitě je na tomto webu dost informací, aby si to každý dobře rozmyslel a rozhodl se, jestli mu popř. stojí za to nějakou korunu ušetřit. Pokud tam nebude nikdo jezdit, možná to donutí p. Štibrányho, nebo jinou kompetentní osobu popřemýšlet. Dnes je několik lokalit (kempů) s luxusními podmínkami za rozumné ceny a nemusím riskovat život v nějakých “neckách”.
Nahrávání ...
