Vytvořené odpovědi
-
Luxusní počasí pro turisty pokračuje, ale poslední 2 noci vždy vítr alespoň částečně zeslábnul, takže bylo možné trochu zachytat. Podařilo se mi tedy zaskórovat. Nej rybky 119cm/11 Kg, na fotce 117 cm/12 Kg (sorry Kiki, já vím že jsi chtěl vidět 120+, ale zatím nemám a zbývá mi poslední noc na lodi, pak do pondělka jen kayak )
Ostatní hosté v campu velikostně zaostávají a musím konstatovat že jsem jim svým prvním ranním návratem s treskou metr+ převrátil denní bioritmus – kdyby mě neviděli, tak by zřejmě dál lovili přes den a spali přes noc ;-);-);-)
Gruvearbeider, Kim, Kulik – pánové děkuju.
Z beránka se začal stávat mazel, bečel i když byl nakrmenej – chtěl se chovat 😉
Jenže smůla, práce je hotová, resp. to vypadá že by tam stále nějaká byla, ale farmář nemá zrovna moc peněz, takže myslím že už ho nikdo chovat v náruči nebude.
Přikládám jedno včerejší foto, kamarád přivezl grupu turistů-nerybářů, kteří jsou nadšení, nacvakali tisíce krásných fotek, hovoří o luxusním počasí, já šílím neb kromě toho že je obloha bez mráčku prakticky bez ustání fučí tak že efektivní lov je nemožný, mělčiny a vláčení jen malé ryby. Rybáře z nich na tomto pobytu zřejmě neudělám.
Mimochodem přebývá nám tu jedna letenka Evenes – Praha na 27.5. 15:45 s Norwegian, kdyby měl někdo zájem dá se za rozumných podmínek vyměnit jméno, domluva nejlépe na northwolf(zavináč)seznam.cz.
Pamatujete na losí mámu s dvěma mladými z mých březnových fotek ? Myslím že jsou to oni. Potkal jsem je cestou z práce 8.5. ve 22.20.
7.5. – přesně na tento pohled jsem se v průběhu pracovního procesu velmi těšil. První z trojčat se narodilo bez komplikací, druhé ovečce se již moc nechtělo, ale s farmářovou pomocí asi o 2 hodiny později také spatřila světlo světa. Mámy absolvovaly vyšetření ultrazvukem, takže jsme věděli že je tam ještě třetí. Jeho příchod na svět byl velmi komplikovaný, beránek s černou podkolenkou byl po mnoha pokusech majitele a později jeho ženy chudák téměř prohlášen za mrtvého ještě před narozením. Bylo nutné o jeho život bojovat. Když jsem měl hotovou ostatní práci kolem byla mi nabídnuta možnost dalšího pokusu, bylo to velmi namáhavé nejen pro mámu ale i pro mě, trvalo to pár desítek minut, protože chytit ho uvnitř za obě velmi kluzké nohy jednou rukou, udržet ho a opatrně vytáhnout se snadno řekne, ale podstatně obtížněji udělá. Nakonec se mi podařilo, slizský drobeček se hýbal a dýchal, ale zdaleka neměl vyhráno, máma ho velmi tvrdě vybízela aby se okamžitě postavil, což se mu dlouho nedařilo. Když farmářka pár minut po jeho narození odcházela, upozornila mě že pokud beránek nebude do 10ti minut stát na nohou, tak ho velmi pravděpodobně vlastní máma zabije. Strávil jsem v jejich boxu následující asi 3 hodiny, potíže byly kromě dýchání se vším ostatním, ale podařilo se mi ho nakrmit, zahřát a nakonec i naučit chodit. Bylo to velké vítězství, i když ještě ne kompletní – večer před mým odchodem sice perfektně cucal z lahve, ale od mámy nechtěl. Nevadí to zvládnul další den – mám z něj radost, to že žije je velké vítězství.
Nějak se zde neobjevují nové fotky od výprav které loví nebo lovili letos na Vestrålen (Jirko to je výzva aby jsi sem vyvěsil obrázky těch super tresek co jste nalovili – ale platí pro všechny, nejen pro Jirku s jeho partou)
Přidám pár nerybářských obrázků. Nejsem odborníkem na určování zvířat, ale myslím že tahle potvůrka, která před mým objektivem dovedně schovávala čumák je mladá mořská vydra.
Aktuální vítr, který jsem odhadnul na cca 7 m/s však byl docela dobrým důvodem proč následně zamířit do přístavu a po zbytek dne se věnovat jiným činnostem.
Po několika driftech bez jediného úlovku tresky jsem dospěl k názoru že zde to dnes nepůjde, přemístil se do závětří ostrova a cvaknul alespoň těchto pár obrázků.
Po překonání odporného protivětru mě však na místě nečekaly žádné hladové tresky. Udělal jsem několik driftů, přišlo pár nevýznamných drbnutí, z nichž jsem jedno proměnil v úlovek nevelkého brosmy.
Protože měl klasicky plnou hubu vlastního plynového měchýře, tak jsem si ho ponechal jako budoucí nástrahu.
Velmi mě však u něj zarazil narůžovělý odstín barvy jeho krve. Dokonce jsem nad tímto podivným úkazem s prutem v ruce vydržel ještě dalších několik minut přemýšlet, než jsem si ráčil uvědomit že tohle je vlastně letošní první vzjížďka za slunečného počasí, takže po tom co jsem si tu krev prohlédl bez žlutých polarizačních brýlí, které jsem měl celou dobu na očích už bylo vše zcela v pořádku 8-);-):-D
