Vytvořené odpovědi
-
Myslel jsem si že k těmto fotkám se dostanu až v Norsku, ale bylo mi připomenuto, že jsem je posílal po mailu, takže jsem je tam vyhledal. Můžeme tedy přejít na den kdy jsem se učil lovit halibuty – 18.6. Kouzlo možná spočívalo ve volbě správného místa – chytal jsem otevřený oceán. Jako první přišel slušný kousek jehož obrázek bohužel nemám, měl jsem totiž nějaký mírumilovný den, takže jsem místo otočení se za sebe pro připravenou harpunu prostě jen sáhnul pro gaf a vytáhnul ho na kayak. Jeho velikost odhaduju na 110 cm / 12 Kg. Potřeboval jsem ho chvíli udržet, udeřit a cvaknout nůžkama žaberní oblouky, halibut mi však ukázal že taková představa byla velmi naivní, přesto že jsem se ho snažil držet rukama i nohama na kayaku, jeho osvobození mu trvalo cca 20-25 vteřin, nástraha mu vypadla v lodi sama, takže po projížďce na kayaku se vrátil ke dnu.
Zamakal jsem tedy na tom trefit druhého, což se podařilo. Jeho smůla byla že už jsem voloviny nevymýšlel a u lodě hned použil pneumatickou potapěčskou harpunu, což sice halíka naštvalo, ale přivázaný plastový kanystr mu moc hluboké potápění nedovolil. Brzdu navijáku jsem před výstřelem uvolnil, takže než jsem znovu nabil a uklidil harpunu, halibut byl dobrých 40 metrů od kayaku i s kanystrem. V klidu jsem ho nechal bojovat a když bylo znát že mu dochází síly jsem ho vylovil.
První halík byl na hlubokomořský prut, ale dál mi to na něj nešlo, tak všechno další na Penn Overseas Heavy Pilk 2,7m 100-160g + Penn Slammer 560.
Okrajová informace pro rybáře kteří ještě sílu halibuta neznají – nepovolit mu včas mohlo snadno znamenat zlomení i takhle silného prutu (a to se samozřejmě nebavíme o tom že bych nazačátku měl utaženo natvrdo), ten řev navijáku Vám přeju slyšet a zažít ;o)
Lov jsem zakončil třetím halíkem, ale jeho velikost už byla nezajímavá, takže za obrázky nestál.
Halibut 97 cm/8 Kg, tresky 84cm/cca 5,5 Kg a 99 cm/ 9,5 Kg.
Čas na vodě 4 hod:56 min. Překonaná vzdálenost 8,4 Km. Ulovené tresky 90,93,94 a 102 cm. Nej rybka váží 9 Kg.
Vážu nový jig, je na něm zoom v barevném provedení Junebug (světle fialová). Šup ho ke dnu. Záběr přichází neprodleně, zřejmě ta první ryba slušné velikosti nebyla osamocená. Špička prutu je chvílemi ohýbána až pod hladinu, brzda navijáku vydává líbezný zvuk. Rybě pomalu ubývají síly a po pár minutách boje se vynořuje na hladinu. Pěkná treska, bez rozpaků ji gafuju za spodní čelist a vytahuju na kayak. Pozdější měření potvrdilo že první ryba byla největší a svou délkou přesáhla metrovou hranici. Po ráně do hlavy vykrvuji přestřižením všech žaberních oblouků. Za sebou mám ale dva pruty, tresku tedy nechávám vykrvit v prostoru pro nohy a hned zooma pouštím z5 ke dnu. Situace se opakuje, treska je o pár centimetrů kratší. Při dalším náhozu trhám o vázku. Další jig se zoomem nemám úplně po ruce, takže situaci řeším výměnou prutu. Ke dnu padá 160g jig a červené kopýtko Relax s černým hřbetem. Záběry opět přicházejí v řádu vteřin, krásně by se chytalo, jenže jsem omezen časem, slíbil jsem že v 8 ráno odvezu jednu starou babičku k lékaři, takže sedmirybová série tentokráte nebude i když její dokončení by pravděpodobně bylo otázkou půl hodiny. Balím to tedy po čtvrté rybě, protože mám před sebou manipulaci s kayakem, kuchání a oplach cajku.
Naštěstí vítr zeslabuje, takže měním místo a za pár minut už pouštím zooma ke dnu do hloubky odhadem kolem 50ti metrů. Po pár minutách přichází záběr a já hned po záseku mohu zodpovědně prohlásit že na druhém konci šňůry je konečně soupeř. Prut ohnutej do oblouku, Slammer hezky zpívá, paráda. Asi po minutě tah slábne, ryba je pryč i s jigem. Moje blbost, na tomhle nejslabším náčiní které na moři používám vážu jig rovnou na šňůru, případně když se chystám často měnit nástrahy, tak dám karabinu, uzel jsem sice před lovem převázal, ale od té doby jsem vytáhnul už pár desítek ryb, sice malých, ale zubatých a to byl zřejmě ten problém – poškození šňůry těsně u nástrahy.
Rozhodnutí o tom kde začít padá poměrně rychle, bylo by totiž velmi komfortní najít ryby v závětří za ostrovem. Dno se tam svažuje velmi prudce, takže jen pár metrů od pobřežních skal je kolem 35m hloubky. Sahám tedy po lehkém vláčáku s černým zoomem a začínám „hledat“.
První úlovek přichází v zápětí, ale polak to není. Treska obecná dorostenecké velikosti tedy putuje z5. Postupně obchytávám celé před větrem chráněné území, záběrů je spousta, ale žádný polak, ani treska ve velikosti kdy by mi množství jejího masa stálo za to ji zabíjet. Mám pod sebou zřejmě mnohohlavé hejno tresek velikosti kolem 60ti cm, koloběh zaseknout, zdolat, vyháknout, pustit rybu, pustit ke dnu nástrahu jsem mnohokrát zopakoval, opětovné záběry přicházejí v řádu několika vteřin. Dost, žádná velikostní vyjímka nepřichází, tahle zábava není pro mě tou pravou.
Protože od poslední výpravy v tomto revíru uplynulo víc jak 6 týdnů, nevím co pod hladinou čekat, nakládám tedy letos poprvé lehký vláčák (Penn Overseas 20-50g) + těžší vláčák (Penn Overseas Pro Heavy Pilk 100-160g) a beru i svůj hlubokomořský Penn. To co bych si aktuálně přál nejvíc je najít v této lokalitě polaky, což na kayaku může znamenat v součtu s návratem několik hodin pádlování.
12.6. 2013
Od poslední výpravy, jsem strávil 11 dní v campu s turisty, kde jsem lovil téměř výhradně z lodi a ve fjordu. Následně jsem měl nějakou práci ve vnitrozemí, takže jsem se těšil z5 do kayaku a na oceán. Na vhodnou příležitost jsem čekal několik dní, ve kterých jsem znovu pocítil úskalí příležitostné práce pro místní seniory. Staroušci do práce nechodí, takže mají čas a chtějí být přítomni a protože oni jsou Ti kdo to platí, tak stanovují i čas, který samozřejmě v dobré víře naplánují podle předpovědi počasí tak aby „bylo hezky“ což pro mě tentokráte znamenalo, že dobu kdy „by to šlo“ jsem strávil prací s motorovou pilou. Zbytek dne pak obvykle doma za občasné kontroly hladiny oceánu pohledem z okna. Na vhodnou příležitost k vyplutí jsem čekal několik dní, severní vítr byl kromě své rychlosti nepříjemný i svou vytrvalostí. Sštvát mě může, skončit však jednou musí. Podmínky nebyly zdaleka ideální, pořád ještě dost foukalo, ale v 01:30 vyplouvám.
Výsledkem tedy je doplnění nástražního masa a to i přesto že jsem se snažil a kolikrát lovil třeba i 15 metrů nadednem – ti brosmové jsou poslední dobou nějací hyperaktivní. Tentokráte jsem se ani nesnažil krmit orly, byl jsem od nich daleko, ale vím o cca hektarovém ostrůvku na kterém hnízdí (minimálně) 3 páry. Snad se někdy v budoucnu naskytne dobrá příležitost, světlo a připravenej foťák abych takové krmení mohl zdokumentovat, největší komplikace však je pomalost toho mého stařičkého přístroje.
