[milos]

Bílé perleťové bříško a modrý hřbítek.

Zdenci, ono to trefit jde. Jen je na to málo času – tedy když je u hladiny poprvé. Navíc je příliš těžkej na to, aby se nechal navést k lodi bokem, tak aby si nechal nasadit smyčku na ocas a pokud ano tak musí být natolik unavenej, aby když mu lanem zavadím o ocasní ploutve se nelekl a nemazal zpátky ke dnu. Pro mě je ten krátkej pohodlnější a na laně je to v podstatě rybí háček. Akorát už ne do huby – sice je to „předpisové“, ale proseknout mu kebuli bylo nakonec nejjistější.

K harpuně mám nějaký odpor – čert ví proč – moralismus za tím není 😀

[milos]

[citace]kikibut napsal:

Miloši jaké jigy vyrábíš(barvy,gramáže,tipy) ?[/citace]

Akorát k mým gumám. Kamarádi a honiči rekordů tak dlouho poptávali trojúhelníčkový hlavičky s očičkama, že když se k nim Honza tak dlouho neměl, že jsem je začal dělat sám. 20 a 30 gramům k měkčím na pomalé vedení a 35 a 55 k tvrdejm na rychlé vedení. Větší dělat nebudu – Jendovy BigJig jsou v téhle hmotnosti lepší řešení. Barvy – vpodsatě cokoliv, ale clear, červená, černá, bílá, žlutá … asi stačí.

[milos]

Zdendo, tohle ale také není to pravé ořechové. Vyřešili jste lepší drát a protihrot, takže se halibut nevyvlékne – jenže takhle by mi akorát zlomil zápěstí nebo loket. Nebo bych ho stejně neudržel a odfičel by pryč i s gafem. Potřebuju zaseknout gaf a pak ho držet na laně. To už se může kroutit a mlátit sebou jak chce. V tom je ten Lanfordův dokonalej. Masivní těžkej hák, krátké topůrko a očko na lano co nejníž – kladivo na halibuty. 🙂

[milos]

[yt=X8T_kMu5hJc=yt]X8T_kMu5hJc[/yt]

Nejlepší by bylo, kdyby se ZM přemluvil k tomu, aby si napsal něco sám – je to jeho úlovek 😀

Jigy – jo – ale furt to není úplně ono. Zatím mám k BH a pro Epiky čekám na dodělání formy.

Co by se stalo kdyby utekl? A tak … asi bychom chvíli na sebe čučeli jak vejři a pak je chytali dál.

[milos]

a Kája mi povidá: „Tak těžkej zase nebyl!“

[yt=jzGHZMikR0o=yt]jzGHZMikR0o[/yt]

[milos]

[milos]

Na článek mi to přijde už moc dávno. Něco jsem psal i do staré diskuze a stejně některý věci dneska vidím úplně jinak. Kdybych měl hodnotit Saltstraumen jen za první 2 dny, tak bych v podstatě napsal něco podobného co chlapi přede mnou. Je to tam takový svoje. Stoupnout si s lodí stranou proudu je dost problém. Dá se postavit hned za ostrůvek pod mostem – tam je tišina.

Třeba ten nejsilnější proud se dělá pod mostem na obrázku vlevo. Šíře 30m – takže si můžeš spočítat jak je celé hřiště vlastně malé. Vjet do víru v proudu je sebevražda – na rybářské lodi (jinak tam měli atrakci, kdy na velikém nafukovacím člunu měli s 2 velikými závěsnými v řadě za sebou sedačky a na nich přes ty víry vozili přikurtované hrůzou řvoucí turisty). To spíš postavit se s lodí až za práh (nebo před) do mírnějšího proudu. A nebo jako ostatní za ostůvek a místo orby dna pilkrem házet rippery kousek před sebe. Kdo rád chytá v proudech a trofejní kelery umí, si snadno poradí. Fjordy před i za straumenem jsou hluboké i 500m. Jinak je to tam samá písečná pláž, takže písek bude na každé lavici. Tam bychom si zahalibutili přinejmenším jako loni na Soroye. Skájící lososi … to jsem v takovém množství také jinde neviděl.

[milos]

[milos]

Já byl s partou na Saltstraumenu v červenci 2005. Je to už dost dlouho, takže si to až tak nepamatuji. Chtěli jsme jet na poznávačku Norland a Lofoty pod stan s tím, že cestou zpátky budeme „normálně“ chytat až na Hitře. Naknec jsme se rozhodli, že chytat budeme i na Saltstraumenu, ale jelikož nebyla vůle investovat do lodě i tam, tak jen ze břehu. Jeli jsme autem Norlandem – nádherná krajina. Celou cestu jsme hledali „řeku snů“, kam se jednou vrátíme na lososy. Řek snů jsme našli … no nepočítaně. Do Saltstraumenu jsme dorazili strašně zmordovaní. Stan jsme vybalili v kempu na levé straně vně Saltstrumenského mostu – myslím za 90NOK za den. Měli tam i chatky za 900NOK a loďka také stála 900NOK za den. První den jsme prospali a druhý den jsme začali chytat ze skal přímo v kempu. Iluze, že budeme chytat kelery světových rekordů se rozplynuly raz dva. Na gumy jsem vytáhl několik (5?) obecňaček (největší … možná 70cm … už nevím)a na malé pilkříky a plandavky akorát kelerky 30-45cm. Kluci to samé. Další den dopoledne stejný výsledek. Ale to už jsem začal koukat, co vozí okolní turisté z moře – obecňačky velké a kelery taky. Taky mi pod nohama u skály, ze které jsem chytal, proplul losos – začali jsme špekulovat, jak to zlomit. Kluci vymysleli výlet autem do Boda. Nic tam nebylo. Tak se jelo hledat lososí řeku. Všude samé cedule se značkou soukromý revír … prodám povolenku za milión … jelo se hledat správné skály na vláčku. Všecko strmé, nebo se nadalo zaparkovat. Hm. Šlo se kouknout na most, jak vypadají legendární výry, jež pohlcují lodě i s posádkou. Nebyly tam. Voda zrovna stála. Šlo se nakoupit. V krámě nám paní u pokladny dala plánek s časy vrcholů proudů. V krámě taky prodávali 2kg pilkery a já tam před nimi stál a přemýšlel … na konec jsem si řekl, že nejsem až takový blázen, abych pilkroval z mostu. Večer jsem si z ulovených kelerů připravili před stanem večeři. Kufr kombíku zůstal otevřený. Stejně v něm bylo akorát pivo … kolem chodili turisté … udivovalo je, kolik stovek piv se vejde do jednoho kombíku … postupně se osmělovali a tak z toho byl mejdan. Ráno nás zdravili chlapi, o kterých jsem ani nevěděl, že jsem je už viděl a to i ve vesnici. Jelo se do krámu k mostu pro snídani. Já šel na most čučet dolu. A byly tam ty víry. A taky břehy obsazené rybáři. Aha. Takže jen proud? Vlastně – ten před kempem není. Včera o tom všichni mleli. Rychle jsme se najedli a mazali pod most. Na východní straně mostu se pod ním dalo zaparkovat. Šli po břehu ven z fjordu – chyba lávky … táhlé mělčiny. Tak obráceně – tam několik fleků a chytalo se tak, že rybáři tvořili fronty a po nachytání se střídali. Našli jsme si svoje fleky stranou … pak začalo divadlo – Proud sílil a pod mostem se řeka změnila v obrovské závařiště kelerků do 60cm (většího nic). Ale zase co nához to rybička. Na protějším břehu to vypadalo ještě bouřlivěji. Přecházet se nikomu nechtělo. Moc lidí. Po 2 nebo 3 hodinách nás to přestalo bavit. Podle letáku další blázinec přinese proud za 11h. To bude noc. Bude tu volno. Nastoupili jsme o 3 hodiny dřív … co kdyby tu zase byli ty fronty … Nikde nikdo. Vlastně pod hospodou někdo nastoupil s neckama. Pár náhozů 60m před sebe … nic. Pán si vyčistil necky. Stál tam opřenej o prut … Připluli delfíni. Tak jsme je pozorovali. A ten chlap už tahal rybu za rybou. Kelery a dorše. Vetší než my, ale o kolik? Na tu dálku těžko odhadnout. Necky měl hned plné a odtáhl je s rodinou, jež dorazila, někam očistit. Nastoupil jsem na jeho flek. Táhlá mělčina. Trhákov. Nahodit co nejdál … delfíni už tu nejsou … tak tam někam co to ten chlap házel a ke konci rychle přitahovat. Jenže tu mám stejnou skvadru 50tek jako kluci blíž k mostu. Ale je už jasnější co se tu děje. Další pokus následující den. Z druhého břehu. Skvělé – pod nohama hloubka. Počkali jsme na vrchol proudu. Úžasné. Závařiště přímo pod nohama – ani jsem nemusel házet daleko. Během následujících 3 nocí se to podařilo „rozjet“. Co jsme rychle vypozorovali, tak proud, který je tu neuvěřitelně silný, přináší hejna huňáčků, do kterých najíždí kelerci 30- 50cm. Lépe řečeno kelerci vtlačí huňáčky do proudu, kde huňáčkům přestane fungovat „ochrana hejna“ a domlátí je do jednoho. Naučili jsme se házet 60-100g pilkiny přímo do vírů, které nám je pomohly potopit pod hejno. Krom častějších vázek to přineslo i větší ryby. Další co jsem vypozoroval, bylo, že v momentě, kdy se proud do fjordu zastavil, žačali ti tejvětší (100+) keleři honit svoje menší 30 – 40cm raněné (potrhané, z kůže stažené ….) brášky. Srabi – 3 až 4 velcí na jednoho malého chromého. Z 95% se všechny velké ryby, které jsem zapřáhl, snažili přimknout ke skále pod mýma nohama – a osvobodili se. Přetrhli šňůru. Takže jsem nakonec vystřídal pilkiny za velký jig a navlékl na něj cár z kelerka. Na poslední nához 110cm obecňačka – daroval jsem ji někomu vedle a mazal za klukama na parkoviště, jelikož už zabalili a frčelo se na Hitru. Udivůjící mi stále přijde jak tam lovili turisti z lodí. Předně si vůbec nepamatuji, že bych viděl někoho tahat velkou rybu do lodi. Všichni pilkrovali. 1-2kg tenký pilkr + sestava se třemi červenými maky. Pak si pamatuji, že když jsme se byli podívat na mole u hotelu, tak tam měl pán v neckách většího kocoura a pár menších kelerků. Pak nějaké necky s doršou 100+(?). Ryby časem rostou a už je to pár let ….

A mě se tam líbilo a jel bych tam znova – užít si vláčkařskou nirvánu. Všichni chtěj raději na Soroyu … však já se nakonec dočkám. Všude okolo jsou vysoké hory – špatné počasí nehrozí. Jediné nebezpečí je proud – vždycky by se jeden musel z lodi obětovat a držet kormidlo s nastartovaným motorem.

[milos]

[citace]PEN napsal:

Tak jsem teď koukal na Praha – Alta a zpět, dobrá cena se dá sehnat na červenec – 2117 NOK. Jinak brácha s kamarádem v Norsku pracují, domů létají pouze s Norwegian a na výlety po Norsku taky[/citace]

Nemáš náhodou internetovou adresu, kde se ti podařilo najít cenu 2117NOK? My jsme zkoušeli hledat, ale vždycky jsme dohledali mnohem dražší letenky.

Předem dík.

Miloš

[milos]

To musela býl prdel, když jim předloni dorazila do veterinární ordinace celý hromada životopisů 😀

Klucí, přiznejte se, kdo jste jim na to naletěl?

[milos]

Proč myslíš? Loni jim to vyšlo a kořeny posbírali. Stejně to musí být podnik, když nevidělaj ani ma malej inzerát v časáku.

[milos]

Moc ne čoveče

[milos]

Kam jsi se dostal? Nezkoušíš nic co? Jednodušší je vymyslet proč něco nejde …

Tak koukej co se dá dělat „už jen“ v jednoduchém HomePortu:

Hasvik:

Tohle už ale z map na netu nevidíš a je to dobrej flek:

Ornklakken:

A v detailu:

[milos]

No tak si vem jako základ G2 Vision a už ve 3D pracuješ.

[Autor]

Příspěvky