Souhlasím s oběma příspěvky. Parta na lodi je v Norsku to nejdlůžitější. Jinak je dovolená zkažená. A je otázkou času, kdy se taková perta rozpadne. To co oba popisujete jsem zažil asi 5x a již nikdy. Zpravidla to řeším tak, že driftuji třeba 2-3 km dle mořského dna na echolotu. Nejsem si jist, zda ryby když jsem např. na 10-20m nějak reagují na popojíždění člunu. Někdy se daří, že třeba po 500 m se vracím a znovu prochytávám a úlovky se dostavují. Snad každý rok mám mořské nováčky a neměl bych se chlubit, ale druhý rok praktikují co viděli u mě. Horší je, že i u rybářů, kteří byli v Norsku xkrát nejsou schopni se zlozvyku s neustálou (rozuměj častou) změnou místa vypořádat. Nejvíce jsou však pak doslova nasr… že nováčkové se mnou nachytali. Také jsem zažil, že jsem na moře vyrazil (srpen) ještě za tmy. Vracel jsem se asi se 30 treskami a pak se mnou nikdo nemluvil. Když jsem se vracel jiní teprve vstávali. Také jsem zažil někdy pře 15 lety, že jeden z posádky byl naštvaný, že mě ryby berou. Musel jsem popojet s lodí asi 5m aby byl na mém místě – stejně mu pak nešlo. Vždyť když si to spočítám : jestliže nalovím denně např. 5kg. filetů krát počet dní – kam bych to dal. Pro mě je dobré, když někdo nemá úlovky, že zajedu nachytám a vyklopím mu to, ať se stará s filetováním. Je to snad trochu sobecké, ale proč ne. Stejně jsou rádi, že jim ryby dám. Na světě jsme jak na pouti a proč si ho znepříjemňovat. Další způsob jak nepopojíždět (zejména u chaluch, kde lze lovit polaky) praktikuji tak, že mám lehkou kotvičku, kteréu hodím na kraj chaluch pustím se na 20-30 m a prohazuji. Ne vždy to funguje, ale při přílivu to někdy vychází. Kotva je ze slabého roxoru – tedy se snadno vytáhne a znovu ohne. Věřím, že každý norek má svá nej … a o tom to je. Je velmi dobré, že na těchto stránkcá se zkušenosti předávají. Stále se od někoho z pisatelů mám co učit.
