Rybolov Norsko

Sandland 11.8. – 19.8.2016. Takže po tom, co jsem zde prožil já i moji přátelé při předchozích pobytech, se konečně dostávám na úplný začátek prvního dílu mého článku o Sandland (Loppě) a tedy k onomu roku 2016, kdy to pro nás bylo ve vyhlášené a námi již vyzkoušené lokalitě, opravdu všechno trochu jinak…. Po roční odmlce, kdy jsme v roce 2015 navštívili jinou lokalitu, tu byl tedy opět Sandland Brygge a Stina se Steinarem Halvorsenovými.

Jedeme na 8 dnů

Už při přípravě cesty to bylo tentokrát jakési jiné a něco, jak se říká, viselo ve vzduchu. Jednak jsem komunikoval již jen se Stinou Halvorsen a nikoliv se Steinarem a také jeden z členů naší výpravy začal mít najednou problémy skoro se vším a tím pádem já zase problém „co s tím“. Dnes už beru naše tehdejší  mailování o každé prkotině s úsměvem, ale tehdy byla situace pro mě, jako organizátora, trochu jiná. Otevírám tehdy jednu z předodjezdových zpráv v e-mailu a nestačím se divit, protože v něm čtu například, že, cituji: „V Sandlandu není vůbec žádný problém nachytat 30 kg za týden, proč tedy tam být o den déle?“. Toto zmiňuji i z důvodu, že diskuze na kolik dnů jet do Norska v RN také už byla a řešily ho už i jiné party jedoucí do Norska. Ale konec dobrý, všechno dobré a nakonec jsme se přece jen dohodli, že do Sandland opravdu pojedeme a na 8 dnů. Cesta na sever, kterou jsme zahájili v Brně jaksi symbolicky třemi osmičkami, a to 8.8.2016 v 8,00, proběhla již standardním způsobem a hlavně bez jakýchkoliv problémů. U trajektu v Oksfjordu jsme byli opět na polposition, kde nás čekalo velmi příjemné překvapení v podobě moderního a hlavně většího trajektu. Bylo 10.8. a v 19,00 hod., jsme naloděni na trajektu a vyrážíme směr Sandland. Je krásný večer a jsme zase po roce na Norském moři, v dáli se opět rýsuje Soroya a pohled na ni nás cestou do Sor Tverfjord stále provází.  V Sandland nocujeme opět klasicky v přírodě, protože si tím i užíváme první okamžiky v RÁJI. A vůbec nám v tu chvíli nevadí, že předloni Steinarem nabízený „bbq house“ k přečkání zbytku noci se nekoná, protože nám ho hostitelka neposkytla a nabízela nám ubytování, samozřejmě za peníze a za dost peněz na to, že to byla jakási podivná ubytovna. Zkrátka jsme už asi nebyli ti úplně vyvolení v plejádě jejich VIP hostů.

Den první – tyčka

Na základě informací od kamaráda Standy, který zde byl dva týdny před námi, jsme nic mimořádného nevymýšleli a hned vyjeli směr „tyčka“. Je to místo u zelené mělčinové bóje, nedaleko výjezdu z přístavu Sandland a směrem k úžině do Bergsfjordu. Oni totiž, a to i když ryby moc nebraly, byli v těchto místech vždy celkem úspěšní. My bohužel sice zatím nikdy, ale jako vždy jsme sem i nyní přijížděli ve velkém očekávání a hlavně s optimismem, že se tentokrát něco změní. Taktika je tady jasná a prochytávají se místa mezi „tyčkou“ a líhní u ostrůvku Maroya v Bergsfjordu. Ať je zde ale taktika a teorie jakákoliv, pro nás to byla opět standardní situace, prostě ryby nikde. Ale nutno říct, že jsme se zde alespoň už naučili vést nástrahy, takže sice bez ryb, ale zároveň beze ztrát…  Při jednom driftu jsme uviděli hejno racků a tak jsme vyrazili. Byly pod nimi makrely, což tady byla ještě donedávna asi dost velká rarita. A nebyla to náhoda a moment toho okamžiku, protože jsme je potkávali i během našeho dalšího pobytu. Vybrali jsme 22 pěkných makrel a ještě chytili dvě slušné tresky na řízky k naší tradiční uvítací večeři. Takže na první den jsme byli celkem spokojeni, i když trochu s rezervou, protože „parametry“ RÁJE, které jsme znali, jsou přece jen trochu jiné. Nikdo z nás ovšem netušil, že by toto mohl být jeden z těch úspěšnějších dnů.

Den druhý a třetí – spojnice mezi Loppou a Sildou, před námi Soroya

Druhý den hned ráno vyrážíme opět na jednu z „tutovek“ a sice na pomyslnou spojici Silda – Loppa směrem k Soroy. Výsledkem tohoto dne, s přestávkou na oběd a s návratem ve  23,00, bylo osm tresek. Je tu další den, tedy třetí a na základě vzpomínek na moje zážitky z prvního pobytu to hned ráno zkoušíme před domem p. Zapy a v Sandlandsfjordu. Fjord je ovšem stále zcela bez ryb a tak opět směřujeme k tyčce a dál až do přístavu Sor Tverfjord. Na sonaru ryby nejsou a RÁJ je tedy očividně bez viditelných ryb. Pokoušíme se alespoň o ty „neviditelné“ a prochytáváme všechna zajímavá místa. Nejvíc driftujeme v úžině mezi Bergsfjordem a Sandlandsfjordem a ve 14,00 se vracíme s výsledkem 3 kočky, 3 tresky a 12 makrel. V 17,00 znovu vyrážíme směr spojnice Silda – Loppa a protože jsme v situaci, kterou já i ostatní zde v RÁJI neznáme, padá rozhodnutí jet konečně na šelf. Po cestě samozřejmě chytáme, ale ryby stále nikde. Jsme na šelfu a Soroyu máme jako na dlani. Vyhledáváme místa se zúžením vrstevnic, zlomy, přechody na plotny, prochytáváme různé hloubky, vláčíme, pilkrujeme a zkoušíme všechny možné nástrahy, ale naprosto bez úspěchu. A tak si při pohledu na Soroyu kladu v duchu otázku, jak to asi vypadá tam, o 7 km dále na druhé straně šelfu. Po hraně šelfu směřujeme tedy pomalu do Bergsfjordu a tento pěti hodinový výlet kolem celé Sildy končíme opět v úžině Bergsfjord – Sandlandsfjord s výsledkem jedna jednoskvrnka a jedna obecná. A samozřejmě, jako pokaždé při návratu z tohoto směru, chytáme a jak jinak než zcela bezúspěšně u pro nás již asi definitivně „zakleté“ tyčky.

Den čtvrtý – nervozita

Byli jsme v polovině pobytu, bedny skoro prázdné a ryby v RÁJI prostě nejsou. A ještě ke všemu už také začalo být zřejmé, že mezi námi začínala lehká „ponorka“. Hlavně ten, který viděl při přípravě výpravy vše jasné a hlavně to, že „v Sandland není problém nachytat limit a proč tedy jet o den navíc“ už začíná měnit názor a mít postupně i s tím spojenou větší spotřebu alkoholu. Boužel také loď, kterou nám Halvorsenovi tentokrát přidělili, byla o poznání v horším stavu než loď, kterou jsme zde měli v roce 2014. Asi i díky stále napjatější atmosféře jsem si začínal dokonce připouštět, že jestli to tehdy nebylo něco jako „když ptáčka chytají“ a teď jsme tam mezi Rusy, Holanďany a Němci už pouze jen ti Češi…Ve skutečnosti to tak snad nebylo, ale tento náš motor se zkrátka vyznačoval menším výkonem a velkou spotřebou. Steinar po zkušební jízdě konstatoval, že vše je sice v pořádku, ale zároveň přiznal, že motor je už prostě starý, na tuto loď slabý a že na příští sezonu proběhne jeho výměna. Fotku, kdy jsem za volantem, pořídil Dalibor právě ve chvíli, kdy mi to Steinar oznamuje a proto asi i ten údiv. Informace to pro nás byla samozřejmě úplně k ničemu, ale aspoň došlo k uklidnění, že jsme nic nepodcenili.Vyjíždíme tedy až ve 13,30 k Sildě a po spojnici s Loppou se dostáváme až za tento ostrov k místu, kde je ve skále jeskyně. Toto je celkem známé místo „poslední záchrany“ a dost ho zmiňuje a doporučuje i Ota Rychtr, v reportech ze svých pobytů v Sandland.  Na filetovacím stole ve 23,00 končí úlovek tohoto dne, 2 kočky a 8 tresek.

Den pátý a šestý – krásný výlet a rybářské fiasko

Celodenní výlet, Bergsfjord, Sandlandsfjord, spojnice Silda – Loppa, Loppa. Výsledek 2 tresky a 1 kočka, tak to byl pátý den. Šestý den ztrávený opět celý na vodě a další už klasická trasa, tyčka, líheň, úžina v Begsfjord, celý Bergsfjord, volné moře a šelf před Bergsfjordem. Návrat ve 22,00 a hůř už snad  ani nemohlo být – dvě makrely, ale fakt pěkné……

Den sedmý a osmý – šelf

Jako každý den před tím, dalo se i poslední dny našeho pobytu v pohodě vyjet na moře a přes dosavadní neúspěchy jsme samozřejmě doufali, že se nakonec Poseidon se Svatým Petrem poradí a vymyslí něco, čím by už ty „nešťastníky“ dál netrápili. Při přípravě trasy na tyto poslední dny jsem vytypoval dvě místa na šelfu, kde jsou zlomy s přechodem na plotny a kam bych případně postavil loď před prvním driftem. První místo bylo na souřadnicích N 70o 24,913; E 021o 43,243 a druhé N 70o 24,404´; E 021o 44,473´. Obě místa byla zhruba na 70 m a tam jsem plánoval zahájit náš rybolov a prochytat různé hloubky, jak směrem k Sildě na plotnách v 50 m, tak i směrem do větších hloubek. Při cestě na ta místa jsme vždy před koncem Sildy narazili na hejno makrel, což byl celkem optimistický začátek každého dne. No a na šelfu jsme si oproti předchozím dnům konečně opravdu jakž takž zachytali. A jak to většinou bývá, byl onen den poslední, ten nejlepší a konečně to přece jen trochu připomínalo ten RÁJ, ve kterém jsme si po našich předchozích pobytech vůbec nepřipouštěli, že bychom horko těžko nachytali limit a v pěti lidech zde nezavadili o halibuta.

Druhá tvář ráje

Na Loppě a v Sandland je nádherně, ostatně ale tak, jako v celém Norsku. A za určitých okolností je zde opravdu RYBÍ RÁJ, ale jak z mého povídání o roku 2016 vyplývá, může to být i úplně jinak. Příroda sice čaruje a je mocná, ale že si s námi tentokrát pohraje až tak, to jsme opravdu nečekali. V roce 2016 naši výpravu zkrátka ony optimální okolnosti minuly a tak snad bylo naším jediným štěstím dobré počasí a že jsme mohli každý den vyjet na moře, což se zrovna každé výpravě asi jen tak nepodaří. Tou „druhou tváří“ byl také bohužel i rozpad naší dosavadní party a jeden z nás, který s námi při našich výpravách zažil vždy jen vysoko nasazenou laťku, nám po návratu oznámil, že se expedic Rustara do budoucna už nebude zúčastňovat. Vyčetl nám vše možné i nemožné a nakonec i to, že jsme mu při rozdělování filet do beden dali menší část jeho přídělu a dokonce snad žádný filet z jím chycené tresky 115 cm. Možná se něco podobného stalo i v některé jiné partě, ale já jsem takové chování vůbec nečekal a ani nezažil. Stejně si ale myslím, že jeden z problémů také bylo jeho nostalgické vzpomínání na Ebro a na celkově jednodušší rybářský pobyt tam než je tomu v Norsku a ještě ke všemu, když se moc nedaří. A bohužel toto taky už jen dokreslilo situaci naší loňské výpravy Rustara 2016, byť pobývala v RÁJI. To je tedy k mým třem pobytům v Sandland vše a na úplný závěr bych si jen dovolil i pro ty, kteří toto místo navštíví, malé hodnocení z mého pohledu. Sandlandsfjord, Bergsfjord a okolí jsou z důvodů a za okolností, které jsem v článku popsal z rybářského hlediska určitě velmi atraktivní tak, jak se ale od oblasti Finnmark celkem vždy očekává. Lokalita Sandland ovšem není podle mě zrovna „lehkou vodou“ a například muškaři ví, jaký rozdíl může být v obtížnosti rybolovu na různých řekách. Můj názor je ten, že je tomu tak i v Sandland. Vede mě k tomu jednak dlouhodobé sledování článků, referencí, rad, doporučení a reportů z těchto míst a i popsané  osobní zkušenosti. V dalším si tedy ještě troufnu napsat něco, s čím možná zdejší opravdoví odborníci a obhájci této lokality úplně souhlasit nebudou.

Jeďte na šelf

V roce 2016 jsem si vůbec nepřipouštěl, že by zdejší fjordy mohly být v době srpnového termínu  všech osm dnů bez ryb a hlavně bez halibutů a že cesty na šelf budou nevyhnutelné. Každému, kdo tam začne prožívat něco podobného co my, doporučuji neváhat a jet na šelf. A toto doporučení sice beru úplně vážně, ale zároveň bych si je dovolil trochu odlehčit přeložením do „brněnského hantecu“, takže radím: „borci, natlačte do sebe nějaké gábl, hoďte čučku na vasr, vemte sebó betelnó zobku a ať je soncna nebo kaltna kalte na fišle na ten tutové tympl nebo budete bez globu, jako někde na príglu v česku“. Pokud to zkrátka podmínky dovolí, jeďte na šelf a přesně do míst, které popisuji souřadnicemi. Hranu zdejšího šelfu jsme totiž projeli od ústí Bergsfjordu až po Loppu opakovaně celou a že jsme jen v těchto místech měli největší úspěch není náhoda. Toto místo mi také potvrdili i někteří další rybáři, kteří zde chytali a setkali se s něčím podobným jako my. Jedná se možná i o jakýsi příměr se známým místem u Soroye, ale na druhé straně šelfu. A ještě jedno podobné místo podle mých zkušeností zde při absenci ryb v Sandlandsfjordu existuje a sice loviště za malou Loppou. Obě místa mají totiž podle mě jedno společné. Blízkost šelfu, ze kterého za určitých podmínek vyjíždějí ryby do menších hloubek na plotny a písek. Když se totiž podíváme na terénní mapu moře u Loppy, na Soroysundet a Stjersundet (Hasvik, Nusvag, Karhamn, Hammerfest, Ingoy) vidíme jasně šelf a vlastně i jeho propojení do Barentsova moře. Do souvislostí s blízkostí poslední větve slábnoucího Golfského proudu, se zaplétat moc nechci, ale podle mého názoru jsou celkem jasné. V tomto svém závěru nezmiňuji ještě Bergsfjord, který na rozdíl od Sandlandsfjordu je na šelf přímo propojený a k pohybu ryb do tohoto fjordu, pokud jsou v hloubkách, musí docházet dřív než jinam. Za našeho pobytu tomu tak rozhodně ale nebylo, a tak platí stálé dilema kdy a kde „v době neúrody“ hledat. Ti co to tam dokonale znají to samozřejmě ví a Ti ostatní to zkrátka musí vyzkoušet.

Sandland (Loppa) – Soroya

Pokud bych do těchto míst já měl znovu směřovat upřednostním jednoznačně Soroyu. Nikdy jsem tam sice nebyl, ale i to, co popisuji v mém článku mi říká, že Sandland už asi ne a když do těchto míst, tak radši Soroy. Do výběru bych možná ještě přiřadil i místa, která jsem zmínil v souvislosti s celým Soroysundetem. Převaha Soroy v nabídce vzrušujícího rybolovu v oblasti Finmark je podle mě jednoznačná, a to jednak  s ohledem na polohu tohoto ostrova v Norském moři a jednak i s ohledem na ostatní souvislosti, například na blízkost  Barentsova moře, o kterém jsem se již zmínil. Proto si také myslím, že například pořádání akce „Halibut festival“ sice vždy určitým rizikem pro pořadatele být musí, ale oni zkrátka ví své a také přesně to, co dělají. Faktor „příroda“ samozřejmě existuje všude, ale v tomto případě je riziko pořádání akce podle mého názoru spojené spíš s rozmary počasí než s absencí ryb.

Přejít na:

• Druhá tvář ráje 1/2
• Druhá tvář ráje 2/2
• Druhá tvář ráje 3/4
• Druhá tvář ráje 4/4

Autor a foto: Rudolf Trávníček