10°C
9°C
5°C
7°C
29°C
Treska bezvousá, v angličtině whiting a někdy uváděná jako treska merlang, je menší treskovitá ryba rozšířená po celé Evropě. V Norsku ji potkáte v mělčích fjordech a pobřežních oblastech, kde se drží ve větších hejnech. Na velké trofeje to není, zato je to vděčná ryba pro lehkou přívlač a pro každého, kdo chce mít v lodi akci — a v kuchyni patří k tomu nejjemnějšímu, co severní moře nabízí.
Velikost a váhový potenciál: Běžný úlovek měří 30–40 cm, doložené maximum druhu je 70 cm a nejtěžší publikovaný kus vážil kolem 3 kg. Většina ryb, které v Norsku ulovíte, se vejde do jednoho kilogramu.
Poznávací znaky: Štíhlé tělo, na rozdíl od většiny treskovitých bez výrazného vousu na bradě u dospělých ryb — odtud český název. Charakteristická je tmavá skvrna u kořene prsní ploutve. Hřbet nazelenalý až hnědavý, boky stříbřité.
Výskyt v Norsku a jiných mořích: Severovýchodní Atlantik od Islandu a Barentsova moře po Portugalsko, dále Severní, Baltské, Středozemní a Černé moře. V Norsku je běžná v pobřežních oblastech, mělčích fjordech a na skalnatých útesech — rozšířenější a dostupnější než příbuzná treska příčnopruhá.
Životní cyklus: Hejnová ryba zdržující se při dně v menších skupinách. Tře se na jaře a v létě v mělkých pobřežních vodách. Mladé ryby žijí v mělčinách, dospělci se stahují do větších hloubek.
Preferované hloubky a místa: Nejčastěji 10–100 m, u skalnatých útesů i na písčitém a bahnitém dně. Typický obyvatel pobřežních partií a fjordů — k lovu jsou nejzajímavější hloubky 10–40 m.
Sezónnost výskytu: Nejvyšší aktivita je na jaře a v létě, kdy se ryby stahují do mělčích vod kvůli tření. Nejpočetnější hejna bývají od dubna do července.
Doporučené lokality: Mělčí fjordy a pobřežní partie, především ve středním a jižním Norsku:
Na rozdíl od tresky příčnopruhé, která končí kolem 62° severní šířky, sahá areál tresky bezvousé až k Barentsovu moři — takže se s ní setkáte i severněji.
Úspěšnost v různých měsících: Nejvyšší od dubna do července, kdy jsou hejna nejpočetnější. Treska bezvousá je hejnová ryba — když najdete jednu, obvykle následuje série. Cíleně se na ni nejezdí, ale jako doplňkový úlovek dokáže zachránit den, kdy velké ryby neberou.
Stačí lehké pilkry 20–60 g vedené těsně nade dnem. Vzhledem k velikosti ryby nepotřebujete žádné těžké náčiní — naopak, na jemný prut je lov mnohem zábavnější.
Protože jde o hejnovou rybu, vyplatí se sabiki návazec s několika menšími háčky. Není výjimkou vytáhnout dvě tři ryby najednou. Osvědčily se drobné háčky s barevnými střapci nebo peříčky.
Nejjednodušší a velmi účinné. Kousky rybího masa, krevety nebo červi na jednoháčku, nabídnuté u dna s jednoduchým návazcem s olovem. Ideální způsob pro začátečníky a pro lov z mola.
Malé třpytky, woblery a gumové nástrahy do 7 cm na jigové hlavičce do 25 g. Vedení těsně nade dnem v blízkosti skal, útesů a členitého terénu.
Prut a naviják: Lehký přívlačový nebo pilkrovací prut se zátěží 20–60 g o délce 2,1–2,7 m a menší naviják s citlivou brzdou.
Lehké pilkry 20–60 g:
Sabiki návazce — na hejnovou rybu to nejlepší:
Drobné gumy a jigové hlavičky:
Na jemném náčiní se treska bezvousá brání živě a hbitě, i když vzhledem k velikosti nejde o dlouhý souboj. Bere ochotně a v sériích — hejno u lodi znamená akci na několik minut.
Maso je bílé, jemné a velmi chutné, ceněné i v gastronomii. Filetuje se snadno, kostí je málo. Hodí se na smažení a pečení; díky jemnosti se doporučuje šetrná tepelná úprava.
Maso je jemné a rychle měkne, proto rybu zpracujte co nejdřív po ulovení a uchovejte v chladu. Na dlouhé mražení není ideální — nejlepší je čerstvá.
Treska bezvousá je typický „zachránce dne“. Když velké tresky ani halibuti neberou, stačí přejet na mělčinu, nasadit sabiki návazec a máte v lodi akci — hejnová ryba bere v sériích a na jemné náčiní si ji užijí i děti.
Stojí za to znát rozšířený omyl v pojmenování, protože se týká právě tohoto druhu. V českých materiálech bývá Merlangius merlangus chybně uváděn jako „treska středomořská“ — takový český název ale neexistuje. Správně je treska bezvousá. Naopak název „treska bezvousá“ bývá mylně přiřazován druhu Trisopterus luscus, který se česky jmenuje treska příčnopruhá.
Rozdíl není jen jazykový. Treska bezvousá dorůstá až 70 cm a její areál sahá až k Barentsovu moři, zatímco treska příčnopruhá má maximum 46 cm a v Norsku končí kolem 62° severní šířky.
Běžně 30–40 cm, doložené maximum druhu je 70 cm a hmotnost kolem 3 kg. Většina ryb ulovených v Norsku váží do jednoho kilogramu.
Nejlépe na sabiki návazec s několika menšími háčky — je to hejnová ryba a často berou dvě tři najednou. Funguje i lehký pilkr 20–60 g nebo kousek rybího masa na jednoháčku u dna.
Na jaře a v létě, nejlépe od dubna do července, v mělčích fjordech a pobřežních partiích v hloubkách 10–40 m. Dostupná je i z mol a přístavů.
Ano — jde o tentýž druh Merlangius merlangus. „Treska středomořská“ ale není platný český název; správně se ryba jmenuje treska bezvousá. S touto rybou se také často zaměňuje treska příčnopruhá (Trisopterus luscus), což je jiný, menší druh.
Norské vody čekají
Napište nám a ozveme se vám do 24 hodin.
