12°C
13°C
9°C
16°C
29°C
Treska příčnopruhá, v angličtině známá jako bib nebo pouting, je drobná treskovitá ryba jižních evropských moří. V Norsku se s ní setkáte jen na jihu — severní hranice jejího výskytu leží kolem 62° severní šířky, což je zhruba na úrovni Trondheimu. Kdo jede za rybami do Finnmarku nebo na Sørøyu, tenhle druh nepotká. V jižních fjordech je ale příjemným zpestřením a díky jemnému masu i vděčnou rybou pro začátečníky.
Velikost a váhový potenciál: Běžná délka je kolem 30 cm, doložené maximum druhu je 46 cm. Hmotnost se pohybuje zhruba do jednoho kilogramu. Je to tedy malá ryba — pokud jste v Norsku ulovili „tresku příčnopruhou“ přes půl metru, šlo o jiný druh.
Poznávací znaky: Vysoké, ze stran zploštělé tělo s výraznými tmavými příčnými pruhy, podle kterých druh dostal české jméno. Na bradě nápadný vous. Tři hřbetní a dvě řitní ploutve jako u ostatních treskovitých.
Výskyt v Norsku a jiných mořích: Severovýchodní Atlantik od Norska po Maroko, včetně Britských ostrovů, Skagerraku a západního Středomoří. Teplotní rozpětí druhu odpovídá pásmu 62° až 25° severní šířky — Norsko je tedy severní hranicí jeho areálu a početnější je jižněji.
Životní cyklus: Hejnová ryba, která se zdržuje v menších skupinách při dně. Tře se u norského pobřeží od února do června.
Preferované hloubky a místa: Nejčastěji 10–100 m, typicky v blízkosti skalnatých útesů, vraků a členitého dna. Ráda se drží u pevných struktur, kde nachází potravu i úkryt.
Sezónnost výskytu: Nejvyšší aktivita je od února do června, v době tření, kdy se ryby stahují blíž ke břehu. Pro české rybáře to ale znamená sezónu mimo hlavní letní termíny — a v severním Norsku ji nepotkáte vůbec.
Doporučené lokality: Výhradně jižní a jihozápadní Norsko — oblast Skagerraku, Oslofjord, okolí Stavangeru a Bergenu, tedy jižně od 62° severní šířky.
Pozor: ve středním a severním Norsku (Hitra, Lofoty, Senja, Sørøya, Finnmark) tenhle druh prakticky nežije. Pokud tam plánujete výpravu, počítejte s tresky obecnou, tmavou a jednoskvrnnou.
Úspěšnost v různých měsících: Největší šance je na jaře a v časném létě, tedy od února do června. Treska příčnopruhá není cílovým druhem sportovního rybolovu — bere spíš jako vedlejší úlovek při lovu u dna.
Stačí lehké pilkry 50–100 g vedené těsně nade dnem. Na rozdíl od velkých tresek tady nepotřebujete žádné dělo — jemné náčiní udělá z drobné ryby zábavu.
Nejúčinnější a nejjednodušší metoda. Kousky rybího masa, krevety nebo červi na jednoháčku, nabídnuté u dna. Treska příčnopruhá není vybíravá a bere ochotně.
Malé třpytky, woblery a gumové nástrahy napodobující drobné rybky. Vzhledem k velikosti ryby volte nástrahy do 7 cm a jemné jigové hlavičky do 25 g.
Vždy u pevných struktur — skalnaté útesy, vraky, mola a členité dno v hloubkách 10–40 m. Ve volné vodě ji nehledejte, drží se při dně v menších hejnech.
Prut a naviják: Lehký přívlačový nebo pilkrovací prut se zátěží 20–60 g o délce 2,1–2,7 m, menší naviják s jemnou brzdou.
Lehké pilkry 50–100 g:
Návazce s háčky — na lov u dna:
Drobné gumy a jigové hlavičky:
Vzhledem k velikosti nejde o žádný dramatický souboj, ale na jemném náčiní se treska příčnopruhá brání živě. Bere ochotně a často v sériích, protože se pohybuje v hejnech.
Maso je jemné a bílé, chuťově příjemné. Ryba je ale malá, takže výtěžnost filet je nízká. Filetuje se snadno, klasickým řezem za hlavou a podél páteře.
Maso rychle měkne, proto rybu zpracujte co nejdřív po ulovení a uložte v chladu. Na dlouhé skladování ani mražení není vhodná.
Treska příčnopruhá je typický vedlejší úlovek. Nikdo na ni do Norska cíleně nejezdí a v našich výpravách se objevuje spíš jako zpestření při lovu u dna v jižnějších oblastech.
Za pozornost stojí rozšířený omyl v pojmenování. Tenhle druh bývá v českých materiálech chybně označován jako „treska bezvousá“ — to je ale český název pro Merlangius merlangus, jinou rybu. Trisopterus luscus je správně treska příčnopruhá, někdy uváděná jako treska světlá. Rozdíl není akademický: liší se velikostí i areálem výskytu.
Realistické očekávání je důležité i u velikosti. Pokud narazíte na materiál tvrdící, že tento druh dorůstá přes metr, jde o chybu — doložené maximum je 46 cm.
Běžně kolem 30 cm, doložené maximum je 46 cm a hmotnost zhruba do jednoho kilogramu. Údaje o metrových kusech, které se občas objevují, jsou chybné a patří jinému druhu.
Prakticky ne. Severní hranice jejího areálu leží kolem 62° severní šířky, tedy zhruba na úrovni Trondheimu. Na Lofotech, Senji, Sørøyi ani ve Finnmarku ji nepotkáte.
Nejjednodušeji na kousky rybího masa, krevety nebo červy na jednoháčku u dna. Funguje i lehký pilkr 50–100 g nebo drobná guma na jigové hlavičce do 25 g.
Není. Treska bezvousá je český název pro Merlangius merlangus — jiný druh, který dorůstá až 70 cm a je v Norsku rozšířenější. Záměna obou názvů je v českých materiálech běžná chyba.
Norské vody čekají
Napište nám a ozveme se vám do 24 hodin.
