Rybolov Norsko

“Tak aspoň o rybách to bude…” řekl jsem si a pomalu se brodil abych si prohlídnul prvního potočka, který stál na hraně proudu a tišiny. Ryba malinká, bez teček a vzhledem k tomu, že stála na nejlepším místě široko daleko, to nebyla úplně dobrá novina. Proudných úseků bylo opravdu málo. Já jsem si velmi šikovně rozdělal switche, mokrou a nic jiného. Chtěl jsem si zachytat potoky než vlítneme na jezero, protože vše ukazovalo na to, že nás v jezerech čekají hlavně štiky. V čemž nás utvrdil opět Kuba s vláčkou, který z přilehlé tůně vytáhnul 3 první tři kudly okolo 50 cm. Byl jsem na sebe naštvaný, že nejsem na štiky připraven, do toho už jsme byli úplně mokrý, vítr – špatná situace. Chachá… Musím se až smát, jaký jsme ještě v tu chvíli byly princezny. Asi po hodině jsme naskákali do lodi a pokračovali směrem k prvnímu kempovacímu místu. Já byl opět pozadu a při překonávání jedné peřejky, jsem koukal na Tomáše jak už hází na dalším místě. Přes padající vodu jsem ho viděl jen půlku, zajímavý výřez.

Tohle z nás nikdo nemohl tušit

Daleký hod na celou lajnu, jedno, druhé zatažení a prut vyletěl nahoru do naprosto vypnutého luku. Silný zásek je opětován okamžitým výpadem. Skvělá podívaná! Než jsem dojel, Kuba akorát k nebi pozvedl podběrák s dobře živenou devadesátkou. Streamera na štorc – YEEESSSSS… Měli jsme radost a ještě o to větší, protože jsme tušili, co nás všechno čeká. A ty kráso! Tohle z nás nikdo nemohl tušit. Samozřejmě, že jsem to nevydržel, rozhrabal půlku batohu a napral tam na dvaadvacítku jen lanko a streamera. Bylo ale pozdě, počasí bylo úplně šílený, už moc dlouho a byla to poslední peřejka před jezerem, takže jsme jeli přes rozdělat tábor. Plocha to byla krásná, cestou ještě minuli několik skvělých kos, vybíhající daleko do středu jezera, vypadalo to bombově.  Asi v půlce jsem jen tak hodil přes palubu streamera, abych měl alespoň dobrý pocit a zkoumal. Průzkum byl nejdůležitější, hloubka, kosy, překážky a samozřejmě druhy ryb. Z prozatímních informací se dalo čekat, že štiky nás neminou a dál asi potočáci, ale kolik jich tam bude.

Záhada fungování ekosystému

Kluci byli přede mnou tak 400m přede mnou. Akorát když vylezli na pláži, tak mi cukla šestka pěkně do žeber. Ryba nebyla z kategorie velkých, ale když se mi u lodi vykulila čtyřicet centimetrů dlouhá okouní buchta, tak mi trošku spadla čelist. O téhle rybě nepadlo slovo! Úlovek ale sliboval naprosto geniální chytání a vůbec nemluvě o zdroji masa. Na druhou stranu jsem jasně vyškrtnul lipana a sivena z našeho chytacího menu, ale to se konec konců dalo čekat. Kluci na to koukali asi tak stejně jako já. Místo na camp měl Tomáš už vybrané a naštěstí nás google tentokrát nezklamal. Díky stálému dešti jsme z posledních sil rozbalili stany a natáhli plachtu. Večeři jsme zhltli jak nic, aby ne… Na tohle jsme se chystali dlouho před odjezdem, ale ten pochod nás stál opravdu dost sil. Po několika šálcích čaje šli kluci spát. Pamatuji si, jak to ve mě hlodalo. Jako rybář a jako ekolog jsem chtěl rozluštit záhadu fungování tohoto ekosystému. Byl jsem opravdu na dně, ale když musíš, tak musíš. Vzal jsem poslední suchý tričko, péřovku, další bundu a vyrazil na nedalekou špičku, kterou byla lemována polem přesliček. Bylo to tak 100 m vodou. Takovou zimu, jako při tomhle brození jsem asi nikdy nezažil. Tělo už prostě nezvládalo.

Během 15 minut jsem měl 6 štik

Nevím, jak jsem dobrodil k prvním přesličkám, ale asi na pátý hod mi dojela zubatá až pod nohy. To jsem přesně potřeboval! Zima byla ta tam! V ten moment jsem si byl jist, že takových tady bude fakt dost, což bylo super! A v podstatě obhod se mi to potvrzovalo. Během 15 minut jsem měl 6 štik mezi 40-60. Pískal jsem několikrát na kluky, ale asi mě neslyšeli nebo ani slyšet nechtěli. Samozřejmě, že s jídlem roste chuť a proto jsem se snažil najít větší. Z knížek jsem si pamatoval, že větší by v tomto typu severských jezer měly být ve větší hloubce, dál od rákosí. Proto jsem tu a tam poslal mouchu na volnou vodu. Asi po hodině, když už mi začalo docházet, že jsem zmrzlej, jak psí hovno, poslal jsem delší hod na volnou vodu. Rychle jsem dorovnal šňůru.. stáhnu jednou, dvakrát a okolo mouchy se udělala obří vlna. Ve zlomku vteřiny jsem ucítíl ránu do prutu. “A je to tady, ta má metr”, říkal jsem si. Samozřejmě mi proběhla hlavou ta pos… 22, ale prostě jsem doufal… Z navijáku mi zmizela lajna a tak 30m backingu, než jsem rybu stočil alespoň trochu bokem. Pískal jsem, lehce halekal, ale kluci nic. Pomalu jsem získával metry lajny a zároveň jsem s rybou šel směrem k táboru. Když jsem rybu dostal zpátky na cca 20 metru, tak už mi nepřišla tak velká. Hlavou mi proběhl kluků velký potok na woblera s lankem, kterého chytli loni. “To by tak vycházelo…” řekl jsem v momentě, kdy ocasní ploutev statného jezeráka proťala hladinu.

Štiky byly jasný, potoci s otazníkem a ti okouni?

Trošku jsem znervózněl, ale ten klid a čistá hlava je to nejdůležitější! Udělal ještě tři kola v přesličkách a já si s otevřenou náručí počkal. První pokus, miminka všeho druhu už jsem takhle dal několikrát, trošku přikleknul a než se mrsknul už ho objímám. Měl jsem fakt radost! Tohle byla super ryba, jedna z těch pro které jsem si přijel. Naneštěstí pro domorodce, síla lovce se probudila na plno a dostal za uši. Alespoň s okounem doplní chybějící proteiny. Po několika fotkách jsem se svlíknul a konečně domov. Vlezl jsem do stanu a byl konečně v teple. Až když jsem si sundával ovci, tak jsem zjistil, že kolena mají barvu uzrálých švestek. Spacák mě z toho ale po pár minutách zahřívání vytáhnul. Když už jsem konečně mohl v suchu a relativním teple usnout, ještě jsem si přehrál celý den, ve snaze vyřešit jak to tady s těma rybama je a co nás vlastně čeká. Štiky byly jasný, potoci s otazníkem a ti okouni? Ty jsem tomu jsem vůbec nerozuměl. Po pár minutách jsem byl jak špalek. Ráno to bylo pomalé, i když jsme na tenhle den čekali takovou dobu. Všichni jsme ale věděli, že nás to čeká a asi nemine. Hlavně přestalo pršet a silný suchý vítr nám vše vyfoukal, ještě než jsme snad odešli z tábora. To byla první skvělá novina dne a další, byly dvě ohromné filety z potočáka, po kterých nezbyla po snídaní ani kostička. Snídaně Šampiónů!!!! Když jsme dojídali, Tomáš šel vyzkoušet špičku, kde jsem večer bodoval. S Kubou jsme při kávě jenom hádali na který hod mu to vezme a trefili jsme se hned několikrát.  Za 15 minut měl 4 možná 5 ryb a pár dalších zubatých se netrefilo. Taková podívaná to byla! Po jídle jsme už ve třech vyrazili směr zátoky, které se nacházeli u přítoku. Cestou jsem se několikrát zastavili u přesličkových polí. Ryb jsme cestou chytli méně, ale každý chytil alespoň sedmdesátku. Z jednoho menšího přítoku mi z mělčiny vystřelila tak pětaosmdesátka, na šestku to byl skvělý boj! Rybu jsme nebyli schopni bez podběráku ukočírovat, z vody to nebylo nic moc, a tak se po chvíli snažení se vypla. Trošku mě to zamrzelo, tuhle jsem si chtěl zvěčnit. Byla to asi moje nej na mouchu. “Snad budou další…”.

Tohle jsou ty pravý, čistí dravci…

Zanedlouho jsme se ocitli u prvního cíle – Zátoka u přítoku. Jedno z Tomášových vysněných míst. Byla to taková nudle o velikosti tak půl hektaru. Po celém obvodu obehnána různě širokým pásem přesliček. Ty se nám posledních pár kilometrů osvědčili, takže skvělý místo! Do toho začíná konečně svítit sluníčko. Nirvána se blíží! Já fakt tušil, že tam těch štik bude hodně, ale bylo jich tam víc! A byla to jasně Tomášovina. Ten totiž jako první přišel na to, že všechny ryby se válej ve třiceticentimetrové vodě, hluboko v přesličkách a zmastil jich tam… 20 možná. K tomu se ještě dalších x  to netrefilo. Naprosto neuvěřitelné! Ryby od 40cm do 90cm, s velkou převahou 70cm+, velikost byla na mouchu v tomhle množství akorát! Co mě ale nejvíc drtilo, byla ta strašná agrese s jakou ryby pronásledovaly a útočily na mouchu. Sednul jsem si opodál, zapnul kameru a užíval si to nejlepší kino na živo. Tohle jsou ty pravý, čistí dravci, neomlácený, nepopíchaný tou tunou plechu, gum a skomírajících rybiček. To už se ve světě často nevidí! Opravdu jsem si toho vážil. Po kině, ještě prochytáváme slibně vypadající kosu, ale už jsme byli hotový a nedali jsme tomu dost. Tomáš hlásil pár malých jezeráků a v ruce držel na provaze tři okouní buchty. Kvalitní oběd, to jsme chtěli moooc! Okouní maso je prostě dobrá surovina. Když jsme se cestou vraceli, spatřila světlo světa mnou navržená naprosto nová muškařská technika, takzvaná “Krátká nymfa se streamerem v přesličkách” a to vše za chůze… Bohužel jsem po páté šedesátce musel přestat – dost to zpomaluje chůzi, ale funguje na 1!

Nekompromisní žně!

Do tábora nás doprovodil opět déšť, ale naštěstí jsme stačili z provazů stáhnout vše, co nám do té doby uschlo. Ten večer jsme dost slavili, jestli si pamatuji správně. Seděli jsme pod plachtou, vařili samý luxusní záležitosti, kouřili kvalitní tabák a pili Zakapu. Všechno bylo v pořádku, přesně tak jak to má být! Asi pršelo, to nebylo podstatné… Ráno jsme se probudili do mraků, vypadali ale lehčí, takové nadýchané. K tomu se ještě výrazně oteplilo, tak snad. Dopoledne jsme obešli tábor a odpoledne vyrazili na volnou vodu. Byl už spíš večer, vítr z ničeho nic utichl a bylo to! Bájné Norské zrcadlo! Marně jsme vyhlíželi kolečka, za to nízko položené nikdy nekončící norské slunce nám vytvořilo krásnou scenérii. Sedíme na zrcadle, pamatuji si, jak jsem se na kluky smál, protože krom krásného večera, to fakt hodně bralo! A když myslím hodně, tak myslím ob hod. Na streamery jsem chytil i několik dublet okounu okolo čtyřiceti. Do toho mi na to několikrát hopla zubatá. Další naprosto nekompromisní žně!! V tomhle tempu jsme to dotáhli až do dvou do rána! Ryby přestali žrát, ale slunce stále pálilo. Když jsme přejeli na pláž, podíval se na mě Tomáš a říká: “Tak jsme chytli pár ryb, co?” Smáli jsme se na sebe a věděli, že to je jeden z těch mála dní na které se bude, se slzou v oku ještě několikrát vzpomínat…

Okounů bylo dost

Další den jsme se probudili v nějakou hodinu, zabalili tábor a vyrazili dál. Čekalo nás další jezero. Výrazně větší, s větším množstvím zátok a hlavně s obrovskou kosou uprostřed. Jezera spojovala malá říčka, která připomínala spíš brod, kam jsme dohlédli. Já se svojí malou “igelitovou” lodí jsem rezolutně odmítal cestu brodem, zvlášť hned za hřebenem byla větší řeka. Bylo to 500 m chůze. Pro mě celkem pohoda, pro kluky pruda, kterou mi Kuba prej nezapomene. Rozhodování nám trvalo a část jezera, kde jsme se nacházeli vypadala jezerákově, rychle jsem rozbalili tábor a hurá na vodu. Potočáků tam pár bylo, ale všechno malý. Okounů bylo stále dost, takže oběd, večeře. Pohoda!

Mám metrovku!

Druhý den jsme zabalili tábor a vydali se na krátkou tůru, která byla s nákladem opět dost pruda. Řeka ke které jsme se dostali, byla opravdu o kousek větší ale typově podobná. Cesta byla trochu delší než jsme čekali a tak jsme to zapíchli na začátku jezera. Rychle jsme všechno vybalili a já jsem už stál v přesličkách v naději, že to tady bude ještě lepší. Větší jezero se rovná víc a větší! Mám pocit, že jsem hodil dvakrát, než se kousek od místa dopadu mouchy rozjel pod hladinou menší vláček a zbafnul malého streamříka. Za další deset minut už jsem měl na prutě tak deset ryb. Kuba zabrodil přede mnou a ani nestačil pořádně vlézt do vody a už měl ohlej prut. V tom jsem z dálky zaslechl “Kluci, pojďte sem. Mám metrovku!!!”. Chvíli jsem o tom přemýšlel a pak se dal do běhu. Bylo mi divný, že to zaznělo z lesa, ale co… Proběhl jsem pásem břízek a otevřela se přede mnou malá zátočka. V rákosí stál Tomáš s ohnutým prutem a uprostřed skákal dost naštvaný krokodýl. Z druhé strany se blížil Kuba, takže jsem se věnoval jenom focení. Souboj mohl trvat dalších 5 minut. Kubovi chvilku trvalo popasovat se (klasicky, bez podběráku) s velkou rybou. Na podruhé to zvládnul na jedničku, takže jsme se mohli kochat první metrovou rybu. Nakonec metr ukázal 97cm, ale bylo dobře! Bylo ještě o dost lépe, když během 10 minut ten metr opravdu zlomil!!! Člověk to má občas prostě rozdaný… Stoupnul si mezi nás a na druhý hod seknul dalšího krokouše. Testovací sedmičku dřel na doraz, ryba byla velká a hlavně výrazně vyšší váhová kategorie než předešlá skoro metrová. Prut skřípal ještě dalších deset minut, prohlédl jsme si několik akrobatických výskoků a přemetů až nakonec Kuba podebírá metrovou rybu s břichem kapra. Krásnější rybu jsem neviděl. Délka správně, váha, ramena, pupek, vše perfektní.

Držel jsem skoro 10 kg živé váhy!

Takový ryby! Byla to neskutečná půl hodina!! Krokodýla jsme vyfotili, Tomáš už měl vystaráno za to já s Kubou, my jsme byli stále hladový. Už bylo pozdě, tak 11, ale my to museli zlomit. Dlouho se nic nedělo, až mi do toho bouchla večeře. Čtyřicítka okoun byla samozřejmě chtěná ryba, ale ne v ten moment! Z břízek na mě vykouknul Tomáš: “Dělej, Chyť ještě jednoho!”. Poslal jsem mouchu do stejného místa, většinou to totiž vycházelo, bývali tam dva občas tři. Na tenhle hod se místo okouna zvedla vlna jak od titaniku a pomalu se blížila směrem k mouše. Adrenalin stoupal naprosto raketovou rychlostí, další vteřinu a ztěžklo to. Rybě to mohlo trvat ještě pár vteřin než jí došlo, že se jí snažím otočit s naprosto na krev ohlou šestkou. Pak už to rozjela do plnejch. Od prvních pokusů s 22 vlascem, jsme všichni přezbrojili na 60 flurocarbon a tak si člověk jinak věřil! Stejně si pamatuju, jak se mi klepali kolena. Po dalších 10 minutách jsem zaparkoval krokodýla do přesliček, udělal dva rychlejší kroky a bylo vyhráno! Držel jsem skoro 10 kg živé váhy! Ta hlava, to břicho! Absolutní nirvána! Po par fotkách zmizela zpět v přesličkách… Cestou k táboru jsem poškádlil už jen tak z rutiny, několik menších krokodýlků, v ten moment už dostávaly lyže všechny. V táboře jsem se skoro rozpadnul. Byl to nekonečný den! Kluci na tom byli podobně, avšak okouni v tortile nám hodně pomohly. S mastnejma papulama jsem ulehli k dalšímu dlouhému spánku…

Přejít na:

• Za rybami z Alty do Kautokeina 1/4
• Za rybami z Alty do Kautokeina 2/4
• Za rybami z Alty do Kautokeina 3/4
• Za rybami z Alty do Kautokeina 4/4

Autor a foto: Dada