Boj o život za polárním kruhem 1/4

Rok se potkal s rokem a my znovu plánovali naší několikaletou tradiční dovolenou v severním Norsku, oblast Loffoty. Je to překrásné místo, kde se dají nachytat velké ryby a počasí tam v jarních a letních měsících nebývá tak kruté, jako třeba ještě v severnějších oblastech Norského království. Každoročně jezdíme kolem začátku měsíce června, kdy už bohužel do fjordů nenajíždí taková obrovská hejna tresek obecných, ale zato je velká šance ulovit opravdového krále severních moří Halibuta. Tyto platýsi, kteří dorůstají opravdu obrovských rozměrů, najíždějí v teplejších měsících do mělčích fjordů a tím je větší šance na jeho ulovení. Musím říci, že se nám to i letos opravdu potvrdilo a halíků jsme nachytali požehnaně.

Špatné zprávy

Je sedmého června ráno, vše mám zabaleno, pas a peníze v kapse, pomazlení se se svojí ani ne tříměsíční fenkou Pikee, pusa přítelkyni na rozloučenou a může se vyrazit. Na letišti jsme s parťákem Robertem byli samozřejmě jako první nedočkavci, ale ,,ostatní“ kluci na sebe dlouho nenechali čekat. ,,Ostatní“ bylo řečeno ironicky, jelikož letos jsme byly zatím největší banda, která kdy jela. Přesně nás letělo devětadvacet chlapů, ze kterých doslova stříkal rybářský adrenalin. Průběh letu a celé cesty až na místo si asi dokážete představit. Jedním slovem BLÁZINEC! Po menší diskuzi s řidičem autobusu zjišťujeme, že se momentálně v moři vyskytuje ALGE, což jak jsme zjistili je nějaký druh řasy, který nejspíše nedělá dobře rybám.

Přípravy na lov

Uklidňujeme se tím, že nějaký norský autobusák ví prdlačku o rybařině. Vystupujeme z autobusu, který nás dovezl až k chatám a já pociťuji první nádech slaného mořského pobřeží. Během vybalování všech zavazadel proběhlo pár kořalek na uvítanou a někteří akční dokonce i navazovali pruty. Nebudu Vám lhát, byl jsem mezi nimi a dokonce jsem i při zkušebním náhozu z mola chytil první rybu výpravy, malého kelírka. Potom jsem ale uznal, že je dobrý nápad si po dlouhém cestování odpočinout a připravit se na ranní výjezd na vodu. Asi kolem sedmé ráno mě budí hluboký hlas našeho hlavního parťáka a organizátora celého zájezdu Sebi. Nahlásil nám čísla lodí, všechny nás zkasíroval o 200 norských korun, sdělil nám zjištěné úspěchy švédských rybářů před námi a zase odběhl. Dané peníze za každého člena naší expedice šly do společného banku a ten vyhrává rybář s nejtěžší rybou celého týdne. Navíc byly ve hře také krásné poháry za první tři místa, takže motivace byla opravdu veliká.

Tajná taktika

„Doladíme posledních pár věcí a jedeme“, říkáme si společně s Robem a Karlosem šeptem, aby taktika zůstala utajena. Karlos je s námi v Norsku poprvé a tak mu vyrážíme ukázat naše osvědčená místa z předešlých let. Věříme, že nás nezklamou a tak se také chvíli po příjezdu na místo jménem Maják děje. Sonar ukazuje hloubku kolem patnácti metrů a spadá to na třicet. Pod námi je menší hejno u dna a tak pouštíme nástrahy dolů. Každý z nás věří gumové nástraze a tak se lišíme jen v barvách. Po několikaminutovém poťukávání lehce nade dnem se ohýbá první špička prutu mně. ,,Je tam!!!“ klasicky vykřiknu a zdolávání začíná. Je to jen malá obecňačka a tak ji vyháčkuji rovnou ve vodě, zkontroluji nástrahu a znovu nahazuji. Než mi dopadne nástraha na dno, Karel zapřahuje svoji první rybu v Norsku. Velikost ryby je stejná jako ta moje a tak si chvíli blbneme s rybami kolem 70cm.

Zkoušíme přívlač 100-150g

Po menším vyblbnutí se pomalu necháváme unášet vlnami na dlouhou písečnou plošinu s třicetimetrovou hloubkou, kde jsem měli několik úspěšných záběrů loni. Zkoušíme měnit nástrahy, bereme do rukou těžší náčiní a experimentujeme s barvami, ale bohužel neúspěšně. Delší doba bez záběru nás přestává bavit a tak jedeme na mělčiny okolo 10-15 metrů a zkoušíme klasické vláčení s nástrahami kolem 100 až 150g. To se nám ukazuje jako dobrá volba a začínáme tahat znovu menší ryby. Říkáme si… když jsou tu malý, musí tu být i větší. Zanedlouho Karlos tahá konečně první slušnější tresku cca 90cm. První fotka s rybou a pokračujeme v přemlouvání nástrahami. Daří se nám obelstít několik tresek a jedna slušnější ryba se nám vyřízla. Po společné domluvě se rozhodujeme jet na chatu, udělat si k obědu čerstvou tresku a zjistit jak jsou na tom ostatní.

Špatná věštba se naplňuje

Chvíli po nás přijíždějí kluci z vedlejší chatky a zjišťujeme, že na tom nejsou o moc lépe. Strach z mořské řasy o které mluvil náš norský řidič, se trochu začíná projevovat.
K dobrému jídlu padne pár nachlazeních plzeňských piv a s nimi i únava. Rozhodujeme se tedy, že si na chvíli odpočineme, probereme taktiku a na ryby pojedeme až na největší příliv. Zvuk budíku nám oznamuje, že je čas vstávat a tak se oblékáme, bere svačinu na loď a vyrážíme směrem na místo zvané Fabrika. Je to úsek, který tak nazýváme kvůli velké místní továrně, co se nachází hned u pobřeží. Stará fabrika nás nezklamala a my dostáváme několik ryb na dvaceti metrech. Nejvíce záběrů nám přichází na oranžové a oranžovo červené gumy různých tvarů. Tyto nástrahy se nám osvědčily i loni a tak naštěstí máme těchto nástrah požehnaně. Tresky nějaké máme, ale o halibutovi se nám zatím jen zdálo. Přejíždíme proto zpět k majáku a zkoušíme písečné mělčiny. Karlos i Rob dostávají celkem slušné Dorsche jak říkají němečtí rybáři a já jsem bez záběru.