Rybolov v deltě Dněpru 1/2

Rozhodnutí navštívit Ukrajinský Dněpr padlo v Norsku, kde jsem potkal ruského rybáře, který mě vyprávěl, že zná místo na Ukrajině, kde se již 50 let nesmí rybařit, s vyjímkou zvláštního povolení. Večer mě ještě ukázal pár fotografií a bylo rozhodnuto. Koncem září mě přišel email s koncovkou .ua a já tušil, že je předemnou jedna z největších rybářských výprav.

Pojištění na cestu

Odjezd jsme domluvili na 25.září . Když jsem si chtěl pojistit zavazadla a auto, tak mě v pojišťovně sdělili, že se jedná o velmi rizikovou oblast, kde lze vyřídit pojistku na zavazadla pouze do hodnoty 10.000,–, což bylo vzhledem k naší výbavě směšná částka, tak jsme uzavřeli jen zdravotní připojištění. Na cestu 1800km jsme vyrazili ve dvou lidech. O cestě jsem mnoho nevěděl, jen mi bylo doporučeno nezastavovat a neodpočívat na odlehlých místech, protože hrozí riziko přepadení a návrat domů vlakem na náklady ambasády.

Problémy na hranicích

K mému velkému překvapení cesta probíhala v poklidu, jen na hranicích Slovensko – Ukrajina nás dost probrali a mysleli si, že si na Ukrajinu jedem otevřít obchod s rybářským a outdoorovým vybavením. Složitou diskuzi vyřešila až krabička cigaret a dvacet USD, potom se přístup ukrajinských celníků úplně změnil a dokonce za nás vyplnili i celní prohlášení, aby nás s naší výbavou pustili také zpět. Po cestě Ukrajinou nás nikdo nestavěl ani neobtěžoval, projížděli jsme kolem obrovských polí, kde byla cítit zašlá sláva největší obilnice komunistického světa. Ve vesnicích bylo vidět jen staré lidi, většinou ženy, které se lopotily kolem domu, štípaly dříví nebo ryly zahradu.

Tak tady nás oberou

V pořádku jsme dorazili až do Chyrsuanu, kde jsme měli sraz s naším průvodcem, který na nás podle dohody opravdu čekal a vyrazil s námi na cestu k deltě Dněpru. Cestou se mě honily myšlenky, jak někde v rákosí zaparkuji svoji 4×4 a už ji nikdy neuvidím. Po hodině jízdy jsme zastavili u obrovské železné brány, která se po zatroubení otevřela. Vjeli jsme do objektu, který obklopoval obrovský plot s trojitým ostnatým drátem, a brána se za námi zavřela. „Tak tady nás určitě oberou.“Pomyslel jsem si. Ale to už mě za kliku od auta lomcoval voják v maskáčích a další otevřel kufr a začal odnášet zavazadla někam k řece. Moje obavy uklidnil až Igor, který nám sdělil, že lodě jsou připraveny na přesun do srdce delty. V silných vojenských člunech jsme urazili asi 20km. Po cestě se střídaly široké kanály s ostrůvky porostlých rákosím a úzké říčky kudy sotva projel člun. Za 30min jízdy vodním labyrintem jsme byli na ostrově, kde měli základnu strážci parku. Zde nás ubytovali v bývalém sídle ukrajinských vládců, kteří sem vozili delegace na rybolov. K večeři se podával boršč, vaření raci, marinovaná štika, šašlik, domácí klobásy a hlavně vodka, která se vlastně popíjela celý den v obrovském množství.

Řeka je rybami přecpána

Ráno na nás čekal v přístavu Igor a ukázal nám vhodná místa pro lov. Po příjezdu na lovné místo, jsem se rozhlédl a připadal jsem si jako v ráji. Kolem dokola nikde nikdo, obrovská vodní plocha s průzračnou vodou plnou divokých ryb, které nikdy neviděli háček. Okamžitě jsme začali vybalovat a připravovat pruty. Chtěli jsme poznat veškeré ryby, které nám tato řeka může nabídnout. Vyvezli jsme dvě bojky na sumce a čtyři pruty na kapra. Sumce jsme lovili na menší kapry do 50cm, kterými byla řeka doslova přecpána. Za pět hodin bylo vše připraveno a čekali jsme na první záběr. No, popravdě jsme vůbec nečekali, protože nám kapři nedovolili vyvést zaráz čtyři pruty. Po dvaceti minutách vždy přišel záběr a s ním pěkný souboj. Kapry jsme zdolávali ze břehu, protože jsme si našli břeh s čistým dnem. Po pěti hodinách úmorné dřiny jsme se rozhodli pruty na kapry stočit a věnovat se pouze sumcům. Přes noc jsme měli na oba pruty záběry a potěšily nás sumci 140cm a 161cm. Bojky jsme znovu nevyváželi, protože jsme si chtěli oddechnout a ráno se věnovat lovu štik.

Konečně vláčka

Ihned po probuzení jsem začal připravovat vláčecí pruty a vyrážíme na vodu. Pro lov štik si vybíráme místa porostlá vodní vegetací zejména lekníny a rákosem. Cestou zkouším trolling na hloubce 4m a nahazuji Rapalu Shad Rap Jointed a za deset minut přichází záběr. Zastavuji loď a vychutnávám si souboj. Ryba klade pěkný odpor. „První štika“. Pomyslel jsem si. Náhle se pod lodí objevilo pruhované tělo a bylo jasné, že mám na prutě trofejního okouna 38cm 1.05kg. Po jeho puštění už motor nestartuji a pomocí vesel se přibližuji k ostrůvku z rákosí.

Záběr těsně pod hladinou

Wobler Jointed, který chodí do 4m vymeňuji za X-Rap s dosahem hloubky 1.9m. Následuje první hod k rákosí a po druhém otočení navijáku následuje mamutí záběr. Brzda navijáku se rozeřvala do raního ticha. Po 5 min boje je mě jasné ,že mám na prutě krásnou štiku. Doufám ,že mám Rapalu seknutou někde v koutku, protože jsem chtěl lovit okouny a nedal jsem montáž s lankem. Následují dva krásné skoky, kde jsem viděl ,že mám X-Rap pěkně spakovanýho a její zuby se lehce dotýkají kmenové pletenky. Následuje další výpad a náhlé povolení pletenky. „Je pryč, moje životní štika!“ Odhadoval jsem ji na 90–95cm. Ale to už můj parťák neváhá a jeho X-Rap s lankem dopadá k rákosí a situace se opakuje po druhém otočení kličkou, přichází prudký záběr. Štika vzala Rapalu těsně pod hladinou a okamžitě jde nad hladinu, kde se snaží vyklepat háčky z tlamy. Nedaří se jí to. Podniká dlouhé výpady k rákosí, ale brzda navijáku je těžký soupeř po osmi minutách leží v lodi krásná 80cm štika.