Loppa 2011

Celá cesta se zastávkou v Overkalixu ve Finnmarku na JockFoll kde je „lososí “ řeka, a kde jsme opět žádného lososa nezdolali, proběhla hladce. Oksfjord nás přivítal lehkým deštíkem a partou českých rybářů, kteří měli stejný cíl cesty jako my. Po jedné zastávce trajektu jsme byli na místě. Ubytování se nachází na poloostrově ve vesničce Sor Tverrfjord, která patří do oblasti Loppa a jediná cesta je trajektem, neboť je obklopen ledovci.

Počasí nám nepřeje

Naše příjemné ubytování se nacházelo 50 metrů od lodí. Ubytování a předání lodí bylo rychlé, no tak na co čekat, hurá na moře. Cesta fjordem na otevřené moře za ostrov Loppa kde jsou dle mého mínění nejlepší místa na rybolov byla kolem 25 km, ale Kverno se šedesáti koňovým motorem by to zvládlo hladce. Počasí nám ale nepřálo, tak jsme lovili ve fjordu u ostrova Silda, tresky obecné do jednoho metru a jednoskvrné tresky kolem 50–60cm. První den na seznámení velice příjemné.

Skvělý rybolov

Další dny se počasí uklidnilo a byl nám umožněn výjezd na otevřené moře k šelfu, no a tam to začalo. Tresky obecné kolem 100–130cm, jednoskvrné tresky 60–70cm. Jak dny běželi, tak se nám bedny plnily a my začali mít strach z celníků…Tak vznikl nápad vyrazit na ledovec. Na výběr bylo ze tří… volba padla na Langfjordjokelen. Naše tříčlenná výprava vyrazila v 7.45 hod. Plán byl jasný, držet se ledovcových jezer a potůčků. Bez mapy s telefonem, který jak jsme pak zjistili stejně neměl signál, pruty na pstruhy, tři litry vody, nějaká tatranka a Pilsner Urqell…toť vše. Počasí bylo jak vymalované, sluníčko a modrá obloha.

Výstup na ledovec

Cesta se po pár set metrech změnila na terén plný mokřadů, potůčků, hlubokých mechů a kamení. Potom se přidal sníh, kamenné pole, říčky, tisíce kousacích much a já nevím čeho všeho ještě. Pstruzi měli asi ještě dovolenou… no já se jim ani nedivím, že nebrali, voda byla ještě strašně studená. Tak jsme pokračovali dál až jsme se ocitli přímo pod Langfjordjokelen. Později po návratu jsme zjistili podle mapy, kterou přinesla paní domácí, že jsme ušli přes osm kilometrů v tomto terénu, než jsme došli pod ledovec. Začalo doslova drápání po sněhu a ledu. Naše skupinka se zúžila na dva členy… jeden to vzdal. Po každém zdolání nějaké mety, jsme ihned stanovili jinou až jsme nakonec stanuli na místě odkud to šlo už jen snad s mačkami a cepínem. Bylo 13.20hod. Čekala nás cesta zpět,ale již se dostavovala únava. Na konec jsme sněhová úpatí sjeli po nohou jako na lyžích. Zdolali jsme všechny překážky za cenu nějakých šrámů a před šestou večer jsme byli doma. Do nohou jsem dostával křeče, sáhl jsem si na dno svých sil, ale byl to fantastický zážitek a úžasná podívaná.

Závěrečný rituál

Ale zpět na moře a k rybolovu naší pětičlenné skupiny, který stál opravdu zato… největší obecné tresky 130, 128, 127, 126cm atd. Halibutů jsme ulovili deset, ale samé malé pionýry. Jednoskvrné tresky byly pravidelně kolem 50–60 cm a největší jsem ulovil 70cm. Mojí tradicí, když končíme poslední den rybolov je, že si vždy řeknu poslední tři spuštění a konec a letos to vyšlo náramně, byli z toho tresky 130, 120, 110cm samozřejmě je i tradice tyto ryby pustit. Krásná třešnička na „dortu“ jménem Loppa. Jako vždy jsme odjížděli plní zážitků a dojmů a už se nemůžeme dočkat roku 2012 kdy nás přivítá opět Soroya, ale o tom zase jindy…