Polární tresky 4/4

A je to tady! Blížil se konec naší výpravy. Do posledního spuštění pilkru zbývalo už jen „pár“ hodin. Ráno u snídaně probíráme strategie, kam pojedeme. Počasí je super vítr by dnes neměl překročit 5m/s. Nic nám tedy nebrání vyrazit na hodně vzdálená místa, kde jsme předpokládali výskyt velkých ryb. Přístav nás přivítal opět novou nadílkou sněhu, takže jsme zahájily lov, obvyklou rozcvičkou s lopatou. Máme před sebou předposlední vyjížďku a zatím nemáme žádnou rybu přes 30kg, na kterou je nyní největší šance z celé sezóny. Dohodli jsme se, že budeme lovit mimo hejna a pokusíme se, čekat na záběr od osamělých vlků, kvůli kterým jsme přece tady. Tento způsob lovu je velice nezáživný neboť se vám snadno může stát, že budete klidně i několik hodin bez záběru.

Adrenalin běží naplno

Opouštíme poslední výběžky pevniny a já ladím navigaci. Je zajímavé, že všechny třecí hejna jsou na jednom místě, asi 13km od pobřeží směrem na jih od Breivikfjordu. Dnes se nechceme plést mezi kutry, ale my si rybu tzv. vysedíme. Počítáme s tím, že záběrů bude málo, ale ty ryby budou stát za to! Zastavujeme na hloubce 85m, což je asi 3km od hlavního trdliště. Pavel ještě rovná loď, takže já jsem první na dně. Nějak jsem necítil dosednutí pilkru na dno, šponuji šňůru a již cítím tah ryby. Echolot je v tomto případě zbytečný přístroj, protože ten vám jednotlivě plovoucí velké ryby na 80m nezobrazí. Slouží pouze ke kontrole hloubky mezi multiplikátorem a navigací. Rybě se z vody moc nechce a dokonce vyráží do útoku a bere si pár metrů pletenky. Zimní rybolov je velmi zvláštní, protože do poslední chvíle nevíte, jakou rybu vytáhnete. Někdy se stane, že je ryba podseklá za hřbet a dokáže vyvinout takový tah, že si myslíte, že táhnete svoji životní. Zklamání bývá obrovské. Moje ryba se pere opravdu pěkně, užívám si to, ikdyž mě mrznou prsty na rukou. Ukazováček mám tak zmrzlý, že pomalu ztrácím cit. Adrenalin běží naplno, takže se takovými detaily nezbývám. Už je jen pár metrů pod lodí. Netrpělivě pozoruji temnou hlubinu pod lodí a čekám kdy se konečné objeví obrovské bílé tělo. „Ne“ vykřikl jsem. Vytáhl jsem dvě tak kolem 14kg. Tak to se nestává moc často, že vám na jeden pilkr zaútočí dvě ryby.

Snažím se zahřát zkřehlé prsty

Měníme místo a popojíždíme asi 1km na západ. Pavel kontroluje druhou loď vysílačkou a zatím jsou bez ryby. Trochu se začíná kazit počasí. Nad hlavou se nám začínají honit temné mraky plné sněhu. Najednou se nám ztrácí pevnina. V předpovědi žádná extrémní bouře nebyla, takže jsme se rozhodli vydržet na moři. Teď dostává razantní záběr Pavel. Ryba moc nebojuje a během deseti minut je v lodi, odhadujeme ji na 18–19kg. Vítr neustále zesiluje a začíná sněžit. Přestávám chytat a snažím se zahřát zkřehlé prsty. Vůbec nic nevidím, protože sníh se změnil na kroupy, které díky větru padají vodorovně a bodají nás do očí.

Ryby braly velmi agresivně

Přeháňka neustává, váháme, zda nebude lepší se vrátit. Voláme vysílačkou druhou loď, ta je však již mimo dosah. Vlny zatím nejsou extrémní, tak jdeme chytat. To co se začalo dít, jsem ještě nezažil. Nástrahy vůbec nedopadly na dno, protože ryby braly velmi agresivně již ve sloupci. Co hod, to ryba! Během hodiny máme plnou loď ryb. Počasí se stále zhoršuje. Beru telefon a volám Ornulfa, jestli můžeme zůstat, nebo se vrátit. Na třetí zazvonění odpovídá: „Sleduji internet a žádná bouře není na dnes hlášena, zůstaňte, kde jste, bude to asi jen sněhová přeháňka, spojená se silným větrem, který brzy pomine.“ Nemohu dál chytat, rukavice mám durch mokré a mrznou mě prsty. Pavel vytáhl termosku a občerstvujeme se horkým čajem. Sedíme asi deset minut v lodi, nikdo nemluví, velké vlny a silný vítr cloumají s naší lodí. Najednou se ozývá ve vysílačce Standa: „Teď jsem vytáhl slušnou rybu. Máme na lodi váhu jen do 25kg, která se nám pořád vypíná, asi jsou tam slabé baterie.“

Takovou tresku jsem ještě neviděl

Tato zpráva nás správně vyhecovala. „Jdeme chytat“ pobídl jsem Pavla. Mlátíme s pilkry o dno jako šílení, ale jsme bez záběru. Začínám cítit velkou únavu. Vítr se pomalu utišuje a nad obzorem vykukuje mezi mraky zapadající slunce. „Balíme“ povídá Pavel. Začal stahovat nástrahu, když najednou mu to ztěžklo. Multiplikátor se protáčí a povoluje dlouhé metry pletenky. „Doufám, že nebude podseklá za hřbet.“ Vykřikl Pavel. Vytáhl jsem pilkr a připravil se na vylovení ryby. Je už skoro tma. Najednou pod lodí začíná prosvítat obrovské tělo tresky. „No kamaráde, tak to bude tvůj osobák“ zahlásil jsem. Ryba je odevzdaná a nehybně leží u lodi. Chytil jsem ji za tlamu a zkušeným hmatem ji vylovuji do lodi. Takovou tresku jsem ještě neviděl. Pavel ji zbavil háčků a připravuje se na focení, dokud je ryba čerstvá. Má velké problémy ji udržet a funí jako lokomotiva. Zdokumentováno a jedeme do přístavu. Tam už na nás čekala druhá loď. Standa měl také důvod k oslavě, protože posunul svůj osobák tresky na 32kg.

Vaše odvaha a trpělivost bude určitě odměněna

Jsme spokojeni a míříme na chatu. K večeři jsme si připravili čerstvé ryby. Ověřili jsme si, že na jídlo jsou opravdu nejlepší tresky kolem 10–12kg, protože jejich maso je mnohem šťavnatější a nerozpadá se tolik, jako u ryb nad 20kg. Po večeři mě poslal SMS Michal Pásler: „Dnes jsem ulovil kousek od vás tresku obecnou 150cm 38kg.“ Jsme spokojeni a zítra se můžeme sbalit a vyrazit zpět směr domov. Na závěr se musím přiznat, že jsme měli obrovské štěstí na počasí, protože z celého pobytu nebyl ani jeden den, kdy by vítr přesáhl hodnotu 8m/s, což na březen, 650km za polárním kruhem je slušná práce. Díky tomu jsme nachytali turistický limit 15kg za dva dny a dále jsme chytali charitu pro školní jídelnu nebo nemocnici. Zimní rybolov nás učaroval a mohu potvrdit, že je to výzva pro opravdové chlapy, kteří mají zkušenosti s vedením lodi na rozbouřeném moři. Vaše odvaha a trpělivost bude určitě odměněna bohatým úlovkem a nevšedním zážitkem. Já už mám jasno, kam pojedu příští rok v březnu na ryby, protože letošní nej treska na Soroya, která byla ulovena do sítí, měla 58kg 168cm.