Nápověda Doporučujeme:

HITRA – ostrov překvapení

Z odmítaného rybolovu v Norském moři se nakonec stala Norská horečka, která vrcholí počítáním dnů do dalšího odjezdu. Ani v roce 2009 tomu nebylo jinak. Počítáme dny a těšíme se na, pro nás nové, místo na ostrově Hitra. Po zkušenostech s cestovní kanceláří, se kterou jsme jeli minulý rok jsme se rozhodli pro jinou, která na svých webových stránkách nabízela oproti loňskému roku úplný ráj na zemi. Zajel jsem osobně za majitelem kanceláře a domlouvám termín. Doslova jsem oba společníky zasypal dotazy. Nic nenechávám náhodě a řeším každou maličkost. Od půjčení výbavy až po rozdělení mrazících boxů na základně. Doplnili jsme výbavu a nadělali pilkry různých hmotností. Pilkry vyrobené z chromované trubky, která se používá do skříně na šaty se osvědčili i minulý rok. Nastal den odjezdu a my stanuli v Praze, odkud odjížděl autobus. S cestovkou jsme prozatím nadmíru spokojeni. Vše co propagovala je do posledního splněno. Nový autobus s veškerým komfortem včetně párků, piva, kávy a toalety. Cestující mají přiděleny sedačky a nedochází tak k dohadům kde kdo bude sedět. Oproti minulé výpravě neskutečné pohodlí. V autobuse jela jen polovina rybářů, a tak měl každý dvojsedačku pro sebe. Cesta proběhla v klidu a my po příjezdu nebyli ani moc unaveni. Základna poblíž vesnice Kvenvaer byla přesně taková, jakou cestovní agentura nabízela. Připravené natankované lodě – včetně sonarů, GPS a map mořského dna. Velká, vybavená filetovací místnost, sušárna na šaty, mrazící boxy a perfektní ubytování se saunou a společnou vířivkou. Nádhera!

Oholená vrtule

Převzali jsme loď. Navázali pruty a vyjeli na naši první výpravu. „Pozor na místa označené na GPS jako malé hvězdičky, je tam mělčina“. Jasně, vím o tom. Vyjíždím z přístavu a do GPS nastavuji souřadnici „zaručeného místa“. Paráda! Vidím červenou čáru, která ukazuje nejbližší možnost, jak se k tomuto místu dostat. Jedu pomalu podle navigace. Přibližujeme se k námi vybranému místu a já ubírám plyn a sleduji sonar. Slyším divný zvuk na zádi a hned si uvědomuji co se děje. Mělčina! Zastavuji motor a všichni se vrháme na záď k motoru. Jasně, oholená vrtule. Sice jen trochu, ale je. No, mohlo to dopadnout i hůř. Zkušenost, která se nezapomíná. Špatně zvolené měřítko mapy na GPS způsobilo, že navigační čára zakryla označení mělčiny a já ho neviděl. Šroub naštěstí fungoval dál a my pokračovali v rybolovu. Počasí nám přálo, ale rybám to asi moc nevyhovovalo. Seznamovali jsme se s ostrovem Hitra několik dní než jsme poznali, kde se která ryba nejvíce zdržuje a co na ně nejvíce platí. Osvědčili se stříbrné vyrobené pilkry a červené, nebo fluo papričky. Dokonce někteří z nás měli úspěchy na červené chobotnice. Několik tresek se nechalo také přemluvit na přívlač v mělčích vodách na červeno nebo modrobílé ripery se třiceti až čtyřiceti gramovými jigovými hlavičkami.

Lov na „pořádných“ hloubkách

Psal se pátý den. Jezdíme stále dál na otevřené moře. Den před tím jsme byli ve třech na moři celých třináct hodin a přivezli jsme jednu Tresku obecnou. Dnes zůstaneme dokud nám to soumrak dovolí. Je polovina dubna a stmívat se tady začíná kolem deváté. Aleš si chce zalovit na „pořádných“ hloubkách a tak popojíždíme dál na otevřené moře. Sonar ukazuje hloubku až 160 metrů a táhne nás to pomalu zpět přes místa kde se hloubka moře láme na 120 a pak až na nějakých 40 metrů. Sice jsou tady docela velké „oceánské“ vlny, ale nevypadá to tu špatně. Z několika chycených Kelerů děláme řízky a přivazujeme je na pilkr a také na jednu papričku, která nad ním visí. 580 gramový pilkr padá na dno s mírně kroutivým pohybem, ale za chvilku se šňůra přestává odmotávat. Tak a zase prut do třísla a jedem. Po chvilce Aleš zdolává asi šedesáti centimetrového Mníka brosmu. Nic moc bez elektriky na 120 metrech. Mníků přibývalo a stále se na maso lepili menší a menší kusy. Po zdolání dalšího kusu, který měřil celých 25 centimetrů mne to přestávalo bavit. Sedám za „kormidlo“ a přejíždím kus dál. „Vrstevnicový“ výběžek oddělující od sebe hloubku 120 a 50 metrů. Maso na háky, prut do třísel a další pokus.

Poslední ryba večera

Libor spouští pilkr jako poslední. Několikrát praští o dno, povytáhne asi o dva metry a pomalu pumpuje. Doslova si představuji jak to asi vypadá dole. Ryba leží na dně a pozoruje okolí. Vidí jak se před ní spouští šťavnaté a mastňoučké maso z Kelera a do toho ještě ten nádherný a určitě „šťavnatý živočich“ v podobě červené pariky. Teď vyrazí a spolkne tu nádheru. Jak kdybych byl dole! Prut se ohýbá a Libor hnedle spolknul cigaretu, která mu visela z koutku úst. Hned jsem vytáhnul svůj pilkr a sahám pro kameru. Koukám na lovce, který bojuje s dravcem. Nechce se mu nahoru! Komentuju zápas do kamery a koukám na šňůru, která mizí v hlubinách norského moře. Počítám, že zase Mník. Co taky jiného na tomhle místě. Libor nemá počítadlo pletenky a tak nevíme jak hluboko se ryba nachází. Už vidím tělo. No nic moc, říkám si pro sebe. Na to jak to nechce na světlo světa je to něco menšího. Už ho zřetelně vidím a křičím Ďas, Ďas. Naježená tykadla, dokořán rozevřená tlama plná zubů a postranní ploutve připomínající křídla letadla. Aleš ho vyndává za pilkr z vody. Filmuji nádhernou rybu, kterou si každý z nás přál chytit. Paryba! Ta se snad milióny let nezměnila a ještě na bříšku jsou vidět „nožičky nebo ručičky se zřetelně vykrojenými prstíky“. Nádhera! Poslední ryba večera. Rozsvěcujeme loď a odjíždíme na základnu.

Štěstí v očích

Druhý den začíná podobně. Okamžitě ráno bez přemýšlení odjíždíme na místo včerejšího úspěchu. Ryby berou zhruba tak po dvou hodinách. Je docela teplo. Kousek vedle na nás kouká z moře útes a vlny se přes něj s rámusem přelévají. Jedeme se na něj podívat a udělat pár záběrů do našeho „dokumentárního“ filmu. Opatrně se přibližujeme ze strany, která nám skýtá možnost při problémech rychle místo opustit bezpečným směrem. Je to hezký pohled na přírodu tady v Norsku. Pro „vnitrozemce“ neobvyklý zážitek. Filmujeme útes a vracíme se naši „ďasovou“ souřadnici. Opět Libor. Maso tentokrát zachutnalo Mníku lengovi, který také nedal svoji kůži zadarmo. První Leng, který byl tuhle výpravu chycen. Jsou tři hodiny odpoledne. Pilkrovací prut v tříslech a maso na trojháku. Už mně to dneska nebaví, říkám. Nekecej a plň masnej plán směje se Aleš. Potom, co se mě bránice zklidnila, zase pokračuji v mlácení o dno. Jóóó! Je to tu. Po dlouhé době zase záběr. Taky se mu nechce nahoru. Libor bere kameru a recipročně filmuje můj souboj. Je v deseti metrech. Už ji vidím a zase křičím Ďas, Ďas. Druhý Ďas naší výpravy. Štěstí v očích. Je chycenej za ploutev a ani se nehne. Krásná ryba. Fakt jsem spokojenej, je to zážitek tohle vidět ve vodě.

Suma sumárum

Po příjezdu na základnu si nenecháváme nic pro sebe a dělíme se o naše místo s přáteli v apartmánu. Druhý den jeli oni na naše „ďasí“ místo a přivezli – přes osmdesát centimetrů velkého. Na témže místě se pak chytil ještě jeden menší kus. Ty naše dva měřili kolem padesáti. Evidentně jsme našli místo, kde jsou příznivé podmínky pro tento druh ryb. Letos v květnu vyrážíme zase a jsme zvědaví, jestli se úspěch bude opakovat. Každému z Vás to přeji zažít. Pro rybáře, kteří se teprve rozhodují pro výpravu k norským břehům říkám: „Jsou to nezapomenutelné zážitky, které v Norsku zažijete, nikdy nevíte co všechno Vám moře může dát“. Podle přehledu rekordů ulovených ryb patří ostrov Hitra k místům, které dokáží splnit rybářské sny nejednomu rybáři. Vyskytuje se tu mnoho druhů mořských ryb a živočichů, které zde můžete ulovit. Přes všechny druhy tresek po Ďasa mořského, Vlkouše, Mořského úhoře, Mníky, Makrely, Jehlice, Platýze, Halibuta, až po živočichy, jako je například nádherně zbarvená Mořská hvězdice, kterou se Vám podaří nabrat hákem ze dna. Je zde velká rozmanitost útesů, hran a mořských hloubek. Na své si určitě přijdou příznivci vláčení i tvrdí pilkraři. Při nepřízni počasí lze lovit ve fjordu nebo v jeho zátokách, které jsou obklopeny útesy a chráněny před větrem. Je zde možnost strávit celý den na otevřeném moři a užívat si hloubek až do cca 250 metrů. Ostrov Hitra je poměrně cenově dostupnou záležitostí a poskytuje začínajícím rybářům i „ostříleným“ lovcům hezké zážitky.

Autor: Milan Heřta (Sten76)

Milan Heřta (Sten76)

Tento článek zatím nikdo nekomentoval, buďte první!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Lokality

Bakkan Wahl

Soroya

Seter Brygge

Madagaskar

Maledivy

Poslední fotogalerie

Tanzanie » Listopad 2022

Vingsand » Červen 2022

Soroya » Duben 2022

Anketa

Jak hodnotíte rybolov v Norsku v roce 2022?

(5)
(20)
(3)
(5)

Nahrávání ... Nahrávání ...