Nápověda Doporučujeme:

Odmítané Norsko 2/2

Tak jo, je v lodi. Skoro metrová treska. Pokračujeme v rybolovu. Trvá to asi třicet minut a nevolnost z přehřátí se na mírných vlnkách vrací. Ustál jsem to, ale odjeli jsme s naším úlovkem zpět na základnu a uvařili oběd. Všichni jsme byli nadržení na podobný úlovek. Jezdili jsme po ostrově AVEROY ještě několik dnů. Rybařina byla v tak pěkném počasí, jaké nás provázelo již několikátý den průměrná, dalo by se říci, že spíše hrubě podprůměrná.

 

Silný výpad

Bylo něco po poledni. Kamarád Aleš zvolil na vláčení poněkud tvrdší a na rybolov z lodi poněkud delší teleskop, který u nás používá na jezeře pro lov kaprů. Uvázal ripera a šup s ním do hlubiny. Ryby neberou, ale o náhody není nouze. Vidím jak se teleskop ohýbá a Aleš povoluje brzdu. Nevím, co to mohlo být za rybu. Nedávala Alešovi vůbec žádnou šanci. Najednou to vypadalo, jako kdyby byla pryč. Prut se vrátil do původní polohy a Aleš se v naší nízké kocábce i s prutem postavil. Přesně jak jsme čekali. Ryba podnikla jeden ze svých nejsilnějších výpadů a Aleš držel prut za jeho konec. Zbytek byl pod vodou. My zase drželi Aleše, protože hnedle vypadnul z lodi. Souboj trval asi 10 minut. Roztržená karabina na konci pletenky nám prozradila co se stalo. Musel to být opravdu velký kus. Daleko větší než moje metrovka.

 

Exotická kočka

Zůstali jsme do večera. Jedeme zpátky na základnu a cestou projíždíme úzký průplav, který vede do přístavu v Kristiansundu. Kamarád Jirka navazuje pilkr a připevňuje maso z kelera. Pár bouchnutí o dno asi ve třicetimetrové hloubce a něco se pokusilo ochutnat voňavé maso na trojháku. Nic extra to asi neváží, ale bojuje to statečně. Po dvou minutách Jirka vytahuje další vzácnost. Je to Vlkouš obecný. Kočka, křičíme. Malá, ale nádherná kočka. Neměří víc než čtyřicet. Je celá nezvykle zbarvená do červena. Kouše potvora. Malá a už tak zubatá. Máme radost a odjíždíme na základnu. Večer se u kafe domlouváme na dalším postupu. Konec naší rybařiny se neodvratně blíží. Pojedeme na kůtr. Seženeme kapitána a pojedeme na otevřené moře. Počasí je stále jako v létě. Chodíme v tričku a obloha připomíná nebe v jižních mořích. Neděle patří otevřenému moři. Odpoledne přijíždí auto, které nás doveze do přístavu, kde na nás bude čekat kapitán. Vyjíždíme až kolem páté hodiny. „Norci“ mají na všechno času dost a dvě hoďky zpoždění pro ně není žádný problém. Ještě, že už bude konec května a rybařit se nechá skoro celou noc.

 

Po třech až pěti kusech

Na plánované místo přijíždíme po devadesáti minutách docela ostré plavby. Honem pruty a jdeme na to. Sonar moc ryb neukazoval a také to tak ve skutečnosti bylo. Jezdíme z místa na místo. Ryby jako kdyby se ztratily. Jsme dvě hodiny na moři a v naší lodně je jen pár mníků brosma a nějaký ten keler. Kapitán je trochu nervózní z našich neúspěchů, přejíždí z místa na místo a hledá to pravé místo. Poprosil jsem ho a on mi uvolnil své kormidelnické místo. Když nejdou ryby alespoň si zařídím větší loď. Po chvíli ho pouštím zpět. Sedím vedle něj a sleduji sonar. Po chvíli vidím jak obrazovka sonaru skoro zčernala. Kapitán ukazuje, že vjíždíme do velkého hejna. Natáčí loď a přijíždí ze správné strany. Motory zpětný chod a stojíme. Okamžitě všech pět rybářů spouští pilkr s návazci dolů. Vzali jsme s sebou ještě dva naše kamarády ze slovenska. Pilkr popojel pár metrů a už jsme cítili jak ryby hltavě naráží do nástrah. Vytahujeme kelery po třech až pěti kusech. Někteří z nich jsou docela velcí.

 

Velká obecňačka

Musíme se dostat pod ně jsou tam obecňačky a určitě se povede větší kus. Kamarád Jirka, který tahal asi nejvíce ryb z celé party má docela smůlu. Ryb nachytá nejvíc, ale největší treska měla asi sedmdesát centimetrů. Dávám na konec návazce těžší pilkr a zkouším prohodit hejno kelerů. Nedaří se. Nevadí! Nechávám menší kelery na návazci a stále spouštím pilkr níž. Cítím, jak se prut uvolnil a na návazci zbyl poslední kelírek, kterého jsem prosoukal až skoro na samé dno. Párkrát jsem povytáhl nástrahu a zase spustil zpět. Přišlo to. Rána do prutu a ten se prudce ohnul. Seřizuji na poslení chvíli prokluz a pomalu tu tíhu tahám skoro ze čtyřiceti metrů nahoru. Rybě se nechce a kapitán říká, že to bude velká obecňačka. Nemýlil se! Boj to byl opravdu nádhernej a po několika minutách jsem uviděl krásně zbarvené tělo dorše. Navíc, a to nevím jak, byl chycen za horní ploutev, což v souboji dávalo body tresce a já si zase prožil nezvyklý souboj. Měla skoro devadesát a kolem sedmi, osmi kilo. Tohle místo bylo jak z pohádky. Ryb neubývalo a my si užívaly pořádnou rybačku. Při pohledu na hodinky a na dvě lodny plné ryb nám bylo jasné, že filetovací místnost je do pozdních ranních hodin naše.

 

Jedny z posledních náhozů

Druhý den jsme pospávali až do oběda – naštěstí se zvedl vítr a my nemohli vyjet na moře. Trocha odpočinku neublíží! Další den byl poslední den rybolovu. Vyjeli jsme hned ráno a okamžitě zamířili k našemu zelenému kůlu, kde jsem se před několika dny popral se svojí skoro metrovkou. Počasí zase jako malované a o rybu jsme celé tři hodiny vůbec nezavadili. Pak přišlo pár kelerů a menší dorši. Jedeme na oběd a hned se zase vracíme zpátky. Opravdu musím říci, že jsme měli hodně štěstí! Až do večera byla rybařina průměrná. Nachytali jsme pár lengů, kelerů, doršů a mně se povedl okouník mořský. Krásná ryba. Oči jak balonky. Opatrně jsem ho sundal z háčku a měl radost z nestandardního úlovku. Blížil se večer a my pomalu pomýšleli na návrat na základnu. Beru svůj vláčecí penn a navazuji červenobílého ripera se šedesátigramovou hlavou. Házím ke kůlu a pořád nic. Trochu nás splavoval proud, který přišel s přílivem. Jedny z posledních náhozů a moje odmítaná a nakonec tolik milovaná rybařina v Norsku končí.

 

Vůbec neztrácela na síle

Beng! Penn se ohnul s takovou razancí až mi skoro vypadnul z ruky. Pletenka se začala prudce odvíjet do hlubin. Ani mi nedal čas na to abych si doladil brzdu. Tah ryby byl daleko větší a razance výpadů silnější než u mojí metrovky. Musí to být pěkný kus. Zápasím a po cca 5 minutách už nemůžu na ruce. Ryba jako kdyby vůbec neztrácela na síle. Užívám si to a zároveň se bojím abych neudělal chybu a o rybu nepřišel. Párkrát jsem do ticha moře při výpadu ryby křičel svoje vyčerpání. Boj trval asi 15 minut. Užili jsme si oba já i ryba. Vidím jak se v hloubce zmítá její tělo . Je to keler. To je kus. Vím, že jsem někde četl, že tento druh dorůstá kolem devadesáti centimetrů a výjimečně se najdou i větší. Vidím, jak si lehnul na hladinu. Koukám mu do tlamy. Jednohák s riperem visí za malou část tlamy a ještě k tomu z venku. Další výpad. Bojím se ještě víc a povoluji brzdu, abych jím neroztrhl ten malý kousek tlamy. Dobrý. Je u lodi. Gaf vykonal svoji poslední povinnost. Poslední ryba výpravy a můj nádherný souboj s kelerem devadesát dva centimetrů dlouhým a sedm a půl kilo těžkým. Teď vím, že keler je skutečný bojovník a svůj život Vám určitě nedá zadarmo.

 

Závěr

Prostě ODMÍTANÉ NORSKO se nakonec stalo naší velkou zálibou. Je vidět, že rybařina v Norsku není jen „masařina“. Ryba má podobné nároky jako jinde. Někdy žere, jindy ne. Někdy se jí líbí ta a jindy zas jiná nástraha. Rybář, který se rozhodne pro mořský rybolov se musí naučit poznávat moře, počasí a hlavně život jednotlivých druhů ryb. Bez těchto znalostí nemusí skončit jeho výprava úspěchem. Všichni pamatujte na to, že do Norska jezdíme za nevšedními zážitky, aktivně si odpočinout a ne „bagrovat maso“.

Takto strávená dovolená prostě vyčistí hlavu každému, kdo má jen trochu ducha lovce. Příští vyprávění bude z ostrova HITRA, na kterém jsme také zažili mnoho hezkých chvil a nevšedních zážitků.

 

Přejít na:

 

Autor: Milan Heřta (Sten76)

Foto: Milan Heřta (Sten76)

Tento článek zatím nikdo nekomentoval, buďte první!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Lokality

Bakkan Wahl

Soroya

Seter Brygge

Madagaskar

Maledivy

Poslední fotogalerie

Tanzanie » Listopad 2022

Vingsand » Červen 2022

Soroya » Duben 2022

Anketa

Jak hodnotíte rybolov v Norsku v roce 2022?

(6)
(20)
(3)
(5)

Nahrávání ... Nahrávání ...