Jak se točil film Soroya 2/2

Jsme v přístavu a vystupujeme z auta. Překvapuje mně, že jediná nastartovaná loď, je právě Marka. Sestoupili jsme na molo a vstupujeme na loď, najednou se z podpalubí vyřítil Mark a sdělil mně, že je vše připraveno. Ještě v přístavu se nám pochlubil, že včera ulovil tresku obecnou 39kg a možná to bude evropský rekord. Ukazuje nám fotky a já cítím, jak mě vstávají chlupy na zádech. Odvazujeme kotvící lana a míříme do Breivikfjordu, neboť právě tam by se měly zdržovat největší hejna tresky obecné. Jsme na místě hloubka osmdesát metrů, fouká mírný vítr do 3m/s, dívám se kolem sebe a vnímám tu neskutečnou krásu. Toto jsem dlouho toužil zažít…Bílé hory modré moře, ve kterém se zrcadlilo blankytně modré nebe bez mráčků. Moji melancholii přerušil svým hlubokým hlasem Mark: „Máte štěstí, celý minulý týden zde sněžilo a zuřila vichřice, vůbec se nedalo vyjet.“To už je však můj pikr na dně. Dávám ho deset metrů nade dno. Párkrát jsem s ním pohnul a cítím prudký záběr. Rozhlédl jsem se kolem sebe a vidím, že jsem první, kdo zdolává rybu. Užívám si akci prutu a zvolna zdolávám rybu k hladině. Po chvíli je první treska v lodi. Krásná ryba něco kolem osmnácti kilo. Paráda, jestli to takto půjde dál, tak tu třicetikilovou určitě trefíme. Než jsem tresku vyháčkoval, dostali záběry i ostatní členové týmu. Za pár okamžiků jsou v lodi další tři tresky od čtrnácti do šestnácti kilo. „To bude zase fishing“, pomyslel jsem si. Během hodiny jsme měli uloveno přes 100kg ryb.

Toto je důsledek globální ekonomické krize

Naši agónii přerušil až Mark, který povídá: „Letos je velmi zvláštní situace, velkoobchody nevykupují od rybářů ryby. V této době se zde sjíždí kutry z celého Norska, protože zde ve velmi krátké době uloví svoji kvótu tresky obecné. Toto je důsledek globální ekonomické krize, naši největší odběratelé jako je Španělsko a Portugalsko, hlásí menší poptávku po rybách. Treska obecná se stala ve střední a jižní Evropě luxusním doplňkem jídelníčku. Na druhou stranu, co není dobré pro profesionální rybáře je dobré pro ryby. Milionová hejna, která nikdo neloví, se zde vytřou a zůstanou u pobřeží. Já si myslím, že už za dva až tři roky to všichni poznáme v podobě bohatších úlovků.“ Všichni posloucháme Marka s otevřenou pusou. Když se rozhlédnu dokola, tak musím dát Markovi za pravdu, protože na dohled máme jen dva menší kutry. Ty však ryby na kšeft neloví, o čemž jsme se za chvíli přesvědčili, protože nás pozvali k sobě na oběd na fish cake, což byl vlastně takový rybí karbenátek. Po obědě už jsme moc nechytali, protože se začalo rychle stmívat a nastal čas, vrátit se do přístavu. Jakmile jsme zpracovali úlovek, vydali jsme se na večeři do Hasvik hotelu. Tam jsme se potkali s holandským průvodcem Hansem. Ten byl velmi překvapen, že nás potkal na Soroya v březnu, ale potom přiznal, že šance na nový světový rekord tresky obecné je právě teď a tady největší. Svoje tvrzení doložil několika obrázky svých tresek mezi 28–32kg.

Sáně s tažnými psy jsem řídil poprvé

Další dny probíhali podle stejného scénáře, jako jsme zažili první den. Jen jednou se obloha zatáhla v přišla sněhová bouře a nebylo možné vyjet na otevřené moře. Tak jsme se rozhodli navštívit místní pstruhová jezera a podráždit místní velikány lovem na dírkách. Při sněhové pokrývce kolem 2m, bylo značně obtížné, pátrat ve velmi hornatém terénu, proto jsme vzali sebou průvodce Oernulfa s jeho Husky smečkou. Sáně s tažnými psy jsem řídil poprvé v životě. Můžu Vám říct, že to vypadá jednoduše, ale ve skutečnosti ovládáte smečku vlků, kterým je jedno, kam poběží, hlavně aby to bylo daleko. Jakmile Oernult šáhnul po tažných popruzích, psi totálně zdivočeli a začali se mezi sebou rvát. Jejich pán jim však okamžitě dal bičem najevo, kdo je vůdce smečky. Najednou jsem stál na brzdě od tažných saní a nevěděl jsem co mě čeká. Psy se na výpravu strašně těšili, což dokazovali hlasitým vitím a štěkáním. Ornulf se ke mně naklonil a povídá: „Pojedu první a mí psy potáhnou za mnou, jediné co musíš dělat ty, je nespadnout a řídit sáně.“ Hlasitě zahvízdal a vyrazil se psy jako první. Moje spřežení na nic nečekalo a vystartovalo za svým pánem. Byla to divoká jízda, chvílemi jsme nevěděl, jestli ještě jedem, nebo už letíme. Naštěstí brzy začalo prudké stoupání, kde smečce došel dech. Zastavili jsme na krátkou pauzu, Oernul přikrmil svoje Husky a povídá: „Ještě pojedeme 10km a potom vyměníme psy za sněžné skůtry.“ Měl jsem krev plnou adrenalinu, takže jsme tuto informaci ani nevnímal. Proto jsem byl velmi překvapen, že zastavujeme u horské chaty, kde jsme nechali Husky smečku odpočívat a přesedli jsme na sněžné skůtry.

Rybolov na dírkách

Jestli jízda na sáních byla adrenalinová pecka, tak přesun na sněžných skůtrech byl pro mě let do vesmíru. Nastartovali jsme mašiny a Oernul křiknul: „Pojedu první a vy jeďte v mé stopě. Cestu horami dobře znám a vezmu vás, do míst kam by jste se v létě se čtyřkolkou nikdy nedostali.“ Prudce přidal plyn a zmizel nám ve vánici. Chvíli jsem jel podle stop, ale pak jsem raději přidal a Oernufa dojel, došlo mi, že kdybych se tady ztratil, tak by mně velmi obtížně hledali. Po hodině ostré jízdy jsme na místě. To nám tedy řekl Oernulf, protože všude dokola bylo jen bílo. Podal mně vrták a začali jsme hloubit dírky pro spuštění nástrah. Jednu dírku jsme vrtali i 20minut, protože síla ledu zde dosahovala neuvěřitelných 70cm! Udělali jsme asi pět dírek a spustili tam svoje nástrahy. Foukal velmi silný vítr a hustě sněžilo. Po dvou hodinách lovu jsme dostali tři záběry, které jsme neproměnili. Jakmile jsme dostali obrovské pstruhy k dírce, nebylo možné je vytáhnout úzkým otvorem na led a skončilo to vždy přetržením návazce. Za další hodinu už toho máme plné brýle a rozhodujeme se k návratu zpět.

V těchto dnech nebyl problém nachytat i tunu ryb

Zbytek pobytu jsme si dokonale užili, protože panovalo jasné počasí bez větru a my jsme trávili celé dny mořským rybolovem. V těchto dnech nebyl problém nachytat i tunu ryb za jednu vyjížďku. Trofej jsme žádnou nedostali většina ulovených ryb byla mezi 15–18kg. Největší rybou březnové výpravy byla treska obecná 130cm 19.5kg. Nevadí, za rok budeme určitě zpět. Markův rekord 145cm 39kg se dá určitě překonat. V jarním období se každoročně uloví exempláře tresky obecné mezi 50–60kg. Za rok jsme tam znovu a necháme přepsat rybářské dějiny!

Co uvidíte?

Celkem jsme natočili během dvou let neuvěřitelných 38 hodin materiálu. Ze kterého jsme sestříhali 92 minut hotového filmu. Na scénáři se podíleli i odborníci z Norska jako je Oernulf Jacobsen a Marc van Roie. Speciálně pro tento film byla složena hudba a text českou rockovou kapelou Hektor. Slovem provází jako speaker charismatický Pavel Rímský. Ve filmu nechybí historie norského rybolovu, autentické podvodní záběry nebo rady a triky pro váš úspěšný rybolov. A mě nezbývá než Vám popřát, dobrou zábavu!