Polak “Rytíř” Středního Norska 3/5

Adrenalinové situace

Mnozí mi dáte za pravdu, že lov Polaků na mělčinách patří k jedním z nejhežčích zážitků rybaření v Norsku. Sledovat, jak vám Polak zaútočí na nástrahu v akvárku pod člunem a ještě k tomu pořádný „Macek“, tak věřím, že si na to vzpomenete i u vánočního stromečku… Ne vždy je to tak snadné, jak to na první pohled vypadá… Nejhorší je, když vidíte Polaka, jak si jenom tak proplouvá, občas koukne na vami nabízené nástrahy… a nic… jenom tak propluje, něco si pomyslí a pluje dál. To jsou adrenalinové situace, kde se nejvíc probouzí lovecká vášeň. Někdy to člověka přivádí až k zoufalství. Stáva se to hlavně za těžkých podmínek. Za těžké podmínky jednoznačně považuji ostré sluníčko a bezvětří.

Každá zátoka má svého Polaka

Všeobecně to platí pro většinu ryb, že v těchto podmínkach se těžko loví. Za to máte neskutečnou možnost nahlédnout z člunu do akvárka pod vámi a odsledovat, jak pracuji nástrahy a jak reagují ryby. Za ty léta razím teorii, že každá zátoka má svého Polaka. Lov Polaků na mělčinách má několik výhod… je to hlavně o klidném proplouvání od skály ke skále a prochytávání každé zátočky. Je to hodně efektivní způsob, máte nízku spotřebu benzínu, netrpíte mořskou nemocí a všeobecně víc vnímate okolí kolem sebe a prožitek z rybaření je daleko silnější. Jediné nebezpěčí, které vám hrozí, je najetí s člunem na mělčinu nebo skálu. Očesaných vrtulí jsem už viděl spousta, ale to co vás na mělčinách čeká, stojí za to riziko. Další výhodou je, že se dá chytat i když fouká. Zašít se za ostrůvky a skály není problém.

Top místa

Samotný lov, aby byl úspěšný má také své specifika. Nám se osvědčilo vždy bez nějakého spěchu, kopírovat pobřeží ve vzdáleností cca 20m a u zátoček vypínat motor. Nesporná výhoda je moment překvapení. Jak se to dá, je dobré, aby všichni na lodi nejadnou nahodili. Většina Polaků se chytne na první náhod… málokdy se stane, že z jednoho místa chytnete víc jak 3–4 Polaky. Pak je potřeba se posunout o kus dál. Samozřejmě všichni musí koukat kolem sebe a hlídat skály pod vodou. Top místa jsou také průplavy mezi skálami. Těm je potřeba obzvláště věnovat pozornost. Za zmínku stojí i výběžky ostrůvků s propadem do hloubek.

Technika lovu

Na těchto místech se většinou zdržují větší Polaci. Samotná technika se neliší od klasické přívlači. Dobré je mít odzkoušený, jak dlouho nástrahy propadávají. Většinou, když se pouští až na dno a neveme to při propadu polak, neujde pozornosti obecňačkám. I mně se stáva, že hlavně noví členové posádek odchytávají daleko víc obecňaček jak Polaků. Je to dané právě technikou lovu. Také proto mají nováčci daleko více vázek… Polaci mají v oblibě hlavně chaluhová pole. Nemají rádi takové ty zátoky z dlouhýma trávama. Špatně se v tom vláčí a jsou tam hlavně obecňačky. Jak jsem už psal, na mělčinách používam vlasec 0,22–0,25mm. Na Polaky to bohatě stačí a hlavně daleko důvěrněji vám budou dobírat nástrahy.

Chování Polaka

Mám v oblibě vlasce bílé transparentní. Musíte vědět, kde jsou daného vlasce hranice. Za ty léta mám odzkoušený Raptor od Esoxu. Vím, co od něho můžu čekat a zatím mně vždy podržel. Netvrdím samozřejmě, že nejsou lepší vlasce, ale tento mi sedí. Nepoužívam karabinky s obratlíkmi, ale vážu nástrahy přímo na vlasec. Jelikož používam všeobecně menší nástrahy, tak to považuji za rušivý prvek. Jinak proti nim nic nemám, některé nástrahy se bez nich nezaobejdou. Pilkříky, plandavky apod. Chování Polaka po záběru jsem už popsal, dělá prudké několikametrové úniky směrem do hloubek. Zvláště na chaluhových polích končí dost často v chaluhách. Tehdy pomůže jenom otevřít naviják a čekat, tak 4 z 10 Polaků se povede dostat ven.

Je potřeba mít sladěnou celou sestavu

Nejvíce Polaků se ztráci i tak, když je dotažená brzda. Stáva se to hlavně po vázkach, když se trhají nástrahy. Povětšinou se Polaci chytají na krátkou vzdálenost, proto aby nedocházelo k vyříznutím nebo utrhnutím ryb, je potřeba mít sladěnou celou sestavu prut, naviják, vlasec. Právě pro vlastnost dělat prudké výpady, doporučuji pruty s měkčí akci B až C, hlavně když používate šňůry. Vlasec vám i při prudkém výpadu víc odpruží a nedochází tolik ke ztrátam ryb. Kdo nedá na šňůry dopustit, doporučuji od 0,08 do 0,12mm a použít návazec. Pruty používam na mělčiny dva: jemnější 2,70 6– 25gr a 2,40 15–45gr. Když jsou extrémní podmínky, musíte všechno zjemnit, zmenšit nástrahy a minimálně použít návazce s fluocarbonu. Používam 0,22–0,24mm cca 2m.

Rybář jim musí věřit

S nástrahami se někdy dostávam až k neskutečným 6–8gr. Záběrů je daleko víc a hlavně to rybáře nutí uvažovat a zkoušet. Co se týka samotných nástrah, mají jedno společné. Rybář jim musí věřit. Pro ostřílené rybáře je volba jasná, ale pro nováčka, sto lidí sto názorů. Já mám taky pár nástrah, s kterými dovedu zachytat jen já a druhým to nefunguje. Jednou se nám stalo, že kolega ze zoufalství pověsil pro mě nepochopitelnou příšeru. Ulovil na ni hned tři Polaky a následně ji utrhl. Už pět let tvrdí, že to byla jeho nejlepší nástraha na Polaky i když jsem ho více Polaků na tu příšeru chytit už naviděl. O nástrahách speciálně napíšu v poslední části.

Chytání Polaků v noci

I letos budu zkoušet tandemové vedení streamer-guma. Jeví se mi to jako nejuspěšnější systém na záběry. Honící se dvě rybičky, velká – malá, vyprovokuje k záběru i toho nejvyčůranějšího Polaka. Problém nastáva, když se pověsí dva Polaci. Většinou dojde k roztržení návazce a k ztrátě minimálně jedné ryby. Je to hlavně kvůli výpadům, které podnikají. Ten prudký náraz mi zatím nevydržel žádný uzel nebo systém. Prostě musím zkoušet dál. Když dám hrubší návazec, tak záběrů je podstatně méně. Velmi dobré zkušenosti mám z chytáním Polaků v noci, hlavně ty větší najíždějí na mělčiny nebo hrany a intenzívně loví. Lov v noci z člunu je problematický, neboť nemáte vizuální kontakt s tím, co je pod vodou. Proto ho doporučuji vyzkoušet spíš ze břehu. Budete překvapeni, jak jsou Polaci aktivní a hlavně akceptují i docela velké nástrahy a hrubší návazce. Pro lov ze břehu budete potřebovat delší prut kolem 3–3.60m pro citlivejší kontak. Letos by jsem právě chtěl navštívit komunitu rybářů, kteří se věnují celoročně tomuto způsobu lovu a něco se od nich naučit. Loví v Trondhaimfjordě na nejlepších Polakových lovištích ze břehu. Velkou výhodou jsou lokality s dlouhými moly. Taková místa Polaci mají v oblibě a můžete se jim věnovat celý pobyt v Norsku. Polaci kolem mol jsou hodně opatrní.Většinou jsou docela stanovištní a neznám rybáře, který by se jim nepokoušel hodit nějakou tu příšerku.

Neváhal jsem ani sekundu

Molům jsem se intenzívně věnoval v roce 2010. Trvalo mi několik dní, když jsem přišel na systém jak je chytat. Pod moly byli Polaci kolem 80–90cm, ale přimět je k záběrům bylo nemožné. Až jednou jsem seděl na balkoně a jen tak koukal na hejna rybiček pod lampami. Co chvíle je atakovali Polaci. Neváhal jsem ani sekundu a vyrazil na molo. To co sem viděl, mám jěště pořád před očima. Polaci bušili do rybyček v tak prudkých útocích, že to vypadalo jak útok tuňáků. V tu noc jsem poprvně dostal velkého Polaka z mola a nebyl jediný. Fungovala klasická vertikálni vláčka. S vycházejícim sluníčkem všechno ztichlo a Polaci si dál bez zájmu plavali pod moly. Tento pobyt byl pro mě asi nejnáročnější co jsem v Norsku zažil. Přes den na moři a v noci na molu. Odchytával jsem neskutečných 20 hodin denně, ale stálo to zato. Uspěšný lov z mola neunikl pozornosti dalších rybářu a právě tehdy vznikaly přátelství, které trvají dodnes.