Poprvé mne do Norska s Korlinem vytáhl můj strejc. Cesta busem se přežila, jelikož jsem byl patřičně nabuzený. Po té co jsme vyfasovali chatku jsme byli dovezeni na molo a dostali loďku s motorem 5.5 Hp.
Nažhaveně jsme do ní naskákali a „hrr na ně“. Tenkrát jsme jen pilkrovali. Chytali jsme samé malé kelírky do 40 cm, sem tam jednoskvrnka a obecňačka a jeden kapitální vlkouš 13 kg, 112 cm. Když jsme ho dostali do loďky, lítal po dně a cvakal hubou jako vlčák. Byli jsme tak vykulení, že jsme se vrátili na břeh a už ten den nechytali.
To, že byl v chatce dvouplotýnkový vařič, kde šla jen jedna plotýnka a obě pánve měly dno pokroucené tak, že se na plotýnce musely držet, aby se na nich vůbec něco usmažilo, že jsme proti vlnám a větru s loďkou ve čtyřech lidech kolikrát stáli uprostřed fjordu, protože nás motorek prostě neuvezl, to už je jen vzpomínka, nad kterou se člověk jen pousměje a spíš to bere jako „dobrodružství“.
Byl to ale „START“ norské horečky, která mne drží dodnes. Za to jsem Korlinu vděčný.
😀
