Vytvořené odpovědi
-
Druhý den byl den blbec. Kolega temperamentně provedl zásek jedné z mnoha doršek a ťuknul o stříšku loďky, následky byly fatální. Vláčecí proutek se rozpadl na tři kusy. Za slovní projev kolegy by se nemusel stydět ani dlaždič v důchodu. Po nutných přesunech navijáků na akceschopné pruty jsme pokračovali v selekci tresek obecných. Někdy to bylo až únavné, když člověk musel tresku kolem 60 cm vyzvednout gafem přes vysoký bort lodi, odháknout a rybu vrátit do rodného živlu. Zase jedna z tresek jako přes kopírák. Ohlížím se a s gafem pracuje kolega. Svižně se nahýbám přes bok lodi, chytám 50 g pilkříka do ruky a snažím se zvednout tresku na loď. Treska do této doby úplně klidná se vzepřela a na půl cesty do lodi sebou pořádně mrskla. S lehkým plácnutím zmizela ve vodě a já nevěřícně koukal na jeden z háčků trojháku jak zmizel až za zpětihrot v mém ukazováku levé ruky. Než mi došlo co se stalo, tak jsem v návalu leknutí chtěl háček vytáhnout-bohužel nic! Nyní se teprve dostavila ta správná bolest, teď jsem se nemohl háčku ani dotknout. Zajímavé bylo, že prst kolem vpichu úplně zbělal a z rány kolem háčku nevytekla ani kapička krve. Teď jsem teprve pochopil význam pořekadla, „krve by se v něm nedořezal“! Po úvodním šoku jsem svolal posádku k poradě. Jeden kolega se vůbec nedostavil, protože to nemůže vidět a druhý kolega věděl o čem je řeč, protože se mu stalo totéž, ale na Seychelských ostrovech. Už jsem se viděl jak cestujeme do nějaké nemocnice. Kdyby byl háček skrz na skrz , tak hrot uštípneme a háček zpětně protáhneme, ale háček zajel pouze jednosměrně a ještě jsem cítil jak se jeho špička tře o kost. Kolega poradil, abych to vytrhnul kombinačkama, že to taky tak udělal. Po ujištění, že po návratu domů si zjistím jeho rodokmen, protože jeho otec nemohl být nikdo jiný než nacistický doktor Mengele jsem se uchýlil do koutku lodi a chtělo se mi brečet i kvůli tomu, že bolest nabírala na intenzitě. Kolegové zřejmě i radostí, že se to nestalo jim dál se věnovali rybolovu s ještě větší intenzitou, abych po nich náhodou něco nechtěl podržet nebo tak. Pochopil jsem, že na vyřešení bolavé situace zůstanu úplně sám. Nakonec jsem přistoupil na radu potomka nacistického zločince a opatrně jsem uchopil oblouček proklínaného háčku. Připadalo mi, že se soustředím příliš dlouho a s hlubokým nadechnutím jsem škubnul. V první chvíli se část obsahu mého močového měchýře přestěhovala do mých ráno čistých slipů.( manželka mi kladla na srdce, abych si bral každé ráno čisté) Z prstu konečně tekla i krev a tak jsem si na 15 minut musel sednout-udělalo se mi nějak slabo v kolenou, hlavně, že háček byl pryč. Opláchnutí v mořské vodě a konečně jsem si vzal zase do ruky prut. Musím říct, že ještě 3 dny mi v prstu škubalo, ale i díky desinfekci mořské vody se to dobře hojilo. Na konci pobytu už zbyla pouze malá jizva.
