Vytvořené odpovědi
-
Příspěvky
-
To Navarchus: Nespletl sis náhodou rodiny. Nejsem absolutní znalec místních poměrů, ale myslím si, že Láďa pracoval pro Ahmada a ne pro Ornulfa. Takže přeji novému zprávci hodně štěstí. A vydrž!
Sice si to Navarchus skutečně spletl, ale “madam” od Ahmada je Ornulfova sestra, takže zase tak daleko nebyl 🙂
A to já bych se i vsadil, že zvíře na obrázku žralok veliký (Cetorhinus maximus) není. Ti se většinou pomalu plouží nehluboko pod hladinou. Ten na fotkách skáče z vody, což jsem u tohoto druhu nikdy na fotografiích z potápěčských kruhů neviděl. Podle zavalitého těla bych si na první pohled tipnul skutečně “velkého bílého”. Nevím, kolik má teď přesně voda na Soroy, ale tahle paryba vyžaduje teplotu určitě minimálně přes deset stupňů. Ale příroda je plná výjimek. Škoda, že jsme se kdysi na Istrii těsně minuli. Děsil tam kolegy spearfishery až týden po mně, takže s osobní zkušeností, bohužel, nemohu sloužit.
Včera byl silný vítr, tak jsme se trápili od přístavu směrem k zubu. 8m/s bylo ale fakt hodně. Nedokázali jsme udržet nástrahy u dna. Povedly se jen menší tresky a jeden platýs. Teď pojime a jedeme znovu na Halibuty.
To já bych si takovýho platýse moc rád čapnul. Na co jste ho dostali? Tyhle ryby by měly být téměř výhradně nad pískem nebo bahnem a ne v moc velkých hloubkách. Na fotce, kde ho Karolina drží, je vidět pláž, před kterou se často chytají i halíci, ale v téhle vzdálenosti od břehu bych už čekal spíše šutry a skálu. Jestli fučela osmička, tak na nějáký malý gumičky asi moc chytat nešlo. I když je podle jména platýs velký, hubu na 250 g roybaita rozhodně nemá 🙂 Musím ale uznat, že zatím jsem pro chycení malý placky moc neudělal. Nejlepší místo v rozumném dojezdu se mně pozdává velká písečná pláž u “ptačí skály” před zálivem k Sorvaeru …
Ahoj všichni, máte někdo nějaký doporučení na pořádný brousek na nože?? Dík za každou radu. PS: chci kvalitu na penezich skoro nezáleží
Už jsme to tu asi vícekrát řešili, ale rád budu opakovat s v ů j názor. Obecně systémy typu Lansky nejsou principiálně špatné, ale musí se respektovat přednastavené úhly na vodících pomůckách. Když si to nesedne s konkrétním nožem a jeho úhlem továrního výbrusu, je to často zprvu pořádná práce, probrousit se do požadovaného tvaru. Prošel jsem si tím (jako nadšenec do nožů a chladných zbraní) samozřejmě taky a teď už na tyto výrobky padá prach nebo leží na skládce pod vrstvou hlíny. Ale nikomu je násilím neberu 🙂
Já doporučuju, pokud skutečně až tak nezáleží na financích, něco takového :
Japonské vodní (před použitím vždy! na cca 20 minut ponořit do vody) kameny jsou první liga a když si dáš na YouTube nějáká videa sushi masterů, většinou budou mít v drápech cosi hodně podobného. Pokud by to bylo přeci jen moc drahé, pak sendvič obdobného gritu (zrnitosti) z českého karborunda.
Velká výhoda té Matsunagy je i délka 20 cm. Což vůbec není samozřejmé u jiných výrobků (spousta brousků končí na cca 12-15 centimetrech) a na dlouhé fileťáky se jedná o zásadní plus. Chce to samozřejmě zprvu trochu trpělivosti, naučit se udržet stejný úhel broušení z obou stran. Zaslouženou odměnou ti pak bude požadavek všech ostatních členů party, abys jim každý večer jejich kudly “trochu přelíznul”, zatímco oni budou sedět u jídla a pití 🙂 Mám s tím bohaté zkušenosti …
Mlaďas, musím tě pochválit! Ani jedna předpažka nebo tříprsťák
A to já mám kamarády, co umí i bezprsťáky a “truman” z labských ramen vypadá jak dvoumetrovej sumec z Ebra 🙂 Trochu mě ale děsí to Kautokeino. Tam jsem zvyklej projíždět na čtvrtý rychlostní stupeň a doleva se raději vůbec nedívat … Ne, že bychom někdy vezli alkohol, ale my máme hrozně rádi brambory … 😀
Nejlepší je pogumovaný podběrák.
I přes úctu k tvým šedinám a vlastnímu malému nadšení z používání gafu, bych podběrák doporučil jen a pouze v případě lovu na jigovou hlavičku. Takovej pilker s přidaným trojháčkem a papričkou …. jako zkouška nervů a test šikovnosti v y n i k a j í c í 🙂
Paráda. Vypadá to jako fotomontáž ryb z Norska a pozadí z Malediv. Kdyby tam někdy mohl být Ota Pavel, tak by určitě napsal povídku o zlatých sajdách … Každopádně krásné fotky na závěr sezóny a myslím, že některé ty ryby mají jistě přes metr. Kulik má totiž strašně velké ruce, tak to ty “zlaťáky” trochu opticky zmenšuje:-)
Tož Honzíku – hlavně ať je dobrý počasí a můžete denně na moře. Myslím, že polaci ani moc při chuti být nemusí a stejně jim vezmete míru 😉 Kamarádi z chalupy odjíždějí v pondělí na Smolu, tak se těším na reporty z této oblasti od obou skupin. Šťastnou cestu !
2 hodiny jsou celkem přiměřené -nejsme žádní kapraři s železnými nervy 🙂 Pokud do té doby halibuta nechytneme, taky měníme místo nebo cílový druh ryby. Na druhou stranu ani při úspěšném lovu nemá většinou cenu moc dlouho trvat na stejném fleku. Nepamatuju si, že bychom chytili více než 3 placky na jedné lokalitě. Letos jsme vždycky všichni tři vyvěšovali na pilkráku kelera cca 5 m nade dno a při tom vláčeli gumy. Většina halíků se chytla na maso, ale byly dny s větším úspěchem na gumu. Předloni jsme vláčeli ocásky (nebo celé kelírky) na jigových hlavách a taky dobrý . Totéž platí i okounících. Ornulf doporučuje na vícenástrahové montáže vždycky střídat pravidelně háčky s masem a makky. Jeden den visí červenáčci na gumách a druhý zase jen na masu. Proč – to ví jen Poseidon.
S megatreskama ve větším množství bych osobně už moc optimista nebyl, hlavně tedy na klasických místech kolem dračí hlavy a v průlivu mezi Soroyou a Stjernoyou. Ale upřímně přeju vám, ať můj názor rozcupujete na kousky 🙂 Zase byste tam snad mohli trefit velké, přesmetrové kelery – s těmi jsme my letos začátkem léta dost hořeli.
Je to pokaždé trochu jiné. Já vůbec nečekal, že budeme mít letos každý několik pěkných balíčků filet z okouníka. Hned bych tam vyrazil klidně i v Trabantu 😀 Další návštěva bude až napřesrok. Kluci z party se rozhodli, že se bude jezdit ob rok. Přeci jen to není úplně nejlevnější legrace…
Na obrovskou rybu mám vyzkoušený trik – obrovskou trpělivost ! Je zvláštní, že málokdo ocení, když mu ho prozradím 🙂 Ale vážně – v srpnu to tak úplně na obří tresky není, i když šelfový zlom může vždycky překvapit. Zato halibutů je na Soroyi letos hodně a jsou téměř všude (s ohledem na vhodný profil dna). Pokud budete navíc komunikovat s partou u Ornulfa, která určitě zkusí “těžit” jižní fjordy, můžete využít větší akční rádius a najít nejlepší místa. Ale myslím, že placky budou podle celého pobřeží i směrem od Vaaganu k Sorvaeru a když bude hezky a dáte koňům napít, můžete vyjet i na severní pobřeží ostrova. Aspoň tedy na krajíček přes Kuntesundet 🙂 Pro Hasfjordské není daleko (cca 18 km) ani na Stjernoju. Tam jsme v červnu s halíkama celkem bodovali a byli tam i (okolo 150 metrů) okouníci.
tak čtvrtek dopoledne start, snad bude o čem psát
Tak hlavně pohodovou cestu – na Soroyi to bude dobrý určitě. Letos bych řekl, že je tam halibutů jak nas….eto. Jste připravení na opravdu, opravdu velkou rybu? 🙂 Kde složíte hlavu ?
Já přidám taky jednu Náladovku. Večerní fotku z Hasfjordu z našeho červencového pobytu. Lépe řečeno lehce popůlnoční. Z těch mých letošních se mně zdá asi nejzajímavější.
Je to zvláštní, ale nám (byli jsme na Hasfjordu před vámi) fungoval internet celou dobu bez výpadků. Jinak musím uznat, že všechno, co píše Kubo je pravda. Je jen otázka, jak tyto věci kdo vnímá. Mně třeba vytí psů (spal jsem v Kveitecimře) moc nevadilo, ale chlapy odvedle jsme občas ráno našli v obýváku na gauči. Našemu pokoji jsme zase říkali filetárna. Byl tam už při příjezdu odér jak ve zmíněném prostoru a nepřišli jsme na to, odkud vítr vane. Poznámky kolegů, že zápach se objevil až s naším příchodem, jsme mlčky přehlíželi 🙂 Ve filetárně skutečně zástěry nebyly – ten “atombordel” jsem tam nechal já. Vloni na Senji jsem to odkoukal od jiné party a na filetování super věc. Koupeno v armyshopu za 80 Kč, takže jsem byl velkorysý. Celého vás potom někdo ostříká a je čisto. Pokud je tedy čím. Tu rozstřikovací koncovku a mezikus na hadici Ornulfovi (potažmo dalším hostům) totiž věnoval náš kolega 🙂 Shnilá 2 prkna u filetovacích stolů nás zprvu taky děsila, ale časem jsme se naučili nebát se pohledu na hladinu pár metrů pod námi. Benzín jsme až tak detailně nekontrolovali (předloni ano), ale myslím, že ošizeni jsme ani tehdy ani tentokrát nebyli. Okolí domů v Norsku je kapitola sama pro sebe. Skandinávci jsou často prezentováni téměř jako zarytí ochránci přírody, ale já už roky tvrdím, že příroda má jen obrovské štěstí, že je tam tak malý počet obyvatel na km čtverečný. Jejich vztah k okolí je děs-běs. Co začal lovit Ornulf kraby, tak zbytky – hlavně mohutné carapaxy “zdobí”, příslušně zvětšené podvodním efektem, bezprostřední okolí mořského dna u chaty. Co vyhodí návštěvníci přímo z okna, je věc druhá. Kolem domů je to, napříč Norskem, taky často jako v cikánském ghettu někde východně od Trebišova. Docela jsem čučel, že se konečně začala rekonstruovat vyhořelá továrna na krevety (ta skládka za ní je jak sběrný dvůr v Ostravě), když Nory téměř nevidíte dělat jakákoliv řemesla, ale pravda se ukázala při příjezdu party do vedlejší chaty Hasfjord II. Všechno to tam dělají Češi a Slováci! Jak dlouho ještě bude stát Hasfjord 1 na dřevěných chůdách je otázka, ale tyto konstrukce často (a zvláště v Norsku, v prostředí téměř bez agresivních dřevokazných hub) vydrží mnohem více, než by člověk hádal, takže já osobně spím docela klidně. Sušárna obleků opravdu chybí. My, když jsme zmokli, jsme tam měli dřevo do sauny hned druhý den. Sice si s Ornulfem rádi přátelsky vypijeme, ale zase na druhou stranu umíme být přiměřeně asertivní a klidně mu zavoláme, ať hned přijde řešit problém, třeba o půlnoci. On v tu dobu stejně krmí psy, jak už bylo napsáno 🙂
Suma sumárum. Tahle lokalita je skutečně celkem (hlavně v osobě majitele) specifická. Řada těch věcí, které Kubo popisuje by měla být určitě dána klientům na vědomí. Že by tam pak někteří třeba nejeli chápu a to zase určitě nechce Michal S. My jsme, většinou, takoví polodivoši, zvyklí přežívat na podobných výjezdech i v minimálním komfortu (já trávím půdruhého měsíce v roce ve srubu bez elektriky) a zajímá nás hlavně cíl zájezdu. Tedy když jsou ryby, máváme nad lecčíms rukou. Ale chápu, že takhle to spousta lidí mít nemusí a za nemalou cenu si představují poněkud jiný standard. Hasfjord je opravdu pro silné nátury. Je to ale vyjímečné místo, kde jste zcela o samotě a máte všechno (lodě, filetárnu) na dosah ruky. Co se týká rybolovu, mám jiný názor než Kubo. Hasfjord bych doporučil právě na letní měsíce, kdy se chytají hodně halibuti a na ty je tu vyloženě ideální základna. V jarních měsících určitě spíše Vaagan. To je šance na opravdu velké tresky a je za nimi mnohem blíže na šelf. Nesmí ale fouknout od západu – pak hrajete na chatě karty. Navíc klimatické změny si s námi budou asi zahrávat stále více. Ornulf hned při příjezdu varoval, že letos vůbec nepřijeli sledi, tedy za nimi ani tresky a budeme muset daleko na šelf. Prostor v okolí Hasviku označil doslova jako fish desert. Už jsem v reportech psal, že v době našeho pobytu úplně chyběli velcí keleři. Když pak člověk čte reportáže ze středního Norska, jak se aktuálně chytají větší ryby, než tady až na úplném severu, určitě se vkrádá myšlenka, proč jezdit za víc peněz tak daleko. Čas ukáže, ale já si myslím, že tu pořád máte mnohem větší naději na opravdu, opravdu velkou rybu (jak by řekl Jakub Vágner). Ale nebráním se Kubovu návrhu na výrazné snížení ceny. Rád bych sem jezdil za polovic 🙂
Tak to měl Vašek docela štěstí. Veslonosi se chytají spíše jen do konce dubna, i když kolem Soroy se drží celý rok. Tenhle na rekord asi nebude, protože dorůstají velikosti až kolem 5 metrů a hmotnosti i přes 350 kg. Ryba je původem z Číny, odkud několik jedinců ve 13. století dovezl Marco Polo a v severním Atlantiku se rozšířila právě hlavně v oblasti Finnmarku. Dneska je přírodovědci považována za samostatný druh. Prapředek veslonos čínský z řeky Jang-c ´tiang dosahuje až sedmi metrů – v teplých vodách prostě ryby rostou rychleji.
V Breivikbotnu na ně mají i zvláštní sušáky, protože ty běžné by hmotnost čerstvě ulovených ryb nevydržely. Kilo masa na trhu v Altě se prodává až za 800 NOK. Výborný je dušený na zázvoru s omáčkou z karibského rumu. Zkuste – doporučuji !
Nahrávání ...
