Vytvořené odpovědi
-
Příspěvky
-
Po obědě jsem oblíknul druhý broďáky a jel to dál zkoušet, žádného výsledku který by stál za cvaknutí foťákem jsem nedocílil, jen pár drbnutí na hloubkách 100-130m. V okamžiku kdy se začla od oceánu stahovat mračna jsem lov ukončil, neb jsem nevěřil že by mělo valný smysl to v daném časoprostoru dál zkoušet.
Pomalu nastává čas vyprázdnit močák, vzhledem k podmínkám jsem zvolil nejkomfortnější polohu – tedy v kleče s koleny na vrchu paluby blízko toho černého víka nákladového prostoru, nevýhodou je vysoké těžiště což s sebou nese nízkou stabilitu. Přechod jsem navíc provedl velmi rychle, takže to spíš byl přeskok. Jenže chybička se vloudia, pravé koleno dopadlo na palubu o chviličku dřív než levé, takže následoval velký žbluňk. Přestože jsem tuhle akci nikdy nenacvičoval, věděl jsem co mám dělat a opětovné nalodění bylo bleskové. Pod broďáky mi nateklo velmi málo vody, asi bych klidně i zvládnul pokračovat v lovu, ale rozum samozřejmě velel neriskovat hypotermii. Vzdálenost k přístavnímu molu byla 3300m, přistával jsem za 25 minut. Asi v polovině cesty mi na chvíli začly tuhnout prsty na rukách, ale nasaženým svižným tempem pádlování jsem je opět rychle rozehřál. Teprve když jsem vylézal z kayaku na molo mi voda protekla do ponožek. Kayak jsem nechal na mole, na sedadlo roztáhnul starej “vodotěsnej” ubrus a broďáky sundal až doma v koupelně. Teploměr u dveří v době příchodu již ukazoval mínus 5. Tato nedobrovolná koupací zkušenost potvrdila má již dříve napsaná slova o tom že trocha slaný studený vody mě nezabije.
Po pozdějším přiblížení identifikuji oranžové zobáky papuchálků (puffin). Jsou jich tu tisíce, hladina je sice klidná, světlo skvělé, ale ani to nestačí k tomu abych svým pravěkým foťáčkem udělal nějakou solidní fotku – bohužel se plaší na příliš velkou vzdálenost. Zkouším nejprve osvědčené místo, ale nedaří se. Pádluju tedy dál na oceán na další potenciálně zajímavá místa. Dnešní výprava není výjimečná jen klidnou hladinou, ale i mou vzdáleností od pobřeží – tak daleko jsem na volném oceánu s kayakem ještě nebyl. Zkouším opravdu hezká místa, ale záběry nepřicházejí. Konečně alespoň potáhnutí, z navijáku mám vymotáno asi 110m, zásek jde sice do prázdna, ale alespoň změna. Situace se párkrát opakuje, buď se jedná o malé ryby, nebo vůbec nemají hlad. Nástrahou je již osvědčený “vokobait”. Další drift, na 90m konečně zasekávám rybu, která se svým odporem projevuje jako solidní soupeř. Ztrácím ji kousek pod lodí – display mého navijáku (mechanika s digi počítadlem) v tu chvíli ukazoval 4 metry. Stejně jako někteří Norové v podobných situacích i já jsem utrousil asi dvakrát: Helvete!
Další drift přinesl pár nevýrazných drbanců v hloubce pod 100m.
Na oceánu je krásně, vzduch se mi nezdá být tak mrazivý jako nad pevninou. Na hladině vidím spousty ptáků.
Cestou na loviště si všímám stop vyder ve sněhu. To by mě zajímalo co na tom zasněženém břehu mohly hledat – je to místo kde pod sněhem je jen kamení, žádnou potravu bych tam rozhodně být vydrou neočekával.
Dnešním reportem se ještě vrátím do studeného období.
6.4. 2013.
Ranní pohled přes zavřené okno slibuje krásné slunečné počasí, dokonce i oceán se zdá být až neuvěřitelně klidný. Před osmou ráno vylézám před barák naložit věci včetně kayaku do auta. Za vchodovými dveřmi je docela neslušná zima, není se čemu divit, obloha je jako vymetená, při pohledu na teploměr mi ještě trochu víc zmrznul úsměv – ukazoval mínus 12. To není teplota na kterou bychom tady byli zvyklí, přeci jen dům stojí blízko u moře a i přesto že se nachází cca 200 Km za polárním kruhem jsou zde takové teploty výjimečné, resp právě jen koncem zimy bývá pár podobně chladných nocí.
Přestože je sobota, kutry jsou na moři. Doufám že důvodem by mohl být výskyt nějakých větších hejn, jen se obávám že většina jich již protáhla směrem k Lofotům – tedy na jih.
Situace u přístavního mola mi nedává na vybranou a nutí mě použít kayak jako ledoborec.
Pěkný, tak tohle by asi byla situce kdy bych moc dlouho nepřemýšlel a použil nůž bez ohledu na cenu nástrahy a délku ztracené šňůry, páč naštvat kosatku nepovažuju za dobrej nápad 😉
deda napsal:
Přidávám se ke gratulantům,pokud se pamatuji,tak Sergej Bubka přidával rekordy po centimetru ,ale nedočkaví Norci asi nemají tolik času!Je to velká výzva pro Mifakovu partu a Rudíka-dvoumetrovku.Už to počítají na minuty do startu.
Děda
Dědo, Ty s nimi letos nejedeš ?
Informace, která ke mně doputovala se zpožděním, ale rozhodně stojí za zveřejnění: na oceánu, poblíž jednoho z Vesterålských ostrovů byl koncem dubna uloven halibut 239 cm / 195 Kg.
Čecha zachránili Tchaj-wanci při šíleném pokusu doplout na voru do Japonska
Spousta lidí považuje za šílenej nápad pádlování na kayaku na oceánu. Já považuju za šílený nápad tento úlet s vorem, podle mě ten dobrodruh nemá nejmenší ponětí o vlivu proudů. Těžko říct zda by proudy vůbec překonal kdyby nebyl tak brzy vyčerpán. O výdrži baterií při zapnuté GPS ve smartphonech jsem cosi četl, nemyslím že by se dalo počítat s funkčností delší než několik hodin. Pro zajímavost jsem nahrubo natáhnul metr v softwaru Garmin – nejkratší cestou cca 1064 Km. Utratit všechny peníze rovněž nesvědčí o zdravém rozumu.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/230379-cech-chtel-na-voru-doplout-z-tchaj-wanu-do-japonska/
Nahrávání ...
