Vytvořené odpovědi
-
Po ulovení sedmého kousku a nafocení obrázků jsem schoval foťák. Aniž by tomu předem cokoliv nasvědčovalo začal během okamžiku fučet takovej vítr, že jsem začínal přemejšlet i o objíždění ostrova po závětrné straně – podstatně delší trasou. Nakonec jsem ale raději plul trasou standardní, neb objíždět ostrov z druhé strany nemusela být výhra, mezi ním a pevninou je totiž dost úzký průliv, jak pevnina tak ostrov stoupá strmě do výšky, takže jsou zde velmi dobré podmínky pro venturiho efekt – v tom místě bych tu sílu větru nemusel překonat – to je přesně moment kdy „o přežití“ rozhoduje zda máte pod zadkem štíhlejší a delší kayak, nebo krátký a širší s větším odporem vody i vzduchu.
Mám-li srovnat vokobait s cutbaitem, tak jeho výhoda je o dost nižší cena a díky podstatně tvrdšímu materiálu (pryž, guma, latex, silikon nebo já nevím co to přesně je) rozhodně delší životnost. Pro dané období tady je ideální – tresky mi totiž tento den nešly jako obvykle pár metrů nadednem, ale k útokům na nástrahu docházelo cca v polovině vodního sloupce – tedy zhruba v hloubce 25 metrů, takže pravděpodobně jediná nevýhoda vokobaitu – větší odpor vody – nepředstavovala žádný problém.
Samotná koule není hydrodynamicky nic moc a ryper má v porovnání s cutbaitem sice štíhlejší tělo, ale větší plochu ocasní části, takže až utrhám magický oka rozhodně se nebudu shánět po nových a budu spíš hledat tvar rybí hlava nebo torpédo. Giant jighead má sice docela dobrej tvar, ale v tomto období ani dva ani jeden trojhák na nástraze nepotřebuju/nechci.
Vybral jsem tedy ze svých zásob magickou kouli 300g, asi 24 cm rypper (pravděpodobně ICE Fish) jsem navlíknul na ten největší jednohák co v místním obchodě měli – určen ke komerčnímu rybolovu (jeho očkem bez potíží protáhnete šňůru o průměru 5mm), hák je sice vyhnutej do strany, ale jak je vidět dál, rybám to nikterak nevadí, celá nástraha zkompletovaná pomocí 2 pevnostních kroužků dostala provozní název „vokobait“ Foto přikládám. Pokud by to chtěl někdo zkoušet – pro použití komerčně rybářských háčků potřebujete brousek – jejich prodejní tupost je totiž naprosto brutální.
Jenda + Kiki – pokud Vám jsou komponenty vokobaitu povědomé, tak se nepletete.
S velikostí ryb jsem byl tentokráte spokojen, sice mi ji trochu narušila předposlední rybka (viz foto ta nahoře), ale ne vždycky se ryba chytne tak abych považoval za rozumné ji pouštět. S nástrahou jsem zase experimentoval, neb poslední výprava lovená na papriku sice ukázala že se nalovit v pohodě dá, ale paprika je naprosto velikostně neselektivní nástraha, takže ji raději nebudu moc často používat. Můj oblíbený cutbait utrpěl při svém posledním použití „vážné zranění“ – má téměř ukousnutej ocas, což sice v pohodě spravím svařením pomocí zapalovače, ale přesto si ho raději budu šetřit a využiju toho že touto dobou je moře plné tresek a zdá se že je celkem jedno co se jim předloží za nástrahu.
Počasí by sice umožňovalo lovit, ale já jsem byl „pozván na Vesterålskou zabíjačku“ – přítel potřeboval pomoct zpracovat nějaké rybky. Protože vím že před léty pracoval ve firmě zpracovávající ryby (převážně tresky) byl jsem docela rád že budu mít možnost se něco přiučit – zejména filetovat profesionální rychlostí – což docela potřebuju neb mi to mým způsobem zabírá zbytečně moc času.
Přidám tedy report z 2.2. 2013:
Už posledního ledna večer jsem ústním podáním obdržel informaci že meteorologický institut vydal pro moji lovnou oblast na následující dny vyrování před velkými vlnami. Prvního února jeden kutr vyplul, ale profíci to pro velké vlny a nevalný úspěch po dvou hodinách zabalili s výsledkem 400 Kg nalovených ryb (kutr s dvoučlennou posádkou). Já jsem měl práci a trocha volna přišla až těsně před setměním. Využil jsem ji – potřeboval jsem si tenhle stav na oceánu vyzkoušet, neb je dobré vědět kde jsou hranice využití kayaku. Vítr nefoukal, vlny byly sice vysoké, ale standardní oceánské, táhlé s vrcholy daleko od sebe – tedy pro mě žádné reálné nebezpečí, takže jsem si v pohodě dopádloval až na své oblíbené místo, mezitím se setmělo. Abych nejel zpátky bez nákladu, chytil jsem si 3 tresky – víc mě tentokráte nelákalo, neb jsem měl špatnej timing – proud mě nesl jiným směrem než by se mi líbilo a velikost ryb byla rovněž slabší než obvykle – měření prokázalo první letošní výpravu kdy jsem nepřivezl metrovku – největší měla 99 cm.
Cestou z5 jsem se ještě zastavil na jednom zajímavém místě – jen tak trochu se „učit“ jak se chovají zdejší proudy v průběhu času, to mám rád když nefouká a já pak můžu v pc studovat záznam z GPS, kterej bezvadně vypovídá o směru a rychlosti jakou je kayak proudem unášen – bezvětří je ideální, vítr samozřejmě zkresluje. Houpání na extrémních vlnách se mi docela zamlouvalo, takže jsem naplánoval vyrazit další den hned po ránu – tak se taky stalo a z této výpravy jsou následující obrázky, byl to den kdy pro vlny z přístavu nevyjel žádnej kutr. Obrázky jsem cvaknul jako obvykle až po nalovení „své denní kvóty“.
ze sedmi – 3 Ks metr+, 2 Ks 10 Kg+. 2 nepoškozené ryby v dobré kondici kolem 90 cm jsem vrátil do vody dorůst. Nej ryba: 111 cm, 11,5 Kg
