Vytvořené odpovědi
-
Opouštíme přístav a snažíme se hejno kosatek najít. Potkáváme však jen jednotlivce vzájemně od sebe hodně vzdálené. Máme smůlu, nic netrvá věčně, kostaky na tom místě vydržely asi 3 dny, ale teď už jsou pryč. Hlavně na velké hloubce a nemají náladu se fotit. Největší kuzlo této výpravy mělo spočívat právě v tom že byly na tak malé hloubce kde se prakticky neměly možnost schovávat. Na hluboké vodě když se kosatka nechce fotit, tak se prostě potopí a nikdo neví kde a kdy se zase vynoří, nevím kolik jsou jejich možnosti, ale 20 minut pod hladinou pro ně není žádný problém. Jsme sice trochu zklamaní, ale rychlá loď nám umožnila alespoň pár přiblížení se k jednotlivcům poblíž hladiny. Mám tahle zvířátka rád, původně jsem uvažoval o tom že si s sebou vezmu kayak, nelituju že ho nemám, neboť v aktuálních podmínkách by mi k blízkému setkání s těmito fascinujícími savci příliš účinně nepomohl.
Ale situace mi pomohla si důrazně uvědomit jednu věc, oblékl jsem se totiž podobně jako mám ve zvyku na kayak (jen bez brodících kalhot) a ke konci dvouhodinové vyjížďky mi byla docela zima – žádné zahřívání pádlováním na další drift se nekonalo – další výhoda kayaku objevena, nejen že nežere benzín, ale při pádlování dochází k významnému zahřívání.
Nelenil jsem a ještě týž den jsem se přemístil o cca 50 Km dál na domluvené místo srazu, odkud jsme po večerních přípravách následující ráno 9.2. vyrazili. Popsaná situace slibovala jedinečný zážitek pro který jsme rádi překonali dalších více než 100 Km. Vstávalo se ještě za tmy, hlavní organizátor výpravy a současně majitel lodi upozorňoval že přístav je opravdu maličký a hlavně s omezenou kapacitou parkování, takže je důležité být na místě brzy. Předpověď slibovala slunečné počasí což vyšlo. Spuštění lodi na vodu předcházela asi dvacetiminutová brigáda – museli jsme odstranit až přes půl metru vysokou vrstvu nánosů – zejména chaluh ze sjezdu k vodě. Naštěstí to nebyl problém, neb jsme s tím předem počítali a vidle měli s sebou.
Bohužel však z přístavní hráze nebylo vidět jedinou ploutev. V naději že kosatky najdeme spouštíme loď na vodu. Motor startuje na první pokus i když teplota je pod nulou – ten zvuk mám opravdu rád, je to něco brutálního co se se zvukem nějaké 50ky nedá srovnávat. Během chvílky jsme všichni oblečení a v lodích – máme s sebou ještě jeden nafukovací katamarán, který velmi rádi obsadili Fredovi synové.
Poblíž jednoho z malých Vesterålských ( čti Vesterólských – kroužkované å se v Norštině správně čte jako dlouhé ó – dlouhodobě mě mrzí že nejen Češi ten název komolí, dokážete-li jej před místními správně vyslovit je to v jejich očích Vaše plus, podobně jako dokázat po jejich pozdravit nebo poděkovat. Bohužel k propagaci té zkomolené varianty přispívají jak cestovky tak ve svém dokumentu i Česká televize. Když jsem o tom tak přemýšlel, tak mě napadlo že vlastně o žádném zdroji – s vyjímkou kurzů Norštiny – odkud byste se to mohli dozvědět nevím, takže jsem se rozhodl za účelem „nápravy“ současné situace šířit osvětu zde v tomto vlákně) přístavů se přihodilo něco co se zas tak moc často nestává – minulou zimu to bylo v podobné míře zaznamenáno jednou.
Lovícím kosatkám se podařilo zahnat obrovské hejno sleďů „do kouta“ úplně je oblkíčily, sledi neměli kam uniknout. Zkuste si představit plochu o velikosti 3 fotbalových hřišť, těsně přiléhající k přístavní hrázi, hloubka 4 metry, na dně světlý písek a v tomto prostoru cca 40 lovících kosatek, opodál několik velryb. Takhle mi přátelé do telefonu popsali situaci když mě zvali na společný výlet.
7 Ks – 67 Kg. 6 ze 7 metr+, 3 ze 7 10 Kg+. Čas na lovném místě 2h:01 minut.
Zkušenost z této výpravy obrovská, pokud nefouká, dá se na kayaku brázdit oceán i v neobvykle vysokých vlnách.
Do přístavu jsem však i přes tyto podmínky dorazil v pořádku. I když jsem se zapotil a přišlo mi že cesta z5 trvala věčnost. Záznam z GPS ale ukázal že cesta z5 mi zabrala jen o 10 minut delší čas než obvykle. Příčina není jen ve větru, ale i v tom že jsem měl naložen náklad jaký jsem předtím nikdy nevezl – vážení ukázalo celkovou hmotnost úlovku 67 Kg (to už není za sedačkou libová blondýna, tahle už by byla tučnější)
Kayak se pohyboval proti větru dost pomalu i přes poměrně velké vynaložené úsilí. Extrémní vlny před nimiž meteorologové varovali dostali díky fičícímu větru „bílé čepice“. Už bylo jasné že tohle je za hranicí „příjemného houpání“. Dost lituju že mi na hlavě chyběla kamerka, protože si nemyslím že by bylo rozumné něco takového ještě opakovat. Po cestě jsem několikrát otáčel kayak proti lámajícím se vlnám na kritických místech – jejich velikost už byla taková že jsem nechtěl riskovat pustit si je do boku – mohly by mě shodit, případně srolovat i s kayakem.
