Vytvořené odpovědi
-
Jelikož podle situace v zahraničí mám pocit že šikmoocí soudruzi od firmy Daiwa se zřejmě nejprve silně udeřili do hlavy a následně přecenili naviják Hypertanasensor 500F, rozhodl jsem se poohlédnout po možnosti čím ho nahradit.
Podle popisu vypadá tato novinka od WFT velmi pěkně. Jestli bude dostatečně vodotěsná, mohl by to být super stroj.
WFT Line Counter 875:
Koupit se dá pravo i levoruká verze za stejnou cenu. Udávaná kapacita: 480m/0,32 Kg Strong.
Akutní stav nevolnosti ustupuje, plivací metoda zafungovala, vážu novou nástrahu a snažím se ještě chvíli pokračovat. Nedaří se. Vím kde obvykle loví kutry, věřím že v těch místech by byla šance na úspěch, ale musel bych dál od pobřeží, což za současné situace absolvovat nehodlám. Nevadí, o nic nejde, další zkušenosti ve velkých vlnách nasbírány, potvrzuje se že když nefouká vítr, tak velikost vln nepředstavuje zásadní problém. Pádluju do přístavu – je to skvělé místo, jako v jiném světě, tady vůbec nic nenasvědčuje tomu že o kilometr dál za přístavní hrází se o útesy tříští několikametrové vlny. Záznam z GPS ukazuje čas na vodě 3h:25min, překonaná vzdálenost 8,9 Km.
Dále se snažím zvrátit nepříznivý stav ohledně úlovků, přichází sice další treska, ale následuje tu první z5 do hlubin, zabíjet sotva půlmetrové ryby nemá v mé situaci žádný smysl. Váznu, pokouším se nástrahu vyprostit, ale akce končí neúspěchem. Stav nevolnosti nabývá na intenzitě, začínám cítit že dnes zřejmě dojde k ukončení mé dosavadní celoživotní lodní „nepoblitelnosti“. Do úst se mi začínají vylučovat ty zvláštní sliny, které vrhnutí předcházejí, tak je plivu ven do vody, může to pomoct, nezvracet by se mi totiž docela líbilo hned ze dvou důvodů. Prvním je ten hnusnej pocit v krku kterej způsobí žaludeční kyseliny, druhej je dehydratace, samozřejmě s sebou mám dostatek pití – jak vody tak teplého čaje, ale na močení z kayaku v těchto vlnách bez zipu na kalhotech raději ani nemyslím, takže bych raději příliš nepil.
Snímek z vrcholu vlny, nádhera, další vrchol je šíleně daleko.
Toto pole raději vyklízím s tím že se sem vrátím někdy příště až k tomu budou příhodné podmínky. Dnešní výprava je rozhodně i výborným žaludečním tréningem, začínám cítit nástup nevolnosti, ale nic vážného se neděje, tedy vlastně ani nemůže, rozdělit se s racky nebo rybami o trochu natrávené potravy přeci není vážná věc. Znovu pokouším štěstí na mém nej místě. Záběr sice přichází, ale žádnou euforii nezpůsobuje, neboť treska svou velikostí sotva překonává 60 cm. Drift mě začíná odnášet směrem který se mi líbí, je tam hlubší voda a přívětivější vlny, necákají mi do obličeje, 160g jig je stále možné udržet blízko dna aniž by mi vlál daleko za lodí. Po chvíli využívám situace, vyndávám nástrahu a odkládám prut, beru do rukou foťák a pokouším se natočit pár záběrů, což se daří, největší obavu jsem měl z vody cákající na objektiv – tedy né že by mu mohla ublížit, je ve vodotěsném pouzdře. Podařilo se – použité snímky jsou vyscreenovány z tohoto záznamu.
Místo prochytávám jako obvykle, líbilo by se mi zase v přístavu nevěřícně koukajícím domorodcům hovořícím o velkých vlnách zopakovat moji již dříve použitou hlášku: Velké vlny, velké ryby. Jenže situace ve vodě tomu rozhodně nenasvědčuje. Proudy mě nesou směrem který zde zatím na základě svých zkušeností nemůžu označit za lovecky příliš úspěšný. Zkouším přepádlovat cca 500m proti proudu, je tam místo kde bych mohl driftovat přes zajímavou hranu. Ani tam se nedostavuje úspěch, zajímavý profil dna je příliš blízko útesům, za normálnějších okolností by tam mělo být možné lovit, dnes bohužel ne. Nechat se vlnou shodit do vody můžu, trocha slané studené vody mě nezabije, ale nechat se omlátit o skály rozhodně ne, to by smrtící být určitě mohlo.
Jeden těžší vláčák + několik náhradních nástrah je výbavou pro dnešní den plně dostačující. Pádluju na své osvědčené místo, vlny jsou opravdu velké a útesy je třeba obeplouvat větším obloukem. To že mi voda při pádlování cáká do obličeje není neobvyklé, ale dnes k tomu dochází podstatně častěji než jindy. Jsem rád že mám složité místo mezi útesy za sebou, není tam moc hluboko, vlny se tam lámou a někdy dochází i k tomu že se střetávají přicházející z různých směrů, jako třeba dnes. Připlouvám na lovné místo, čas mám k mému překvapení docela standardní.
Rohodnutí zda vyplout nebo ne tedy nebylo až tak složité, protože i případné „vykoupání se“ je způsob jak sbírat zkušenosti a dokud se to nestane, tak spekulace o hypotermiích nebo zmrzlých prstech je jen suchá teorie a já bych v tomto ohledu nerad někdy dopustil aby mohla vůbec nastat situace jejíž řešení znám jen teoreticky.
Při pohledu na skalní stěnu u přístavu je vidět že roztály i zbytky sněhu. Ještě před pár lety jsem si nemyslel že je něco takového v únoru 200 Km za polárním kruhem možné, ale mé dnešní zkušenosti již potvrzují že se nejedná o nějak extrémně výjimečný stav.
Všechny kutry jsou na svých místech v přístavu, nikoho ani nenapadne za současné situace vyplouvat na moře – budu ho tedy mít „sám pro sebe“.
S reportováním jsem se posunul v čase k výpravě ze které jsem sem už 2 obrázky před časem pověsil, doplňuji tedy další + detaily.
26.2. 2013
Od předchozí výpravy uplynuli 3 dny. Přes noc byla bouře se silným větrem, v přístavu ji již vystřídalo následné ticho, samozřejmě jsou slyšet ptáci, kteří jsou si ještě víc jistí že jaro už je tu. Hladina v přístavu je skoro jako zrcadlo, jenže já vím co tu vítr vyváděl v noci, takže vyplutí na moře dnes vůbec není samozřejmostí. S kayakem naloženým v zavazadlovém prostoru dodávky tentokrát nejprve profrčím kolem mola až k přístavní hrázi, odkud je možné vidět jak moc zůstalo moře rozbouřené. Vlny vypadají hrozivě, což sice není vůbec dobrá zpráva pro lov, ale pro mě není úspěch ani komfort lovu důležitý, blíží se jaro a léto, tedy období kdy přijede pár hostů, kteří si budou chtít lov z kayaku zkusit. Abych jim dokázal poskytnout servis na vysoké úrovni, je dobré vědět kde má použití kayaku své hranice.
