Jednou cikán chytal ryby. Když už měl dost, začal balit věci, když v tom něco zabralo. Vytáhl to z vody a kouká: zlatá rybka. Nerozpakoval se, odstranil háček a hodil ji do vody. Potom se obrátil, že půjde domů. V tom se za ním ozve: „halo, dobrý člověče, splním ti tři přání za to, žes mi zachránil život!“ Cikán ale jen mávl rukou a řekl, že je v životě zcela spokojený a má všeho dostatek, nicméně rybka stále naléhala, ať si něco přeje. „No tak dobre, ked inak nedáš, chcel by som pekny dom, peknu zenu a pekne auto“, odvětil cikán. „Dobrá tedy, vše bude jak sis přál…“ , na to rybka. V půli cesty se ale cikán zastavil a řekl si: „Vždyť já tej rybke ani nepodakoval!“ Vrátil se tedy a vše napravil. Rybka se dlouho divila, že se jí to ještě nestalo, aby se někdo vrátil a podekoval. Byla tak nadšená, že cikánovi nabídla ještě jedno přání. Cikán ale nechtěl, že je už šťastný člověk a že chce žít takto až do smrti, přivydělávajíc si poctivou prací. Rybka ale byla neoblomná, ať prý si přeje jakoukoliv blbost. „Keď inak nedaš, rybka, tak mi ho vykur.“ Rybka se jala vykonávat přání a najednou jí začaly růst vlasy, ruce, nohy, obličej, “ a zrazu pozerám, predo mnou klačí osemročné dievčatko, naozaj, pan sudca, naozaj si to nevymyšlám………“
