Vytvořené odpovědi
-
Tento příspěvek sice nesouvisí s rybařením v Norsku a za normálních okolností bych si ho nechal pro sebe, ale protože se letos do zahraničí už nikdo z nás nepodívá a karanténa bude dlouhá, můžeme se na výlety daleké i blízké, vydávat alespoň touto formou…
Corona virus společně s karanténou a uzavřenými hranicemi nám všem překazil rybářské plány a zbyly již jen vzpomínky na zážitky minulé. Poslední z mých stále ještě čerstvých vzpomínek je turisticko-rybářská výprava na jedno z nejodlehlejších míst planety, divukrásný ostrov Rodriguéz který je tak hluboko ztracený v Indickém oceánu, že se z uvedených vzdáleností až tají dech. 14 hodin letu na ostrov Rodriguéz pak první relativně blízká ostrovní pevnina na západě je 600 km. vzdálený ostrov Mauritius, ale zde již veškerá sranda končí. 2500 km. severozápadně je nejbližší pevninou africký Mosambik,3000 km. severovýchodně Maledivy,4000 km. týmž směrem Indie a přes 5000 km. jihovýchodně je k nejbližšímu velkému městu Perth, v západní Austrálii. Není to ale jenom jeho odlehlost čím je Rodriguéz zajímavý. Je to ostrov kde se doslova zastavil čas, lokalita dosud nezasažená masovou turistikou a kde oproti jiným lokalitám je sportovní rybolov stále ještě v plenkách. Jelikož se nejednalo pouze o výpravu rybářskou, ale zároveň i turistickou, žádnou velkou přípravu jsem nedělal, sbalil pouze jeden cestovní vláčecí prut, pár woblerů a pětatřicítku naviják s pletenou šňůrou. Ale ještě než začnu psát o rybolovu, vrátím se krátce zpět k samotnému ostrovu. Je sopečného původu, hornatý, s hlubokými kaňony,18 km. dlouhý a 7 široký, místy porostlý stále svěže zelenou neprostupnou džunglí , obkroužen korálovým rýfem a lagunou s křišťálově čistou vodou tyrkysové barvy. Právem se pyšní liduprázdnými, sněhově bílými plážemi, které se bez diskuzí řadí mezi nejkrásnější pláže světa. Dříve ho znali jenom Arabové kteří jej používal na svých mapách pouze jako navigační bod a pro Evropany jej objevil na samém začátku novověku roku 1528, portugalský mořeplavec Diego Rodriguéz. Následně jej evropští námořníci při svých cestách do Indie využívali až do roku 1735, kdy proběhla kolonizace ostrova, pouze k dočerpání pitné vody a doplnění zásob v podobě obřích želv, které tímto téměř vyhubili, ale dnes jich opět v jeho jižní části, v nádherném hlubokém kaňonu žijí stovky. Jsou přísně chráněné, stejně jako veškeré ptactvo, ale pták Dodo takové štěstí neměl a této ochrany se nedočkal, byl vyhuben nezvratně. Domorodci afrického původu, kreolové, mluví kreolštinou, ale většina z nich ovládá i francouzštinu, někteří angličtinu. Jsou neskutečně přátelští, nekonfliktní, milí a ochotní. A protože jsou poměrně chudí, scházejí se v podvečer na břehu oceánu aby pro vlastní potřebu ulovili nějakou ryby a tím si vylepšili svůj skromný domácí rozpočet. Nikdo z těchto obyčejných lidí nechytá na prut, ale jen na silon z ruky, většinou namotaný na plastové lahvi. Kdykoliv jsem vyrazil s prutem v ruce k moři pokaždé se ke mě přidalo několik černochů, od těch opravdu malých po téměř dospělé a neodbytně vyžadovali abych jim prut půjčil. Pokaždé jsem jim vyhověl a udělal radost, dokonce i názorně ukázal jak prut a naviják používat. Sice jsem ho potom už dlouho neviděl, ale za tu zábavu to stálo. Popíjel jsem pivko a z povzdálí sledoval, jak se o prut tahají, hádají a Woblerem s dvěma ostrými trojháčky chytají jeden druhého. Žádný z nich nenahodil návnadu směrem vpřed víc jak dva metry, ale vzad byly výkony celkem slušné. Veškeré ryby které se jim podaří ulovit házejí do igelitových tašek, od miniaturních krásně vybarvených korálových ryb, po slušné kranasy, úhoře a spoustu jiných druhů, které jménem ani neznám. V drtivé většině chytají na položenou a za návnadu jim slouží především krevety, kousky chobotnic a ryb, na úhoře líčí maso velikých šneků, kterých je všude požehnaně. Ti bohatší, majitelé loděk, používají k lovu trolling, ale také pouze z ruky. Zvláštností, nebo spíše specialitou ostrova je lov chobotnic. Každé ráno vyjíždí na lagunu desítky loděk k několik kilometrů vzdálenému korálovému rýfu,některé pouze s plachtou, pak zakotví, z lodí vystoupí a brouzdajíc se po pás ve vodě loví chobotnice. Je zvláštní a nezvyklé pozorovat lidi jak se daleko na obzoru procházejí v moři, ale celkový obraz, včetně zakotvených loděk s barevnými plachtami, je velice malebný a do vaší mysli se vryje navždy. Když pak nastane příliv, všichni najednou zvednou kotvy a spěchají k pobřeží, k na plážích čekajícím překupníkům. Ti jim úlovky chobotnic zváží a na ruku vyplatí odměnu v přepočtu 4 eur za jedno kilo. Někteří z rybářů si část svého úlovku ponechají, aby hlavonožce doma na slunci usušili, podobně jako Norové suší tresky. Z gastronomického hlediska jsou chobotnice opravdu vynikající. Příprava jídel na ostrově Rodriguéz vychází z kuchyně kreolské, která je mírně ovlivněná kuchyní Indickou a právě na mnoho způsobů připravované chobotnice patří ke zdejším specialitám. Za tři týdny našeho pobytu uprostřed Indického oceánu,jsme v podstatě ani nic jiného nejedli a přesto se pokrmů z chobotnic přejíst nedokázali. Grilované chobotnice, různé druhy salátů z chobotnic, vařené, dušené s nepřebernými druhy omáček a dipů, marinované ..prostě gurmánský zážitek. No a když jsem u jídla, logicky se musím zmínit i o pití. Kromě rybaření jsme téměř každý den podnikali výpravu na turisticky zajímavá místa a protože v době, kdy jsme Rodriguéz navštívili my bylo zrovna vrcholné léto provázené úmorným vedrem a dusnem, ovládla nás žízeň chronická, což v mluvě doktorů znamená stálá, trvalá, nevyléčitelná, v našem případě tedy stálá, trvalá, neuhasitelná. Naštěstí byla kolem cest poměrně hustá síť stánků s občerstvením, sice primitivních, ale k našemu překvapení vybavených lednicemi dobře zásobenými nápoji, včetně vynikajícího piva značky Fénix a Blue Merlin. Obojí se vaří na ostrově Mauricius. Dalším nápojem o kterém se musím pochvalně zmínit a který jsme si v krátké době oblíbili, byl místní rum. Neskutečně jemný, pravý čirý mírně nasládlý třtinový rum neměl chybu a společně s pivem se stali alkoholem poháněným motorem při našich tůrách vnitrozemím a plážemi ostrova. A teď už něco málo k rybám. Na Rodriguéz velice dobře funguje „shor fishing“,tedy pobřežní rybolov z útesů a pláží, kde se nechají chytat menší druhy ryb, ale ani úlovky velkých exemplářů nejsou žádnou vzácností. Velké ryby jako jsou například kranasi, se loví hlavně z útesů kde je voda hlubší než na plážích, ale problém je s jejich následným zdoláním. Moře je plné ostrých korálů, útesy sopečného původu jsou ještě ostřejší a neodolá jim ani ta nejpevnější šňůra. Jak jsem se již zmínil lovili jsme především ze břehu, ale i na moři jsme si párkrát báječně zachytali. Dvakrát nás vzal pan domácí na celé odpoledne nalovit ryby k večeři, jednou jsme podnikli celodenní výlet na oceán s profi průvodcem, ale Black Merlin, jediná veliká loď na Rodriguéz která pro turisty provozuje lov profesionálně, nám díky počasí dopřána nebyla. Cyklón který v tuto dobu je velice častý, oceán rozhoupal do té míry, že se nedokázal uklidnit celý týden, včetně termínu na který jsme si loď objednali právě my. Zajímavé ale je, že sportovní rybáři kteří ostrov navštěvují, raději volí rybařinu z lodí malých. Stačí si sehnat telefonní číslo na domorodce který sportovní rybolov pro turisty provozuje, domluvit termín (vyplouvá se ráno v 7) a ten vás v počtu max.3 osoby, svojí vlastní, dobře vybavenou lodí vezme za 200 eur na celodenní výlet buď na oceán, formou „big game fishing“,nebo levnější „laguna fishing.“ Kdo se rozhodne pro „laguna fishing“,tak ten sice není o velkých plachetnících a mečounech, ale lov velkých ryb z korálového útesu (neskutečná přívlač a popping na kranase a chňapaly) vám vše dokonale vynahradí. Druhové složení ryb z korálového útesu je tak pestré a chytání tak zábavné, že nikdy neomrzí a ani úlovek životní ryby není výjimkou. Používané metody lovu jsou přívlač, popping, jigging,deep sea fishing a domorodý průvodce je vybaven a připraven vám vyhovět v jakékoliv rybolovné technice kterou si zvolíte a která je vaší oblíbenou. Mě osobně se rybařina z malé lodě velice líbila. Jedná o hodně adrenalinovou záležitost, protože představa, že zdoláváte mečouna který váží téměř 600 kg (místní rekord) z tak malé lodě je vzrušující a veliká výzva. Nejde ale pouze o souboje s rybami. Tento lov z malého plavidla dokonale prověří i vaší míru připravenosti a odhodlání věnovat vašemu koníčku většinu z toho, co v sobě máte. Nechat se naplno ovládnout vášní a touhou ulovit životní rybu, kdy je obojí společně silnější než přirozený strach z věcí příštích a v malé nezakryté lodi po celý den čelit nepohodlí, nezměrnosti oceánu a spalujícímu slunci, celý den v obrovském vedru s dokonale zahaleným tělem a pouhou štěrbinou pro oči. Tenhle lov určitě není pro všechny, vyžaduje notnou dávku touhy a odhodlání, ale stojí za to. Je to úplně nejvíc..Dva Němce, jediné sportovní rybáře které jsme tam potkali a později i seznámili, jsme vídali, jak každý den brzo ráno s domorodým průvodcem vyplouvají na oceán a večer se pak vracejí s neskutečnými rybami, které nachytali právě z malé dřevěné loďky. Posledních 25 let jsem se věnoval rovu ryb převážně v zemích severských, jak amatérsky tak i profesionálně a přestože jsem se na Rodriguéz ocitl více méně náhodou, zážitky spojené s rybařením v tropech budou mít v mé mysli své trvalé místo a nikdy nezmizí. A ještě něco málo k osudu mého prutu. Vydržel všeho všudy pouhé 3 náhozy. Prvý byl neúspěšný bez záběru. Na druhý jsem zapřáhl rybu a při souboji s ní už jsem začal tušit, jak prut může dopadnout, ale protože jsem neměl koncový návazec z monofilu, ryba mi šňůru přebrousila. Třetí nahození bylo finální. Jelikož jsem chycenou rybu nechtěl pustit mezi korálové útesy, mé tušení z předchozího souboje se vzápětí naplnilo a výsledkem byl natřikrát zlomený prut. Sice nevím kolik stojí vstup na Kočkovo atrakce v rámci Matějské pouti, ale mě vyšlo každé ze třech nahození v průměru 800,- Kč. Ten den jsme zlomili prut ještě jeden, ale protože byl našeho průvodce Jean Marca a byl daleko kvalitnější, vyšel nás na necelých 6000,- Kč. A když už jsem u toho lámání prutů, hned druhý den lovíme ryby do restaurace a o náčiní přišel sluha našeho pana domácího Amil, kterému prut tlustěší než násada od koštěte, zlomil obrovský tuňák. Já si pak pořídil prut jiný a dál rybařil z útesů a ten jsem pak při našem odjezdu nešťastnému Amilovi daroval. Byl to sice jen vláčák ale i tak mu radost udělal obrovskou…
