Kdesi v Norsku…..
Zaskřípění brzd a slyšitelné zasyčení pneumatického zařízení k otevírání dveří zvěstuje,že právě dorazil autobus. Ve stejném okamžiku se z autobusu vyhrne jednobarevná maskáčově zbarvená masa nadržených rybářů, podobně, jako když v lese nohou vyvalíte ztrouchnivělý pařez a z něj se po dlouhém zimním období do jarního teplého dne vyvalí armáda zrzavých mravenců. Jako poslední ze schůdků autobusu sestupuje rybář, který se již na prvý pohled od zelenohnědé masy ostatních vystopivších diametrálně odlišuje. Jeho perfektně střižený oblek zakoupený u firmy Hugo Boss, pečlivě uvázaná kravata, vlasy lesknoucí se brylantýnou, sněhobílé bezchybné zuby a okázalá sebejistota dávají tušit, že právě dorazila vyjímečná osobnost. Ano,tušíte správně. Z autobusu právě vystoupil Jura SS….
Každému dobému pozorovateli, i přes zdánlivě neochvějnou sebejistotu Jury SS, ale nemohlo uniknot jakési napětí a nervozita která se zračila v jeho tváři. Komu se podařilo zaznamenat nepatrný tik v koutku jeho pravého oka a krůpěje potu na jeho vysokém inteligentním čele, tušil správně. Ano Jura SS byl nervózní! Jeho nervozita byla zcela oprávněná a pramenila z letitých neblahých zkušeností s CK a dobře věděl, že jej v nejbližších okamžicích čeká Alfa a Omega celého vysněného rybářského zájezdu v podobě přidělení spolublících, se kterými bude chtě nechtě trávit zbytek vysněné rybířské dovolené a společně sdílet loď i lože. Z chmurných myšlenek a obavy z věcí příštích jej náhle vytrhlo hlasité a strohé hlášení táborového rozhlasu, kde gaulaitner Herman špatně lámanou češtinou vyzýval cestující k nástupu na přístavní molo, které již léta sloužilo jako provizorní apelplatz. Poté z opodál stojícího losovacího bubnu začal Herman tahat jako králíky z klobouku jména zůčasněných a rozdělovat do přidělených bloků, baráků a cel. Zatímco většina spokojených akademiků, doktorů, kandidátů věd a národních umělců, zvesela a v soudružském objetí odcházela směrem k ubytovnám, k Jurovi SS se osud zachoval, a to již po několikáté, dle toho nejčernějšího možného scénáře. K jeho zděšení zbyli na mole dvá důchodci, na prvý pohled takzvaně „na hraně“,kdy o jejich další cestě životem mohla rozhodovat každá následující vteřina a co víc, jako koruna všemu, evidentně prvorybáři…..
Kdesi na oceánu…..
V malé loďce líně se pohupující na širém oceánu seděly tři osoby. Seděly vlastně pouze dvě. Třetí z party rybářů pobíhal jakoby zmatečně po celé délce lodi z místa na místo, ve snaze ulovit rybu a rozháněje se svým novým, pracně sháněným prutem primárně určeným k lovu těch největších mečounů, ohrožoval zbylé dva parťáky, kteří se ustrašeně krčili každý v koutku na opačném kousku lodě. Ano tušíte správně. Jejich oprávněnou příčinou obav byl právě Jura SS který po vzoru dávných samurajů pojmenoval svůj předimenzovaný prut vzhledem k jeho extrémní tvrdosti přiléhavým jménem Roxor. Nyní ale nadešel čas představit zbylé dva členy Jurovo posádky. První, ten, který se bázlivě krčil ve špici lodě, byl zemědělec jménem Bárta, nyní v důchodu. Byl tojiž díky svému stáří nesnášenlivý morous proto mu jeho již třetí žena zaplatila zájezd do dalekého Norska, potají doufaje, že tam někde v ledových vodách fjordů nalezne svoji smrt, no v horším, se jej alespoň na pár dní zbaví. Již čtvrtý den rybolovu, zemědělec v důchodu Bárta třímá ve svých zesláblých pažích štípaný bambusový prut osazen poválečným navijákem značky Rex a stále sní svůj rybářský sen, že alespoň jednou spustí návnadu, která v jeho případě představovala zákolník ze žebřiňáku, alespoň do 80ti metrů. Ale jakožto prvorybář, vědom si své méněcenosti, neadekvátnímu vybavení a celkové nepřipravenosti raději drží hubu. Však ještě pár dní zbývá a z perfektně vybaveného a zkušeného Jury nakonec povolení k lovu přeci jen získá. Bárta byl od přírody rozumu mndlého s IQ rovnajícímu se jeho již rezivému staršímu traktoru a i dlouholeté práci v zemědělství se v jeho slabé slovní zásobě nejčastěji opakovala slova jeko je například kráva, svině, bejk, nebo vůl. V tomto duchu se také i verbálně projevoval, což bylo v ostrém kontrastu s oduševnělým Jurou SS, který se naopak díky svému vzdělání, coby vystudovaný inženýr ekonomie, pohyboval výhradně v akademických kruzích a jeho mluva byla proto libozvučná, spisovná a celkově uhlazená, což bylo rovněž, mimo jiné, důkazem jeho až nadpřirozené inteligence. Poslední z lodní posádky byl vrtač studní Lojza, jehož IQ, dle JurySS, se rovnalo výsledku jeho pracovního úsilí, tedy tupé a nic neříkají díře v zemi. Stejně tak, jako zemědělc Bárta byl vrtač studní Lojza důchodcem. Po rybářské stránce byl sice o něco více připraven, jelikož byl hrdým majitelem plnolaminátového prutu značky Lipno osazeným prvním dováženým modelem navijáku značky Shakespeare, leč po stráce fyzické nikoliv. Každé ráno se velice těžce a s vypětím všech sil dostával do lodě, pak se vyčerpán zhroutil na její dno tak, aby nepřekážel a zbytek dne namísto rybaření střádal síly ke stejně vyčerpávajícímu aktu, tentokrát cestou opačnou, z lodě ven. Také on, stejně jako zemědělec Bárta toužil spustit svoji návnadu alespoň do 80ti metrů. Jura SS oproti oběma důchodcům byl ztělesněním dokonalosti. Nejen jeho rybářská výbava a znalosti v oblasti mořského rybolovu, ale především jeho kladný vztah k osobní higieně a zejména jeho zářivě bílý hollywoodský ůsměv byl v ostrém kontrastu směrem koběma důchodcům. Zemědělec v důchodu Bárta díky zděděné paradentoze postrádal chrup zcela. Zmíněná paradentóza mu již před drahnou dobou obě čelisti vybílila tak dokonale, že se jeho ústní dutina změnila v odporně páchnoucí jeskyni podobné té, kterou obývala tlupa neandrtálců. Studnař Lojza na tom nebyl o mnoho lépe. Byl sice sťastným majitelem takzvaných klapaček, ale nadřel se na ně tolik a tak moc si jich si jich vážil, že se rozhodl je téměř nepoužívat. V podstatě si je nasazoval pouze pětkrát v roce. V den výročí svatby, v den vzniku československého státu který připadá na 28.9., v den obsazení pražského hradu wehrmachtem 15.3.1939. , dále u stědrovečerní večeře a také jako aktivní účastník vyzbrojen vlajkou RF na demonstracích proti fialové drahotě. Zbytek roku trávily v perleťové krabičce v šupleti nočního stolku. V tomto si byli oba důchodci rovni a jelikož ani jeden z nich nevlastnil potřebné hygiencké pomůcky k ůdržbě dutiny ústní, tak se k Jurovo nelibosti uchýlili k osvědčené praxi a bezzubá ústa až do ranního kuropění vyplachovali dovezenou,vlastorušně vyrobenou samohonkou. Toliko tedy k dutině ústní, ale nebyl to jediný kámen úrazu kterým Jura SS trpěl. Celkově byli s hygienou pozadu. Zatímco si Jura přivezl plný kufr sněhově býlého spodního prádla a převlékal si jej třikrát za den a to i během lovu, zmiňovaní důchodci vyrazili dobývat svět v tomto směru s velice omezenou výbavou. Zemědělec Bárta zvyklý chodit celý život pouze na ostro si své první spoďáry pořídil krátce před cestou od jednoho bezdomovce, směnou za 2 kg, 3 roky starého domácího uzeného špeku. Protože si svého archivního špeku velice cenil, požadoval původně dvoje, ale jelikož se nou haus men zdráhal ty druhé svléci, dostal Bárta neméně cennou radu. Jako alternativu doporučil igelitové tašky z Lidlu. Když prý jim dole odstřihne oba rohy aby mohl provléct nohy, získá tim prý plnohodnotnou náhražku spodního prádla a navíc se prý i lépe udržuje. Radu Bárta ocenil a na daleký sever vyrazil v již nějaký čas používaných slipech od bezdomovce a taškou plnou tašek z Lidlu. Studnař Lojza si v tomto směru vedl o něco lépe. Vlastnil 2 kusy. Jedny si oblékl na cestu tam, druhé plánoval použít k cestě zpět a navíc mu maželka pro jistotu přibalila jedny své s tím, že jsou to to prvě ty, které měla na sobě, když si jí před padesáti lety bral. A protože se brali v zimě tak podotkla, že se v severském chladu prodloužená nohavička může hodit.
Osobně věřím, že rybářká dovolená dopadla pro všechny zůčasněné ke vší spokojenosti. Bárta s Lojzou budou druhou rybářskou výpravu určitě ještě zvažovat, ale co se týká Jury SS, mám jasno. Je to bojovník každým coulem. Toliko příkoří co mu život kladl do cesty dokáže zvládnout jen po všech stránkách silná a vyspělá osobnost. Určitě už teď opět vyhlíží CK a doufá že mu osud příště konečně nadělí spolubydlící jeho kvalit a dle jeho představ s rovnocenným IQ, vybranou mluvou, odporem k alkoholu, stejných rybářských dovedností a v neposlední řadě i zažitých hygienických návyků…
Pro JuraS. Juro neber to osobně. K tomu co jsem napsal mně inspirovaly právě Tvé příspěvky.Momentálně nemám moc důvodů být veselej,ale když jsem si je přečetl, šklebil jsem se ještě hodinu. Dokonce i během noci jsem si je několikrát otevřel a od srdce se zasmál. Tvé postřehy a zážitky podané neotřelám a svérázným způsobem baví a rád si přečtu i další které sem vložíš. Hezké Vánoce a mnoho krásných rybářských zážitků přeje Jegrhanz,
