- Toto téma obsahuje celkem 396 odpovědí. Do diskuze (61 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel
a poslední změna proběhla před 1 rokem a 11 měsíci.
-
Příspěvky
-
Ostuda a nadšení v Hasfjordu.
Proč ostuda … no když něco chci udělat, je to celkem jednoduchý udělat a přesto se realizace nekoná a nekoná … občas mě z toho berou nervy, někdy jen smutek styd.
Takový je případ s “betonkem” před H1. Před 4 stránkama diskuze 24.5 sem vás informoval, že sme vykutali chodníček před H1 a budeme betonovat … no … na Norský způsob.
Mezitim se narychlo řešili jiné věci, proloženo Norským relaxem a náhle uplynul víc než měsíc a před domem byla jen vykopaná díra s provizorní dřevěnou lávkou
Naštěstí přecházíme do té části nadšení a radosti. Když máte místo jako je Hasfjord, které je tak specifické svou atmosférou, tak sem jezdí i některé skupiny každý rok. Tím myslím, jakože opravdu každý rok. Skupina o které mluvím, tak sem jezdí už přes deset let (stejně jako některé další)
Kluci z moravy to tu tak milujou, že sem vždy dovezou nějaké věci, které se hodí do provozu ( například nerezové rošty na odkapání filet jsou od nich )
A když viděli tu ďouru místo chodníku, tak jen zahlásíli. Zítra ráno ať je tu beton a míchačka a my to rádi uděláme.
Za normálních okolností, být to nová skupina, nebo někdo cizí, tak bych šel míchačku schovat, protože to by nešlo.
Ale jak sem řikal, když sem kluci jezdí každý rok, tak sem se s nima dobře poznal a vim, jaký sou, a jak to myslí.
V jedoduchosti vzali auto, objeli pobřeží nasbírali kameny a pustili se do toho.
Když Ornulf slyšel vrčet míchačku, tak seběhnul dolu a když viděl, jak se tam pracuje, tak se chytil za hlavu a šel klukům děkovat. Podle mě se asi styděl.
Vim, že pro ty z vás, kdo ste v Hasfjordu nebyli a třeba mě neznáte, tak to může být i těžké pochopit, jak to myslim, ale je úžasné mít mezi hosty takovou partu, dneska už můžu říct kamarádů, která ráda pomůže, protože ví, jak to tu chodí a jsou v pohodě.
Pomohli protože jim samotným na tomhle místě tolik záleží maj to tu tolik rádi a tomu rozumim
Samozřejmě, že skupina o které od začátku mluvím není nikdo jíný, než Machani
DĚKUJU KLUCI !
Standa Machan, Honza Machan, Vít Novotný, Tomáš Novotný, Radek Matuška
Ahoj,pořád se nemohu nabažit fotek okouníků co sem dal Zbony a Sim. Je to neskutečně krásná ryba a údajně i moc dobrá. Otázka zní – když ve fjordu pod Alesundem sporadicky chytím nějaké jejich miminko , budou se tam logicky objevovat někde v hloubkách a takové potvory velké a nebo v těchto zeměpisných polohách na to můžu zapomenout?? A případně jak na ně…díky
Otapa z vlastní zkušenosti nevim, jak to chodí v Alesundu, ale když popojedeš trošku výše, třeba alespoň k polárnímu kruhu, nebo ideálně nad. Třeba zrovna na Soroyu, tak tady jsou a místní průvodci ti poradí jak na ně chytat a kam přesně zajet 🙂
Výlet do Dønnesfjordu. Za Breivikbotnem doprava, cestou, necestou, přes kopce, strmé útesy, klikaté serpentiny až k dechberoucímu výhledu.
Doporučuji navštívit, i v létě tam můžete zažít téměř zimní počasí (my měli štěstí). Cesta je drsná, takže pomalinku a opatrně, asi bych i volil víkend, nebo noční hodiny, protože tam za kopcem něco budujou a jezdí tma hodně kamionů.
Ale když se tam dostanete, tak ten výhled stojí za to. Ticho, klid, a nádherná příroda.
A v létě můžete vyfotit i půlnoční slunce
Zbony – díky za reakci . Když já tam mám jeden fjord jako srdeční záležitost – celkem 17 x !! A jak to tak vypadá tak to asi měnit nebudu -D . Občas se tam nějaký 15 – 25 cm chytí na celkem mělké vodě ale nikdy nic většího . Tak jsem chtěl právě od někoho zkušenějšího slyšet jestli ty větší mám třeba hledat na větší hloubce a nebo je to zbytečný…
díky a měj se pěkně
Ota
otapa – okouník který má 15-25 cm je jiný druh, ty co dorůstaj rozměrů nad 50cm tak sice sou okouníci, sou červený, na první pohled k nerozeznání, ale je to jiný druh. A právě si nejsem jistý, jestli se oba ty druhy nachází na jihu.
Pokud máš svůj kemp jako srdeční záležitost, tak není třeba nic měnit 🙂 úplně to chápu. Užívej si
Zbony nádherné fotky, až příště přijedu snad se tam taky dostanu (v květnu se to bohužel s naším velkým autem nedalo :-))
Výlet do Dønnesfjordu. Za Breivikbotnem doprava, cestou, necestou, přes kopce, strmé útesy, klikaté serpentiny až k dechberoucímu výhledu. Doporučuji navštívit, i v létě tam můžete zažít téměř zimní počasí (my měli štěstí). Cesta je drsná, takže pomalinku a opatrně, asi bych i volil víkend, nebo noční hodiny, protože tam za kopcem něco budujou a jezdí tma hodně kamionů. Ale když se tam dostanete, tak ten výhled stojí za to. Ticho, klid, a nádherná příroda. A v létě můžete vyfotit i půlnoční slunce
Parrrrááááda. Je to moc pěkný místo, kam jsem se podíval před 2 lety jen díky tobě. Asi málokoho, i z pravidelných návštěvníků Soroy napadne, že by si mohli udělat výlet k severním fjordům …
Ahoj všem,
nějak nebyl čas, tak se vrátím zpátky k našemu pobytu na Soroya od 30.5-9.6.2022. Byli jsme v tomto termínu poprvé (jinak vždy druhá půlka srpna). Cesta poprvé za 15 let Pobaltím. To bylo první velice příjemné překvapení, návštěva Rigy, Tallinu, Helsinek, Rovaniemi…. bylo to super a cesta velice příjemná. Polární den paráda. Co se týká ubytování a lodí, tak klasika vše ok. Malinko nám přišlo, že už se nehrotí registrování úlovku (žádné upozornění). Někdy to šlo někdy ne. Co je velkou, alespoň pro mě zavádějící informací je, že halibuta si můžete brát v rozmezí 80-130cm a vše ostatní pouštět. Tohle je jakási dost zvláštní informace, kterou Vám Ahmed několikrát zopakuje při příjezdu (i když úplně není pravdivá, pouze doporučená) a hned na začátku tlumí nadšení z možnosti chytit si na Soroya životní rybu. 🙁
Vždy jsme jezdili v srpnu a tento termín byl velkou změnou co se týká druhů a velikostí ryb. Tresky obecné byli krásné (7-18kg), keleři v obrovském množství i přes metr, ale třeba halibuti už v menších velikostech, okouníky jsme nechytili žádné. Takže srpen za mě je určitě na ryby vhodnější. Počasí bylo lehce rozfoukané, ale dalo se každý den.
Zápal/zájem Ahmeda trošičku opadl, ale to je pochopitelný, je zamilovaný 🙂 takže jsme ho viděli jen dvakrát za pobyt. Nám nic nechybělo, ale už byli malé nepříjemnosti v přístavu, kdy se museli vázat lodě u mola k sobě, protože u Bestermousu nebylo molo a tak bylo nutné občas všelijak převazovat lodě mezi sebou, aby jste mohli vyjet. Poměrně často byla obsazena jedna filetárna “místním” zavařovačem jater, takže se čekalo. Také se stalo, že v Hasviku nebyl 3 dny benzín. Vůbec by nevadilo nové nádobí (hrnce a pánvičky), i mrazáky v přístavu by zasloužily výměnu nebo alespoń větší údržbu (10 let jsou stejný).
Cesta tranzitem od Carent Brno jako vždy paráda, spotřeba 8,6l/100km. Přechod tam i zpět Kautokeino bez kontroly, ale vše jsme měli v pořádku, takže jsme ani jiný přechod neřešili.
Tak ať všem berou, a uvidíme kdy a kam do Norska.
Součástí pobytu rodičů v Hasfjordu byl i výjezd na moře. Projeli sme kopce před Hasvikem, kde sme na návazce na okouníky vytáhli několik menších kelerů ( tátova první ryba v životě) a pak to začlo … na 17ce za zubem táta zapřáhl tresku 120+ a po zdolání, když sem se pro ni natahoval, tak upadla těsně pod lodí, když sem ne napřáhnul gafem. Na pláži za zubem sem sklepal slunou kočku ( nechtěl sem paniku v lodi )
Potom sme přejeli na 10ku za zub, všude kolem to vařilo a rajtovali v dálce i delfíni, tak sme předjeli hejno a zdriftovali pod. Já měl krásný záběr halibuta. Vytáhl sem ho pod loď, měl dobře 120-130cm, a akorát, když sem viděl jak byl chycen (za horní čelist, ale z vnější strany, takže jen na krajíčku za kůži) u lodi se zaškubal a uvolnil se Ani chvilku sme neváhali a hodili sme tam s tátou oba nástrahu, hned za nim ( když je tam jeden halibut, sou tam i další) a jak sme to tam hodili oběma nám to sebralo něco strašnýho. Letělo to přes brzdu ( oba pruty najednou) jakoby nic. Po odmotání cca 200m se usadil a chvíli si na nás počkal. Chvíli už sem přemýšlel co budem dělat, jestli bude vymotávat dál, protože sme byli zaháknutý oba, tak nebylo lehký chytat i řídit. Když sme ho dojeli a namotali šňůry, tak se rozjel znova, a já to za chvilku urval …. Zůstal jen táta a nejjemnější prut v lodi, vodil ho asi hodinu, nedal se vůbec otočit, zvednout nic, musel to být halík přes 150cm, asi hodně přes … No .. nakonec sme jeli domů jen s těmi kelery, ale životní zážitek, souboj, který někteří rybáři nezažijí za celý život …Čau Zbony, vidím že rodiče si to užívají a ty s nimi. Zařídil si jim krásné počasíčko, krásné záběry i když při čtení jsem myslel, že tam máte ruskou ponorku 🙂
Ať se daří chlape a rodiče ať si užijí norskou pohodu. 🙂
Milan Čechovský díky. Užili si to tady hodně, byli sme i na Nordkappu. Přespali sme v Honningsvagu, kde kotvi velike vyletni lodě.
Docela rozdíl oproti minulému roku, kdy sem jel výet autem, týden po severu a když sem byl na Nordkappu, tak v jeden moment, sem u toho globu byl uplne sam 😀 nikde ani noha 🙂
Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.
Nahrávání ...
