- Toto téma obsahuje celkem 229 odpovědí. Do diskuze (34 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel
a poslední změna proběhla před 10 roky a 4 měsíci.
-
Příspěvky
-
Jeden těžší vláčák + několik náhradních nástrah je výbavou pro dnešní den plně dostačující. Pádluju na své osvědčené místo, vlny jsou opravdu velké a útesy je třeba obeplouvat větším obloukem. To že mi voda při pádlování cáká do obličeje není neobvyklé, ale dnes k tomu dochází podstatně častěji než jindy. Jsem rád že mám složité místo mezi útesy za sebou, není tam moc hluboko, vlny se tam lámou a někdy dochází i k tomu že se střetávají přicházející z různých směrů, jako třeba dnes. Připlouvám na lovné místo, čas mám k mému překvapení docela standardní.
Místo prochytávám jako obvykle, líbilo by se mi zase v přístavu nevěřícně koukajícím domorodcům hovořícím o velkých vlnách zopakovat moji již dříve použitou hlášku: Velké vlny, velké ryby. Jenže situace ve vodě tomu rozhodně nenasvědčuje. Proudy mě nesou směrem který zde zatím na základě svých zkušeností nemůžu označit za lovecky příliš úspěšný. Zkouším přepádlovat cca 500m proti proudu, je tam místo kde bych mohl driftovat přes zajímavou hranu. Ani tam se nedostavuje úspěch, zajímavý profil dna je příliš blízko útesům, za normálnějších okolností by tam mělo být možné lovit, dnes bohužel ne. Nechat se vlnou shodit do vody můžu, trocha slané studené vody mě nezabije, ale nechat se omlátit o skály rozhodně ne, to by smrtící být určitě mohlo.
Toto pole raději vyklízím s tím že se sem vrátím někdy příště až k tomu budou příhodné podmínky. Dnešní výprava je rozhodně i výborným žaludečním tréningem, začínám cítit nástup nevolnosti, ale nic vážného se neděje, tedy vlastně ani nemůže, rozdělit se s racky nebo rybami o trochu natrávené potravy přeci není vážná věc. Znovu pokouším štěstí na mém nej místě. Záběr sice přichází, ale žádnou euforii nezpůsobuje, neboť treska svou velikostí sotva překonává 60 cm. Drift mě začíná odnášet směrem který se mi líbí, je tam hlubší voda a přívětivější vlny, necákají mi do obličeje, 160g jig je stále možné udržet blízko dna aniž by mi vlál daleko za lodí. Po chvíli využívám situace, vyndávám nástrahu a odkládám prut, beru do rukou foťák a pokouším se natočit pár záběrů, což se daří, největší obavu jsem měl z vody cákající na objektiv – tedy né že by mu mohla ublížit, je ve vodotěsném pouzdře. Podařilo se – použité snímky jsou vyscreenovány z tohoto záznamu.
Dále se snažím zvrátit nepříznivý stav ohledně úlovků, přichází sice další treska, ale následuje tu první z5 do hlubin, zabíjet sotva půlmetrové ryby nemá v mé situaci žádný smysl. Váznu, pokouším se nástrahu vyprostit, ale akce končí neúspěchem. Stav nevolnosti nabývá na intenzitě, začínám cítit že dnes zřejmě dojde k ukončení mé dosavadní celoživotní lodní “nepoblitelnosti”. Do úst se mi začínají vylučovat ty zvláštní sliny, které vrhnutí předcházejí, tak je plivu ven do vody, může to pomoct, nezvracet by se mi totiž docela líbilo hned ze dvou důvodů. Prvním je ten hnusnej pocit v krku kterej způsobí žaludeční kyseliny, druhej je dehydratace, samozřejmě s sebou mám dostatek pití – jak vody tak teplého čaje, ale na močení z kayaku v těchto vlnách bez zipu na kalhotech raději ani nemyslím, takže bych raději příliš nepil.
Snímek z vrcholu vlny, nádhera, další vrchol je šíleně daleko.
Akutní stav nevolnosti ustupuje, plivací metoda zafungovala, vážu novou nástrahu a snažím se ještě chvíli pokračovat. Nedaří se. Vím kde obvykle loví kutry, věřím že v těch místech by byla šance na úspěch, ale musel bych dál od pobřeží, což za současné situace absolvovat nehodlám. Nevadí, o nic nejde, další zkušenosti ve velkých vlnách nasbírány, potvrzuje se že když nefouká vítr, tak velikost vln nepředstavuje zásadní problém. Pádluju do přístavu – je to skvělé místo, jako v jiném světě, tady vůbec nic nenasvědčuje tomu že o kilometr dál za přístavní hrází se o útesy tříští několikametrové vlny. Záznam z GPS ukazuje čas na vodě 3h:25min, překonaná vzdálenost 8,9 Km.
Dobrá reportáž, přibližující i borcovy pocity. I když mořskou nemocí netrpím, při čtení se mi trochu rozhoupal žaludek. Proti těm vlnám a proudům to musí být docela makačka 😯
2 Northwolf
Opět bezchybná reportáž i s pocity, čímž si myslim odradil pár lidí od kayakfishingu…:-D:-D
Mimochodem už dlouho se neozval Scaramouch viď…:-?
Pánové děkuju.
jirka66 – proti vlnám dobrý, proti proudům jak kde, v úzkých a mělkých sundech to může být makačka, ale zatím nelovím v místech s nějak extrémním prouděním, navíc pokud jde jen o proplutí, tak s pomocí mapy, přílivových tabulek a letních 24hodin světla se dá snadno naplánovat cestování po proudu. Zdaleka největší makačka je proti větru, ten potvor může funět z různých směrů a to i rychlostí která prostě pádlem překonat nelze – proto se počasí musí hlídat.
kliknis – pokud se někdo nechal odradit od kayakfishingu na základě trochy informací o podmínkách ve kterých jsem se rozhodl si zatrénovat, tak žádná škoda. Slovy Kuzmiče: Takových chytráků máme v Rusku veliké zásoby. Nemusím je potkávat na moři v kayaku ;-);-):-D
Jj, pravda, Scaramouch se neozývá, ale já věřím že je to jen proto že to tak plánoval – ozvat se až s reporty až mu začne sezóna, myslím že už to nebude dlouho trvat.
Přidávám pár obrázků z 15.3.
Bylo slunečné počasí, fajn světlo na fotky, tak jsem se nenechal odradit větrem a vyrazil trochu zapádlovat a otestovat své tresčí místečko.
Po překonání odporného protivětru mě však na místě nečekaly žádné hladové tresky. Udělal jsem několik driftů, přišlo pár nevýznamných drbnutí, z nichž jsem jedno proměnil v úlovek nevelkého brosmy.
Protože měl klasicky plnou hubu vlastního plynového měchýře, tak jsem si ho ponechal jako budoucí nástrahu.
Velmi mě však u něj zarazil narůžovělý odstín barvy jeho krve. Dokonce jsem nad tímto podivným úkazem s prutem v ruce vydržel ještě dalších několik minut přemýšlet, než jsem si ráčil uvědomit že tohle je vlastně letošní první vzjížďka za slunečného počasí, takže po tom co jsem si tu krev prohlédl bez žlutých polarizačních brýlí, které jsem měl celou dobu na očích už bylo vše zcela v pořádku 8-);-):-D
Po několika driftech bez jediného úlovku tresky jsem dospěl k názoru že zde to dnes nepůjde, přemístil se do závětří ostrova a cvaknul alespoň těchto pár obrázků.
Aktuální vítr, který jsem odhadnul na cca 7 m/s však byl docela dobrým důvodem proč následně zamířit do přístavu a po zbytek dne se věnovat jiným činnostem.
Dnešním reportem se ještě vrátím do studeného období.
6.4. 2013.
Ranní pohled přes zavřené okno slibuje krásné slunečné počasí, dokonce i oceán se zdá být až neuvěřitelně klidný. Před osmou ráno vylézám před barák naložit věci včetně kayaku do auta. Za vchodovými dveřmi je docela neslušná zima, není se čemu divit, obloha je jako vymetená, při pohledu na teploměr mi ještě trochu víc zmrznul úsměv – ukazoval mínus 12. To není teplota na kterou bychom tady byli zvyklí, přeci jen dům stojí blízko u moře a i přesto že se nachází cca 200 Km za polárním kruhem jsou zde takové teploty výjimečné, resp právě jen koncem zimy bývá pár podobně chladných nocí.
Přestože je sobota, kutry jsou na moři. Doufám že důvodem by mohl být výskyt nějakých větších hejn, jen se obávám že většina jich již protáhla směrem k Lofotům – tedy na jih.
Situace u přístavního mola mi nedává na vybranou a nutí mě použít kayak jako ledoborec.
Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.
Nahrávání ...
