Jostolen 2015

Jelikož se nám po Rudově urgentním návratu ještě nechtělo lenošit, vyjeli jsme po ranním rybolovu na plotnách ještě jednou i k večeru (vzhledem k vlnám jen do fjordu po triangl). Po vysypání zbytků ryb z dopoledního rybolovu jsme zkusili nahodit na přívlač cca 300-400 metrů od přístavu a vytáhli během chvilky dva krásné dorše 80+. Potom jsme vjeli do průplavu ke Gripu (kabel) a v jedné zátoce, kde bylo velké množství malých doršů kolem 40cm (chytli jsme tady na vláčku i několik 70-80cm) se Tomovi podařilo zaháknout v cca 15-20 metrech halíka kolem 110 cm. Nejdříve si myslel, že je to vázka a už to vypadalo na řízené trhání nástrahy, ale po chvíli bylo jasné, že to bude slušná ryba. Zahákl ji však paradoxně na ten nejtenčí a nejstarší přívlačák s malým smekacím no-name navijákem a cca pětiletou pletenkou. Tom dosud vždy převážně pilkroval (přezdívka Jeřábník), přívlačovému náčiní nevěnoval náležitou pozornost a to se mu teď vymstilo. Po cca 20 minutách střídavého zdolávání a hvízdání brzdy se mu halíka podařilo položit vedle lodi na hladinu a vše vypadalo, že má svého prvního halíka jistého. Bohužel při pokusu ho zagafovat a vytáhnout ho do lodi sebou halík, zřejmě s posledním vypětím sil, mocně trhl a upálil šňůru v uzlu u karabiny. Pár dnů poté se tam určitě potloukal s jigovou hlavou a hnědooranžovou gumou od Honzy Dufka v papuli a doufal, že se jí co nejdříve zbaví. Ještě několikrát jsme tam potom zajeli (nejen my) a pokoušeli štěstí, bohužel nás už ignoroval. Vzhledem k vybavení, na které ho Tom zahákl, to však pro něho byl úžasný souboj a zážitek, i když se s ním nakonec ani nevyfotil. Tak alespoň pár fotek z místa ☺

Po návratu do kempu jsem bohužel zjistil, že jsem vlastní blbostí přišel o fileťák RAPALU, který jsem při filetování kolem 14:00 zapomněl ve filetárně. Když jsme se večer vrátili z druhé vyjížďky, už se po něm slehla zem. Je smutné, že v zemi, kde vše běžně můžeš nechat volně ležet, někomu stojí za to, udělat si radost ukradenou cetkou za pár stokorun. Neznámý „příteli“, přeji Ti, ať si fileťák užiješ a kdyby náhodou mlýny mlely a ty sis ho náležitě zařízl do prstu, vzpomeň si, proč se to asi stalo ☺ ☺

V prvních dnech pobytu jsme se vraceli do kempu vždy tak, abychom stíhali přenosy z hokejového MS a svorně vyřvávali „Jarda je bůh“. I když jsme nakonec dva nejdůležitější zápasy prohráli bez vstřeleného gólu, klukům nebylo možné upřít snahu a je nutno uznat, že jsme na Kanadu a USA prostě neměli. Ale atmosféra při sledování přenosů byla fantastická - to bylo expertů na minimálně dvě NHL a KHL dohromady ☺. Velká pochvala Doškymu a Jiřanovi patří i za provozování a bezproblémového fungování českých TV programů a WIFI ve všech apartmánech. I když nejezdíme do Norska čučet na bednu, je to milá a velmi nadstandardní služba.

Během pobytu jsme absolvovali několik povedených grilovacích akcí a podobných večírků (mimo jiné oslavy narozenin Pandiona, Terezky a Míry Staňka), kde byl koloběh podávání různých nápojů a pochutin tak rychlý, že než stačil člověk předchozí sousto spolknout a spláchnou, až u něho opět něco bylo. Atmosféra však byla vždy úžasná. Velkým pobavením pro nás byl postoj jedné z účastnic našeho turnusu, která při jedné z grill-party sice opakovaně prohlašovala, že vůbec nejí maso, ale klobásy do ní padaly jak Němci do krytu. Dále by mě docela zajímalo, jak dopadl Egilův čtyřnohý přítel poté, co byl poslední věčer „nafutrován“ vskutku pikantními a chutnými klobáskami ze zvěřiny. Nešlo mu odolat, když tak krásně loudil … Pokud je běžně na granulích, mohl to být fičák jak u Rudy, ale to už jsme tam naštěstí nebyli ☺.

Pandionovi narozeniny byly oslaveny i sladkým překvapením ve formě dortového halibuta, kterého mu z Česka, resp. z Moravy přivezl zbytek jeho týmu, Doršák s Nakim. Odměnou za gratulaci nám všem pak byly výborné jehněčí klobásy a uzená jehněčí kýta, která se dosušovala na balkóně.

Co se týká rybolovu na Jostolenu, každý den jsme vyráželi prakticky jinam a snažili se hledat zajímavá místa. Někdy se dařilo více, někdy méně, ale vždy jsme si to na lodi a následně i v kempu náležitě užívali. Chytali jsem jak na pilkry (zpravidla stříbrné 300-600g) s jednou až dvěma paprikami, nebo na přívlač s malými pilkříky či na gumami od Honzy Dufka (se Zoooomy jsem se to prostě ještě nenaučil). Obecně jsme chytali tak 70% na přívlač a 30% na pilkr. Lovné hloubky měly velmi široké spektrum od cca 10 do 250 metrů. Velké hloubky nad 150 metrů jsme však cíleně neprochytávali, protože Tom a Ruda neměli elektrické multíky a docela se na mě po chvíli urputného navíjení mračili. Příjemným překvapením pro mě byla vcelku malá červivost ryb, takže jsme domů přivezli kromě filet i dost skleniček tresčích jater.

Nováček Ruda, který sice už v Norsku byl s partou rozhádaných gerchánů (bavoráků jak poleno), byl nadmíru spokojen, protože si udělal osobáky jak v mírách vylovených ryb, tak i v jednotlivých chycených druzích. Poprvé se mu podařilo ulovit mníka, polaka, okouníka a jeho keleři i dorši 100+ pro něho byly také úžasnými zážitky ☺.