- Toto téma obsahuje celkem 118 odpovědí. Do diskuze (33 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel
a poslední změna proběhla před 5 roky a 10 měsíci.
-
Příspěvky
-
Všem díky za pochvalu. Rezervace pro rok 2019 jsou v plném proudu, kdo bude mít zájem vyrazit do našeho kempu, tak mi napište na email: info@hasvagcamp.com nebo zavolejte: +420 734 816 970.
Petrův zdar, Zdenál.
Ahoj přátelé, ještě zasílám pár fotek z mé podzimní průvodcovské rychlo-hodinovky na lodi. Jinak rezervace jsou již v plném proudu, kdo by měl zájem se za mnou příští rok podívat, tak je nejvyšší čas mi napsat: info@hasvagcamp.com. Nyní bych si chtěl připravit nějakou prezentaci a uspořádat v zimě setkání všech kamarádů z Petrova cechu, tuto událost bych zde nasdílel a rád bych vás tak pozval na posezení, pokec nejen o rybách a snad předal i nějaké zajímavé informace.
Rybaření je plné vzpomínek a dnes bych rád zmínil svojí vzpomínku z příběhu z Norska, kdy jsme vyrazily na menší říčku s tím, že se pokusíme ulovit bojovného pstruha mořského či potočáka. Rád tyto ryby chytám na proutek v gramáži 1-8 gramů a to z toho důvodu, že mám vždy maximální kontakt i s malou nástrahou, kterou rybám mohu co nejpřirozeněji nabídnout. Na řeku, na kterou jsme vyráželi, jsem se ovšem vyzbrojil o něco tužším dvanácti gramovým prutem, byť se jedná o opravdu malou říčku, tak mne při pohledu na ní tak nějak šrotovalo v hlavě, že by tady mohla být i skutečně pěkná ryba. A nezměnilo to ani to, že jsem tu byl třikrát a třikrát jsem nezavadil ani o šupinku. Zkrátka jsem měl to pověstně tušení, že když už to tady přijde, tak to bude stát za to. K řece jsme přijeli, vybalili vercajk, navázaly své vybrané favority z širokého arsenálu nástrah a šli na to. Po třech hodinách házení a měnění míst i nástrah jsme zoufalí zůstali na jednom místě, kde jsem oznámil, že musí být ryba a dokud nedostanu záběr, tak neodejdeme. Kolegové už pomalu rezignovali a já od ráčků, gum, krásných nymf a plandavek přešel k nejmenší rotačce, kterou jsem v krabičce měl. Věděl jsem, že vzhledem k velikému proudu, který zrovna panoval, nejsem schopný tuto rotačku nějak rozumně vést a tak jsem jen nahodil, nechal ji splavat a pak pouze držel v proudu a jen velmi pomalu navíjel. Po třetím otočení kličky přišel záběr, který připomínal spíš plovoucí nečistotu, bylo to táhlé a pomalé a tak jsem jen přizvedl prut s domněním, že se nemůže jednat o rybu. Z ničeho nic ovšem přišel rychlý start až pod mé nohy, sotva jsem stíhal navíjet, potom se ryba rozhodla vrátit prudce zpět do proudu, věděl jsem, že to nebude nic malého a tak jsem prut ani naviják nešetřil, nechtěl jsem totiž, aby se ryba dostala do toho největšího proudu, kde by byla mnohem silnější než já. Dařilo se mi rybu držet v čtvrtině toku, kde jsem ji pomalu, ale jistě bral síly, po jednom z mnoha dalších výpadů přišel nádherný skok nad hladinu, kde jsem konečně zjistil s kým mám tu čest. Není to potočák ani mořan, je to losos! Kolega přibíhá s maličkým podběrákem na pstruhy a ještě po zhruba minutce nervózního zdolávání kolem břehu a padlého stromu dostává zhruba půlku lososa do podběráku. Následně ho intuitivně chytá i za ocas, pokládá do vlhké trávy a potřesením ruky mi gratuluje k nádhernému úlovku na skutečně jemný vercajk. Byl to krásný zážitek, který mi utkvěl v paměti, byť se nejednalo o trofejní rybu daného rybího druhu, pro mě to byla skutečně krásná ryba, jelikož vypjatému souboji s ní opravdu nic nechybělo. Něco podobného přeji zažít každému milovníkovi Petrova cechu.
„Strejdo Zdenku, jak se chytá na ten splávek, já bych taky chtěla chytit humra.“ „Ukážu ti to, ale humr se asi konat nebude, to byla velká náhoda.“ „Tak tu pěknou modrou rybičku prosím.“ „Dobře zkusíme to.“
Evženův krásně vybarvený polak, nádherná a zdravá ryba v plné kondici z podmořské hory, kde jich je vždy hromada. Jen se jim trefit pomalejším pohybem a barvou gumy do chuti. Evženovi na polaky překvapivě fungovala jeho legendární “hrkávka”, kterou vtlačil do nástrahy, a ta pak vydávala díky dvou kuličkám v plastové trubičce lákavé zvuky. Podobným způsobem fungují woblery či podvodní splávky na sumce, polakům se to ovšem taky zamlouvá. Jak tato vychytávka vypadá, by mělo být vidět z vystřihnutých fotek z videa – Přívlač na podmořských horách 1. díl.
Hezké úterý přátelé, jedna fotečka, která vznikla při hledání kelerů na šelfu. Mám ji uloženou v paměti a to především z toho důvodu co se poté dělo… V ten den se totiž konalo, jak já tomu říkám kelerové divadlo. A tak po třech neúspěšných driftech jsem o pár set metrů vedle zaregistroval skákající makrelky, které lovili keleři a polaci v slušných velikostech. Zajel jsem blíže, ale hezky pomalu a tiše tak abych lovící ryby nevyplašil, poté nasadil gumu, která imitovala malou makrelku, nahodil do skákajících rybek a ihned tahal. Po zhruba šesti otočkách to přišlo, nádherná rána do prutu a okamžitá jízda přes brzdu do hlubin. Takhle to pokračovalo ještě zhruba tři hodiny a poté přišel, jak tomu běžně bývá útlum a kelery se zase dařilo lovit na jejich typických stanovištích kolem podmořských hor ve sloupci. Tato nádherná keleří divadla u hladiny se z pravidla dějí v letních měsících a na pobřežním šelfu se ve večerních hodinách máte šanci bavit tímto způsobem téměř každý den. Nic méně každé období má něco do sebe a tak si lze jen těžko vybrat svého favorita a to především když se vám líbí ta rozmanitost a to, že nikdy nevíte, co můžete zažít, což Norsko poskytuje neustále.
Krásné pondělní ráno přátelé. Tuto fotku jsme pořídili při pochodu k ústí jedné říčky do moře v Norsku. Kolem tohoto ústí, ale i přímo v řece se nachází nádherní mořští pstruzi a kolikrát nebylo výjimkou vidět vyskočit mořana přes šedesát centimetrů. Mnohem častěji jsme takovou rybu viděli vyskočit, nežli bychom ji měli opravdu na háčku, jedná se o velmi dravé, ale přitom docela obezřetné ryby, které vám v případě, že je čistá voda dokážou skutečně zamotat hlavu. Postupně den ode dne jsme přicházely na nové finty, nástrahy, sestavy, které byly čím dál úspěšnější, ale vůbec největší vliv mělo jednoho dne počasí, kdy jsme dorazili poslední den naší výpravy nostalgicky na toto místo… Krásně svítilo sluníčko a nic nenasvědčovalo tomu, že za čtvrt hodiny začne pršet, jakmile však začalo, tak to byla jedním slovem senzace. Pstruzi se zvedli a začali sbírat vše, co popadalo do vody, a my bodovali. Každý z nás chytil několik stříbrných krasavců v nemalé velikosti, ani jsme to nepočítali. Tento nezapomenutelný zážitek se nám vryl do paměti a tak přidáváme fotku z místa, kde se tato nádherná záležitost odehrála a zároveň přejeme příjemný start do nového týdne.
Ahoj přátelé, připravuji pro vás poslední letošní video z doposud nesestřihaných materiálů jako takový vánoční dárek a tady je malá upoutávka na co se můžete těšit.
Petrův zdar přátelé, přeji všem veselé vánoce, bohatého Ježíška, hodně štěstí a především zdraví, jelikož bez něj se jen těžko k vodě podíváme. Ať je vaše následující sezóna plná krásných rybářských zážitků a trofejních ryb. Zasílám slibovaný dáreček v podobě videa.
Když jsem v Norsku, tak si rád připomenu obyčejný rybolov ze břehu na spláveček. A jelikož jsem stejně tak jako většina rybářů se splávečkem začínal, tak mne tato disciplína nikdy nepřestala bavit, ostatně jakákoliv rybolovná technika má něco do sebe. Posílám úryvek z krásného zalovení na pouštěnou rybku. Pořádně jsem se lekl a ani to neviděl. Ještě, že existují ty kamery a člověk se pak může podívat na to co se vlastně stalo. 🙂
Ahoj, moc pekne video
Veľakrát som premýšľal o plaváku v Nórsku ale prišlo mi to divné….
Celé video je úžasné a tento rok to z móla skúsim tiež.
Použil si šnúru alebo monofil?
Ahoj borci,
Použil jsem silon, jelikož plavačkářská zarážka na něm dobře drží a zároveň se s ní dobře pohybuje, tedy za mě je to lepší řešení v případě lovu na splávek nežli kdybych použil pletenku. Zároveň kmenový vlasec (silon) byl o průměru 0,26 a to z toho důvodu, aby mi dobře zarážka chodila očkama. V případě kdybych použil větší průměr vlasce, tak se zarážka může zastavit při motání o poslední očko a já bych musel neustále nastavovat hloubku (po každém vytažení). Jako návazec jsem používal silon 0,40mm, ale mohl jsem si asi dovolit i víc, jelikož některé ryby mají opravdu ostré zuby a při tomto způsobu rybolovu zkrátka nikdy nevíte co vám po aromatické krevetě či mušli skočí. Nevýhodou při použití silnějšího návazce nežli je kmenový vlasec je to, že utrhnete celou sestavu včetně splávku. Řešením této situace je na obratlík pod sestavou navázat silon, který je o slabšího průměru než li kmenový vlasec a na tento silon navázat například krvavým uzlem 20cm vlasce o průměrů 0,40mm a na konec háček. Potom skutečně budete trhat pouze návazec a vám celá sestava zůstane. Nic méně nestalo se mi abych někde vysel, přece jen jsem většinou chytal půl metru až metr nade dnem.
Jinak je to obrovská zábava a doporučuji všem tuto rybolovnou techniku vyzkoušet i v Norsku.
Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.
Nahrávání ...
