Ještě jsem si stihl nachytat ryby domů, vylovit pár humrů a konec sezóny je tady. Definitivní, nezvratný… Sedím u stolu už doma v Čechách, dušičkové počasí, sílící pandemie a obava z věcí příštích, společně vyvolávají nostalgické vzpomínky na krásný a bezstarostný půlrok strávený na malém, téměř opuštěném ostrůvku, kde se proměňují ve skutečnost i ty nejbujnější rybářské sny.
Podobné jako loni
Tak přesně tohle, jako přes kopírák, jsem napsal před rokem a už je to tady zase. Sezona utekla jako voda, pandemie opět na vzestupu a ze čtyřech měsíců rybaření, zbyly už zase jen ty vzpomínky. Vzpomínky na výpravy úspěšné, plné bohatých úlovků a splněných rybářských snů, jiné nenaplněné s úlovky skromnějšími, ale s přáním a nadějí, že příště to snad bude o něco lepší. Jedni se opalovali a oceán jako zrcadlo, jiné smáčel déšť a vysoké vlny s ledovým větrem byly více utrpením, než pohodovou rybařinou. Jedno mají ale společné. Zapálenost pro svého koníčka kterému dokáží obětovat úplně vše, bez ohledu na počasí a množství úlovků. Děkuji všem skvělým lidem se kterými jsem měl možnost rybařit. Čas, který jsem s vámi na moři strávil, bude patřit mezi mé vzpomínky nejkrásnější.
Konec za větru a deště
Letošní říjen byl na západním norském pobřeží pro sportovní rybáře doslova utrpením. Zatímco loňský a předloňský rok bylo počasí stabilní, bez větrů a slunečné, letos se celý měsíc slunce ukázalo jen občas a to velice krátce. Většinu času doslova lilo a vysoké vlny společně s prudkým větrem umožnily rybaření jen párkrát, vždy jen na omezenou dobu. Ryby ale braly a i přes nepříznivé povětrnostní podmínky se je podařilo nachytat. Makrely braly ještě poslední týden v říjnu, povedl se letošní halibut č.6, a při posledním výjezdu jako třešnička na dortu, ryba Svatý Petr. Úlovek této ryby se rovná doslova zázraku. Za 28 let rybaření v Norsku jsem neviděl na prut ulovit tuto raritní rybu a dokonce ani neslyšel, že by se někomu toto v Norsku podařilo. Zabral na pilkra. Na ostatních fotkách je několik šťastných lovců s polaky, foto z lovu humrů, zubaté “úsměvy” mořských ďasů a okoun 52 cm., na západní Norsko už slušná ryba tohoto druhu.
Sezóna ve znamení okouníků
A proč zrovna okouníků? No pár dobrých důvodů k tomu opravdu je. Má snaha zpříjemnit sportovním rybářům dovolenou měla jediný cíl. Seznámit je s novým rybím druhem, který již nebude pouze náhodným úlovkem při lovu ryb jiných, ale jeho lov bude cílený. Výsledek byl překvapivý. Každý kdo tento málo praktikovaný způsob lovu vyzkoušel, si neodvezl z pohledu gastronomického pouze vynikající surovinu, ale především okouny v hlavě a na dlouhou dobu tak trošku oranžový mozek. Pohlcující, neskonalá zábava, při které vás lovecká vášeň zcela ovládne a nedovolí vnímat ani trpící tělo. Nahoru dolů, 160 metrů, nahoru a dolů 160 metrů, stále dokola a do zblbnutí. Už to nikomu nepřijde jako hloubka a námaha, okouni jsou všude. V lodi v přepravkách, ale i v moři kolem lodě, kde vypnuvší se okouni, kteří se již nedokážou potopit, plavou jako oranžové bójky. Ti se pak při přejezdu na nový drift, nebo na konec lovu, jako bonus také posbírají.
Kde je hledat
Dobrá místa se tají a ani domorodci si je vzájemně nesdělují. Tak moc si okouníků místní váží. Lov okouníků je sice zábavný, ale má i svá úskalí. Ne vždy se na tato místa nechá dojet. Tyto ryby se drží u kontinentálního svahu a klidný, bezpečný a úspěšný lov vyžaduje své podmínky. Ta první je dobré a stabilní počasí, které musí trvat několik dní, aby se mohl oceán po předcházejících větrech dostatečně uklidnit a byl přístupný i malým lodím. Dobrý je i velice pomalý drift a čas před vrcholem přílivu. Dovolená v Norsku je velice krátká a ne každému je tedy dopřáno okouníky lovit, ale kdo je ve správný čas na správném místě, na jejich lov nikdy nezapomene.
Asi to známe všichni
Rybaření je úzce spjaté s děním v přírodě. Vždy, stejně jako u nás doma, je to o tom, být ve správný čas na správném místě. Jedni si zachytají méně, jiní o to lépe. Příroda je bohatá a štědrá, někdy skoupá a nerozdávačná, ale musíme ji jako celek respektovat. Rybaření v Norsku je dlouhodobě plánované, nedá se zrušit a nezbývá tedy nic jiného, než okolnosti nešťastného výběru termínu s pokorou přijmout s tím, že příště to bude třeba o něco lepší. Občas se stává, že ryby fakt neberou. Potom se však změní podmínky v oceánu, proud odnese nadbytek smáčků dál od pobřeží a ryby začnou opět brát. Všem příznivcům mořského rybolovu přejí hodně zdraví a možnost, se příští rok do Norska opět vrátit, alespoň za podmínek, které panovaly letos.
Autor: Jegrhanz
Foto autor
Myslel jsem si, že ryby sv. Petr se chytá hlavně v Chorvatsku. Nikdy jsem neslyšel, že by ji někdo ulovil v Norsku. Jak chutnala?
Ice.
Promiň že odepisuji tak pozdě,ale netušil jsem že tady mám příspěvek. Michal mě sice upozornil že něco zveřejnil,ale já se přihlašuji jen když něco píšu,proto reaguji tak opožděně.
Jak chutnal napsat nemohu,protože skončil v mrazáku a bude z něj část silvestrovského pohoštění. Co jsem ale četl,patří mezi lahůdky které si jen tak obyčejný člověk dopřát nemůže (když si ho tedy nechytíš sám) a nabízí se jen v nejlepších restauracích. Říká se mu také “mořské kuře”, takže asi něco podobného jako je maso drůbeží. Měl odhadem 4-5 kg. a je zněj daleko více odpadu než z běžných ryb. Z tohoto bylo necelých 2 kg. Sice krásné vysoké filety absolutně bez kostí,na omak velice jemné, opravdu jako drůbeží, nebo králík a ani vzhledem maso ryby nepřipomínalo. Jaký chuťově byl, napíšu v roce 2022 ((-:
Moc děkuji za odpověď. Velmi zajímavé. Mohu se ještě zeptat na co zabral a jaká byla hloubka?
Ice.
Zabral na stříbrného pilkra, v hloubce cca. 90 m. Žádné poučení z toho ale neplyne,protože se jedná o náhodu. Faktem ale je,že nebyl podseklý a trojhák vězel bezpečně v tlamě, což svědčí o tom,že pilkra považoval za kořist a zaůtočil na něj. Nikdy jsem neviděl a ani neslyšel o nikom, kdo by tuto rybu na udici v Norsku chytil, ale jak se zdá, nic není nemožné, přestože se jedná o raritní úlovek. Nebude jich v norských vodách ale moc, protože i norští profi rybáři chytající do sítí jej berou jako raritu a zároveň delikatesu. Jeho úlovek dle pověr také považují za šťastné znamení a těší se z něj.