Rybaření na ostrově Sandøy 2/2

Většinu času je tato hierarchie přísně dodržována a léty zaběhlá pohoda klidného a bezpečného domova mizí pouze v době, kdy přirozený pud a hlad donutí ryby lovit. To se pak většina stálé rybí posádky zvedne a vrhne se na početná hejna rybího dorostu, který se v okolí vraku zdržuje stále a to v obrovském množství. Tolik o úkrytu mníka Kapitána, který zcela osaměle nejčastěji odpočíval v přítmí pod řídícím pultem, ve spleti drátů a všemožných kabelů, mezi torzy různých přístrojů a střepy skla. Ostatní ryby jej považovaly za nerudného samotáře, žárlivě si střežícího své privilegované místo a starého vzteklouna, který si do své blízkosti jen tak někoho nepustí. Nebylo ani o co stát a jen málokterá ryba se odvážila proplout okolo vysklených oken kajuty kterou obýval. Přestože kdysi přišel o jedno oko, byl v dobré kondici a jeho široké čelisti s řadami ostrých zubů byly smrtelnou hrozbou všem, kdo se třeba jen omylem přiblížil k jeho úkrytu. Takto žil kapitán svůj samotářský, zdánlivě nezúčastněný život a ze svého privilegovaného vyvýšeného místa mohl s přehledem pozorovat vše, co se v okolí vraku, ve světě ryb, právě děje.

Zatím ve světě lidí

Na malém ostrůvku, ve světě lidí, v útulné dřevěné chatě stojící na okrají písečné pláže, právě dojedli svojí snídani čtyři rybáři. Zhodnotili své vyhlídky ohledně lovu, dopili kávu a vydali ke svým člunům. Dva z nich měli v úmyslu přeplout širokou úžinu a rybařit u skalnatých ostrůvků uprostřed fjordu, dva zbývající se rozhodli během cesty tamtéž zastavit chvilku nad vrakem a pokoušet své rybářské štěstí nejprve tam. A právě toto osudové rozhodnutí neúprosně spustilo odpočítávání posledních minut kapitánova dlouhého nebezpečného života, který od malé nepatrné kuličky při jeho zrození, prožil v drsném prostředí Severního moře.

Kapitánovo zaváhání

Kapitán už dva dny nepozřel ani sousto a silný pocit hladu, společně s vysokým přílivem, v něm probudily přirozené nutkání lovit. Okolí jeho hlavy se zakalilo jak prudce pohnul skřelemi aby prohnal žábrami vodu a pak neznatelně pohybujíce ploutvemi opatrně povyjel k jednomu z postraních okének své bezpečné skrýše. V ten moment se mu zdálo, že svým jediným okem zahlédl na opačné straně kajuty sotva znatelný záblesk. Asi nějaká neopatrná ryba se přiblížila k dosahu jeho čelistí a vidina snadné kořisti jej donutila prudce se otočit a prostrčit hlavu jiným z rozbitých oken kajuty. V ten moment se jeho osud naplnil. Jedna jediná vteřina v jeho dlouhém a bouřlivém životě rozhodla a vše co do té doby tak důvěrně znal, najednou zmizelo a nastala tma. Ve zlomku vteřiny napůl omráčený kapitán oslepl…

Narychlo puštěný pilkr

Po pěti minutách jízdy zastavila nad vrakem malá loďka se dvěma rybáři. Jeden vypnul motor, naklonil se pro svojí udici a nožem začal připravovat dlouhý filet z černé tresky, který hodlal použít jako návnadu na některou z velkých ryb, které u vraku již léta loví. Druhý rybář ani nepočkal až loďka úplně zastaví a svojí udici s chromovaným pilkrem pustil do hlubiny. Když návnada padala ke dnu, cítil, jak se jeho šňůra odírá o zábradlí vraku a protože nechtěl o návnadu přijít, prudce jí trhl směrem vzhůru a začal rychle navíjet. V ten moment se jeho prut mohutně ohnul. Jasná vázka s nevyhnutelným koncem a další z mnoha pilkrů který opět s jistotou přizdobí rezivějící vrak. Ještě párkrát bezvýsledně mocně zatáhl a právě když se chystal udici utrhnout, dala se vázka do pohybu…

Odešel hrdě se ctí

Kapitán se nebránil. Rybářovo mocné trhnutí prutem přišlo právě v osudové vteřině, kdy prostrčil za domnělou rybou okénkem svojí hlavu a část těla. Jedno z ostrých ramének trojháčku mu proniklo hluboko do jeho jediného zdravého oka, raménko druhé prošlo očním důlkem a vytrhlo kus lebky. Byl slepý a částečně omráčený. Boj byl krátký a rybář v loďce už bojoval pouze s váhou jeho ochromeného těla. Když kapitán po pár minutách ležel v lodi, jeho mohutné tělo působilo netečně a odevzdaně a díky naprosté slepotě vůbec netušil kde je a co se sním děje. Nemohl vidět ani rybářovo ruku držící ostrý nůž jak se blíží k jeho hrdlu s úmyslem nadobro ukončit jeho dlouhý život. Když temně rudá krev z kapitánovo hrdla zalévala podlahu lodi, ležel bez pohnutí a odevzdaně a jen chvějící se svaly pod jeho kůží dávaly tušit pomalu a nevyhnutelně odcházející život. Těžce poraněný a slepý, zemřel bez pohnutí a hrdě… tak jako správný kapitán.

Na počest všech padlých ryb

Vždy když odjíždíme z Norska, patří naše poslední sklenice s přípitkem rybám. Připíjíme všem těm krásným rybám, které jsme připravili o život, rybám, které nám naplňují našeho koníčka a přináší tolik krásných rybářských zážitků. Vzdáváme tím hold tvorům za kterými jsme ochotni cestovat tisíce kilometrů, snášet rozmary počasí, přinášet různé oběti, ale také se radovat a těšit na další výpravy a nová nezapomenutelná setkání. Važme si jich a chovejme k nim úctu….

Přejít na:

• Rybaření na ostrově Sandøy 1/2
• Rybaření na ostrově Sandøy 2/2

Autor a foto: Jan Havlík (jerghanz)