Rybolov Norsko

Začátkem ledna jsme dostali informaci, od kamaráda Libora, žijícího již několik let v Norsku, že fjord v Etne, opět po letech zamrzl. K tomuto úkazu dochází, bohužel, jen průměrně jednou za tři roky. Proběhlo několik telefonátů a výprava do Norska byla domluvena. Etne fjord se nachází mezi Stavangerem a Bergenem. Začíná u městečka Etne, u kterého se vlévá do fjordu středně velká lososová řeka, která správně naředí moře, sladkou vodou. Line se pak pevninou, zhruba 50km, do otevřeného moře. Proto za vhodných klimatických podmínek, dochází občas k již zmiňovanému zamrznutí. Ubytování máme domluvené v bytě u Libora, pár metrů od mola a již zmiňovaného fjordu. Během pár dní se domlouváme s kamarády a ve čtyřech vyrážíme 15.1.2016 na sever. Máme jen trochu obavy z cesty přes norské hory v okolí Haukelli, kde bývá i několik metrů sněhu a silnice často uzavřena. Předpověď je však příznivá, tak si pro jistotu nebereme ani sněhové řetězy

Přitápí se i bioplynem

Konečně je tu pátek 15. ledna, sraz máme v Roudnici nad Labem v 19 hodin. S mírným zpožděním vyrážíme do dánského Hirtshals, ze kterého pojedeme trajektem do norského Langesundu. Cesta Německem a Dánskem probíhá bez problémů i bez kontrol na hranicích. Do přístavu přijíždíme 1,5 hodiny před odjezdem trajektu, ten odjíždí v 9 hodin. Venku je docela zima, sedíme v autě a přitápíme si (i bioplynem), 30 minut před odjezdem nás konečně pouštějí na loď, stěží vjíždíme na palubu,všichni jsme již přidušeni… Venku hustě sněží, odjezd pozorujeme jen z okna, brrr. Cesta trvá 4,5 hodiny, vše jde podle plánu a ve 13,30 přirážíme k norskému pobřeží k přístavu Langesund. Vítá nás chladné, ale krásné počasí, jasná obloha a teplota sedm pod nulou.

V horách -24°C

Hned po výjezdu z trajektu nás zastavuje celník a vyptává se kam jedeme a co máme v plánu. Po naší odpovědi, že jedeme na návštěvu za kamarádem do Etne a po prohlídce pasů, jen kontroluje zimní kola a pouští nás dál. Od přístavu je Etne 320km, cesta probíhá bez větších problémů, silnice jsou pokryté ujetým sněhem, a některé úseky jsou posypány štěrkem. Po cestě projíždíme přes hory, teplota ukazuje -24°C. Po cestě projíždíme několika tunely, nejdelší měří 7,5km. Do Etne přijíždíme po 7,5 hodinové jízdě. Po krátkém přivítání, jdeme omrknout fjord, led vypadá dostatečně silně, sekyrou chystáme první místo pro lov a nastražujeme trojnávazec s makrelým masem. Pro dnešek je to vše, jdeme se pořádně vyspat. Ráno nás čeká náročný lov, alespoň doufáme…

Na začátek polak a máčka

Hned po snídani vyrážíme na led. Naše očekávání nejsou velká, přeci jen, lov na moři bez driftu a lodě, je pro nás velká neznámá. Ale po včerejším vyprávění Libora, jenž tento lov již okusil na vlastní kůži, jsme plni naděje. Kontrolujeme nastraženou nočnici s návazci, ze včerejšího večera. Při vytahování šnůry je jasné, že neodejdeme bez úlovku. Na horním návazci se třepe polak asi 65cm dlouhý a pod ním je malá máčka. Žralůček dostává svobodu, pro polaka už v duchu chystáme olejovou lázeň. Na začátek to není nejhorší. Hloubka fjordu je zde cca 30 metrů a jako nástrahu používáme kousky makrel, napíchnutých na středně velkých jednoháčcích, na silnějších (0,40-0,60mm) dvou až třech návazcích na kmenovém vlasci (0,80-1mm) s koncovým olovem okolo 100g. Alternativou jsou menší pilkříky obohacené o cárky za zmrzlých makrel. Pilkříky pouštíme až na dno a oživujeme je jemným přitahováním do dvou až tří metrů nade dnem.

Nedočkavý Martin

Pilkrujeme s vláčecími proutky s gramáží od 30 do 100g o délce 2,1-2,7m. Je jasno, bezvětří a teplota -16°C. Zima je přílišná. Čekáme na slunce a zahříváme se slivovičkou. Naštěstí jsme si zapomněli vrták, tak vysekáváme díry sekerou, alespoň se trochu zahřejeme. Led má tlouštku asi 20 cm, je to celkem dřina. Nevýhodou je, že ke konci výkonu, proniká kolem dírky ledová voda a údery sekerou ji rozstřikují do dalekého okolí, včetně obličeje a oblečení. Zas takové vedro není, aby bylo toto osvěžení příjemné. Rychle slivovici! Naštěstí začíná vylézat milované slunce… První otvor má vysekaný nedočkavý Martin, alias Indy. Nastražuje kousek makrely a pouští ho na dno. Téměř okamžitě, po kontaktu se dnem, přichází záběr a lovec zdolává svoji první rybu chycenou pod ledem. Je to treska bezvousá, asi 30cm velká, pouští ji a nastražuje znovu. Situace se opakuje, okamžitý záběr a další bezvousá. Mezitím se i ostatní, polozmrzlí rybáři pouštějí do lovu a také mají hned záběry, chytají se tresky bezvousé a štítníci.

Zkušený treskobijec Berny

Tomáš, po čase, zkouší 19g pilkřík bez makrely, chce se odlišit a ukázat Liborovi, že se dá ryba chytit i bez masové přílohy. Během několika minut jemného nadzvedávání přichází záběr, zpočátku připomínající vázku, hned je jasné, že to bude velká ryba. Martin bere fotoaparát a běží udělat nějaké fotky ze souboje, jemný vláčecí prut, s tenkou 15 librovou šnůrou, je ohnutý až k ledu, Berny hlásí, že je to velká obecná. Pozná se zkušený treskobijec a skutečně, po 15-ti minutovém boji se konečně ukazuje obrovská hlava, je to nádherná treska obecná. Bojíme se, že neproleze dírkou. Libor ochotně noří ruku do mrazivé vody a vytahuje rybu, za spodní čelist, na led, je dobojováno. Ryba má rovných 100cm a cca 9 kg váhy. Najednou je nám všem teplo. Je to úlovek, se kterým nikdo nepočítal, přicházejí se podívat i místní Norové. Ryba této velikosti, je i pro ně výjimečná. Doufáme, že je to první letošní metrovka ulovená Čechem v Norsku. Tomova radost je obrovská, dává ji najevo vizuálním i zvukovým projevem. Další důvod na přípitek.

Dva slušní štikozubci

První překvapení, z lovu na mořských dírkách, máme za sebou. Průběžně kontrolujeme nástrahy, které máme na několika místech, občas je chycena treska bezvousá, nebo štítník, přidává se menší polak a zhruba 45 cm dlouhá treska jednoskvrnná. Při jedné kontrole, nastražené vícenávazcové šnůry, přichází další překvapení, hned dva slušní štikozubci najednou, mají lehce přes 60cm. Na několika návazcích je stržena makrela, ryby tu očividně jsou a žerou…

Přejít na:

• Norské dírky na Etne 1/2
• Norské dírky na Etne 2/2

Autor a foto: Martin Kolesa