Rybolov na Špicberkách 2/2

Lov paryb

Jedním z těch atraktivnějších jsou jistě platýsi drsní (Hippoglossoides platessoides), kteří mohou dosáhnout velikosti až 80 cm a my jsme je ulovili vždy spíše ve větších hloubkách přes 30 m. Poměrně častou parybou, se kterou se v Norsku rozhodně moc často nesetkáte, je pak rejnok hvězdnatý (Amblyraja radiata). Nám se ho podařilo ulovit hned několikrát, a to jak do sítí, tak na maso nastražené na udici. Mezi parybami se řadí k těm menším a jeho maximální délka je pouze 105 cm a hmotnost 11 kg. Pro nás lidi ze střední Evropy je však setkání s jakoukoli parybou příjemným zpestřením a mne osobně setkání s rejnoky vždy potěšilo. Méně potěšivé už však bylo vyplétání této ostnité paryby ze sítí. Jelikož jejich ostré trny na ocase vám po nějaké době ve spolupráci se slanou mořskou vodou dokonale zničí ruce.

Omezené rybářské možnosti

Při lovu větších ryb na různé nástrahy jsme byli částečně limitování poměrně malou nafukovací lodí s laminátovým dnem typu Vesta a absencí echolotu. Lovu na umělé nástrahy jsem věnoval pouze pár hodin a veškeré toto snažení bylo bohužel neúspěšné. O poznání lepší však byl lov na maso v hloubkách okolo 60 až 120 m. Kromě již zmiňovaných rejnoků hvězdnatých se nám na maso podařilo ulovit okouníka bradatého (Sebastes mantella), což je druh orientovaný opravdu hodně severně a norské pobřeží je jeho jižní hranicí areálu výskytu. Není to žádný obr a dokonce i jeho příbuzný okouník mořský (Sebastes marinus) často lovený v Norsku dosahuje výrazně větších velikostí. Nám se ho podařilo ulovit v hloubce okolo 100 metrů. Nicméně nejčastější oblast jeho výskytu je v hloubce v rozmezí 450 až 650 metrů.

Lov leopardů na maso

Co mě při lovu na maso opravdu potěšilo, byla trofejní treska jednoskvrná (Melanogrammus aeglefinus) o délce 72 cm, se kterou bych se v Norsku v této velikosti setkal jen opravdu stěží. Tím nejkrásnějším úlovkem na maso z hloubky 120 metrů ze souostroví Svalbard však byl nádherný vlkouš leopardí (Anarhichas minor) o délce 117 cm a hmotnosti 17 kg. Jeho dotažení ke gumové lodi nebylo díky klidnému počasí toho rána ničím náročným. Ryba si poměrně šetřila síly. O mnoho náročnější úkol pak však byl vylovit tuto odpočatou a nebezpečnou rybu do lodi a to navíc bez gafu. Po několika marných pokusech se nám to nakonec přeci jen podařilo. Naše strategie byla taková, že do rozevřené tlamy vlkouše zapíchne Honza, jakožto veterinář, rukou s chirurgickou přesností další hák s návazcem a na dvou návazcích rybu už do lodi nějak snad dostaneme. Ve chvíli, kdy jsem viděl jeho ruku jen pár milimetrů od těch děsivých zubů, mi běhal mráz po zádech, ale přeci jen je práce se zvířaty Honzovým povoláním a takovéto situace musí mít v malíčku. Nakonec vše dobře dopadlo a vlkouš byl náš. Radost jsme z něj měli obrovskou a to hned z několika důvodů. Jednak byl obrovský, jednak to byl nový druh, ze kterého jsme vzorky ještě neměli, a jednak se nám v těchto polárních končinách už velmi tenčily zásoby potravy. Takže těch deset kilogramů čistého masa, které jsme z něj získali, se nám náramně hodily. Já i přesto, že jsem příznivcem metody „Chyť a pusť“, jsem v danou chvíli z pochopitelných důvodů s osudem ryby souhlasil. Ovšem potom, co Oleg třetí den po sobě nachystal vlkouše jak k obědu, tak k večeři, a k svačině ještě vlkouší polévku, jsem svého rozhodnutí začínal pomalu litovat.

Halibut ani žralok se nepovedl

Na závěr krátká zmínka o zajímavých druzích, o které jsem usiloval a které se nám ulovit nepodařilo. Jedním z těchto druhů je legendární platýs obecný, známý spíše jako halibut (Hippoglossus hippoglossus), který by měl být v okolních vodách poměrně hojný. Tím druhým nesplněným snem z místních vod je pak žralok grónský (Somniosus microcephalus), který je skutečně prazvláštní tvor a fantom chladných severních moří. Jedná se o jednu z největších paryb vůbec, která může dosáhnout délky až 6,5 metru a hmotnosti jedné tuny. Tento druh je opředen mnoha tajemstvími a typická pro něj je jeho extremní pomalost (zajímavá videa přímo z vodního prostředí můžete vidět na YouTube). Navíc naprostá většina dospělých jedinců je absolutně slepých z důvodu přítomnosti očních parazitů. Přes tyto skutečnosti však vědci nedávno zjistili, že tito žraloci nejsou pouze mrchožrouti, jak se dříve myslelo, ale že také aktivně loví tuleně a i jiné vodní savce. Jak to provádějí, zůstává ale doposud záhadou. Když se podíváte na videa, jak se tito žraloci pohybují, nikdy byste neřekli, že jsou něčeho, jako je aktivní lov, vůbec schopni. Dříve se žralok grónský na Svalbardu poměrně intenzivně lovil. Jeho maso však nikdy nebylo využíváno jako potravina pro člověka a sloužilo pouze jako krmivo pro zvířata. V dnešní době o tuto komoditu prakticky není žádný zájem, a tak zde dochází jen k občasným odlovům za vědeckými účely. Lze tedy předpokládat, že populace tohoto dlouhověkého druhu se v posledních desetiletích výrazně zvýšila.

Výzva pro rybářské agentury

Pro mě je tento druh prozatím nesplněným snem. Ale kdo ví, třeba někdy příště ještě budu mít šanci ulovit tohoto tajemného obra. Nicméně v Norsku již dnes existují big game fishing výlety, kdy se rybáři pokouší cíleně ulovit toto ledové monstrum. Planeta se otepluje a vysoká Arktida láká stále více turistů. Je tedy jen otázkou času, kdy na Svalbardu vznikne první rybářská agentura poskytující klientům výpravy na lov těchto obrů. Vzhledem k tomu, že žraloků grónských je zde mnohanásobně více než v okolí Norska, je vize více než reálná. V závěru bychom opravdu rádi poděkovali celému CPE za to, že nám bylo umožněno se do těchto neuvěřitelných končin podívat. A velké díky jim samozřejmě také patří za přátelskou atmosféru, která na celé stanici panuje. Olegovi a Tomášovi pak děkujeme za nezapomenutelné zážitky, které nelze prožít nikde jinde a s nikým jiným a samozřejmě se těšíme na další.