Team Rybolov Norsko udělal rozhovor s Františkem Kolářem, kterému voní dálky.
Petr: Jak jste se k cestování po světě dostal? Co vás k tomu vedlo, není jednoduché takové výpravy zorganizovat a kde jste všude vlastně byl?
František: Již ani nevím, jak jsem začal. Asi jako jiní cestovatelé. Nevyužíváme služeb cestovních kanceláří. Vše si organizujeme sami. Před každou cestou studuji lokalitu, kam bychom mohli cestovat. Pak připravím itinerář a jím se řídíme. Zpravidla se daří jej dodržet. Bohužel jsou případy, kdy musíme něco vynechat a naopak. Rozhodujeme se na místě. Třeba v Malajsii jsme měli zájem o noční pozorování kladení vajec kožatkami. Ovšem zjistili jsme, že se tam již nevyskytují. Podruhé nás v hotelu v noci nevzbudili – zapomněli a tak jsem dosud živou kožatku neviděl. Co jsme procestovali? Borneo, Sumatra, Jáva, Sulawesi, Komodo, Rinca, Flores, Bali,Thajsko 3×, Malajsie 3×, Singapur, Kuba, Kazachstán, Egypt asi 15×, Filipíny, Kanada. Další ostrovy v jihovýchodní Asii. Zpravidla vyjíždíme na jeden měsíc, abychom něco stihli. Vynecháváme vyhlášená letoviska a jedeme za přírodou. Také se nám stalo, že jsme byly na neobydleném korálovém ostrově pár dní sami. Ovšem má to i úskalí spočívající v náročnosti dopravy.
Přežití v divočině
Petr: Viděl sem od Vás pár krásných fotek z Kanady. Určitě není jednoduché v té divočině jen tak přežít? Zajímalo by mne, jaká nebezpečí člověka čeká v této krásné divočině? Na co si musí dát pozor? Živíte se lovem ryb? Jezera sou velmi krásná, musí v nich být spoustu ryb a jiných živočichů?
František: Na úvod malou poznámku. Byl bych velice rád, kdyby Michal Simčo připojil k mým odpovědím svoje zkušenosti, doplnění a pod. Z rybářské cesty po Britské kolumbii. Ostatně vyrobil se svými kolegy pěkné DVD. Budu popisovat pouze své zážitky a zcela zákonitě se mohu dopustit určitého subjektivního pohledu. Je dobré, jestliže bychom na odpovědi byli dva v zájmu objektivního poskytnutí informací. Doufám, že se se zážitky a zkušenostmi z kanadského cestování připojí i další respondenti a pak už bude objektivita a poskytnuté informace naprosto nepochybné. Vím o jednom kamarádovi, který rybařil na Aljašce atd., ale není psavec – raději to řekne. Budu se snažit jej přemluvit, aby vystoupil na některém srazu norků.Nejprve k přežití v divočině. Základem je zkušený doprovod. Bez něho neexistuje se do něčeho takového pustit. Několik měsíců před cestou mě e-mailem poslal plán cesty. Následně jsem začal se studiem. V dnešní informační době není problém si vše potřebné dohledat a číst. Zabere to nějaký čas, ale vyplatí se to. Z cestovatelské zkušenosti vím, že velmi pozitivně působí na domorodce, když něco o jejich zemi vím. Následná spolupráce je pak daleko lepší a také si Vás váží.
Do Kanady na Kingy
Michal: Tento rybářský sen jsme začali plánovat rok dopředu. Nejprve jsem zavolal kamarádovi Tonymu Čápovi, který se zabývá průvodcováním v Kanadě již 17 let. Domluvili jsme si spolu schůzku, kde se Tony ptal, jaké druhy lososů chceme lovit a tomu jsme podřídili také termín. Moje odpověď byla jednoznačná, když na rybolov do Kanady, tak na největší lososy zvané King. S tímto rozhodnutím náš průvodce příliš nadšen nebyl, protože King vstupuje do řek jako první. Jeho lov je spojený s jarními termíny, kdy v těchto obdobích bývá hladina řek hodně vysoká z tajícího sněhu a jsou velmi těžko chytatelné. Tony si však s tímto problémem věděl rady a naplánoval naši výpravu na přelom července a srpna. Měl vyzkoušené, že v řekách na severu Britské Kolumbie (BC) začíná tah Kingů později z důvodu velice tuhé zimy, která panuje na hranicích BC a Aljašky. Hned před východem z letiště na nás čekal Tony se svým karavanem. Povečeřeli jsme a vyrazili asi 180 km na sever k řece Squamish, kde měl právě probíhat tah nejmenších lososů zvaných Pink, kteří by měli být to pravé pro seznámení s technikou lovu. Když jsme dorazili na místo, byla již tma. Přespali jsme blízko řeky a ráno jsme vyrazili do místního obchodu s rybářskými potřebami zakoupit povolenku k lovu a dále opatřit nástrahy na lososy, které se u nás moc neprodávají. Byli jsme první zákazníci, kteří se celí netrpěliví dobývali do obchodu. Dali jsme řeč s majitelem, který nám hned druhou větou zkazil náladu, protože nám sdělil, že Pinkové v řece sice jsou, ale řeka není stále chytatelná kvůli obrovskému množství vody, které se řekou valí z tajícího sněhu. Naše zklamání bylo obrovské a nebylo poslední.
Nebezpečí číhá všude na světě
František: Za další bych uvedl dobrý zdravotní stav. Před každou cestou absolvuji lékařskou prohlídku. V mém věku to považuji za žádoucí. Samozřejmě k tomu patří i potřebná výbava – oblečení, technika – vařič, stan, foto, video a pod.V neposlední řadě je třeba mít s sebou odpovídající zásobu trvanlivých potravin. Je možné, že někdy může dojít zejména v důsledku špatného počasí k neplánovanému zdržení – např. nepřiletí letadélko a pod. Nějaké ryby si člověk na jídlo uloví, to ale nemusí stačit. Nyní k nebezpečí. To se vyskytuje všude na světě – jen je různého charakteru dle zeměpisných šířek. Např. vím, že jediný druh chřestýše, který se ještě v Kanadě vyskytuje, sahá po město Vernon. severněji již nikoliv. Chodili jsme v místech jeho stanovišť, ale bohužel žádného jsme neviděli i když zem byla plná děr. Z povzdálí nás pozorovali jen jeleni. Měla se tam také vyskytovat puma, ale byli jsme druzí – nezahlédli jsme ji.
Vždy dbejte pokynů průvodce
František: V Kanadě představují nebezpečí medvědi, možná jelen vapiti a snad i losi v průběhu říje nebo losice s mládětem. Jsou to obrovská zvířata a je třeba mít respekt. Mám za to, že pokud se dodržují určité zásady je možné nebezpečí eliminovat. Např. při tůrách po krajině je nutné chodit vždy ve skupině. V horách je třeba vážit každý krok, zejména když napadne sníh. Dbát pokynů doprovodu, doporučení různých příruček a výstražných tabulí.Jezera jsou opravdu krásná. Neživím se lovem ryb. Jestliže se o Finsku říká, že je to země tisíců jezer totéž lze konstatovat o Kanadě. Jen s tím rozdílem, že se zpravidla nacházejí v krásných údolích. Samozřejmě vzhledem k nadmořské výšce je v nich voda chladná a tomu odpovídá zastoupení živočichů. O množství ryb napíši níže.
Přežili jsme a je na co vzpomínat
František: Mohu odpovědně prohlásit, že po pečlivé přípravě a dobrém vybavení není v dnešní době velký problém v kanadské divočině přežít. Cestou jsme viděli naprosté samoty a lidé tam žijí. Co by měli říkat první dobyvatelé. Byl jsem velice rád, že jsem v Kanadě viděl a poznal. Myslím, že s cestovkou a organizovaným zájezdem bych nezažil. Tento způsob pobytu jsme měli ve svých rukách a o to šlo. Vzhledem k tomu, že jsme v divočině pobývali jako domorodci, dostalo se nám poznání jak tvrdé a náročné podmínky při lovech jsou. Jen bych měl výhrady k úpravě masa. Zašli jsme na bizoní steak, ale nechutnal nám. Jiná úprava a koření. Kanaďané se divili, že jsem z losa vzal obrovské srdce ( dle nich podřadné maso určené jen pro psy) a kus krkovičky s tím, že jim uvařím polévku. Byli nedůvěřiví, ale pak jim strašně chutnala a pozvali i své kamarády. V den odletu jsem měl zájem koupit si zamražené bizoní maso, upravit je doma po česku – bohužel celý měsíc tam bylo a pak nikoliv. Přežili jsme to a je na co vzpomínat. Neváhejte a jeďte to také zkusit.
Přejít na:
Autor: František Kolář (Kim), Petr Haubelt (Šroubek), Michal Simčo (Sim), Břetislav Petr
Foto: František Kolář (Kim) a rybolovnorsko.cz
