Rybolov Norsko

Otolity jsou specifický útvar v lebce, který svým tvarem připomíná “kamínky” (oto – ucho a lithos – kámen). Samozřejmě to nejsou žádné nerosty, ale kůstky tvořené uhličitanem vápenatým, které jsou součástí statokinetického a vestibulárního ústrojí. Díky chvění otolitů ryba zaznamenává polohu a změny pohybu těla. U savců funkci otolitů plní vejčitý a kulovitý váček ve vnitřním uchu. Společně s postranní čárou jsou orgánem “sluchu”, kdy ryba zaznamenává vibrace, které vytvoří neopatrný rybář v lodi nebo na břehu. Otolity fungují tak, že se při pohybu organismu přesýpají a rozhýbají tak endolymfu – tekutinu, která vyplňuje prostor kolem otolitů. Endolymfa následně tlačí na vláskové buňky zaznamenávající polohu těla. Vzniká vzruch, který je vedený po sluchově rovnovážném nervu do sluchového ústředí.

Velikost určuje stáří ryby

Pro rybáře a biology jsou otolity důležitým orgánem pro určení stáří ryby, což je možné zjistit pomocí rozpůlení a následného jemného výbrusu otolitů. Při pohledu pod lupou přibývají léta u otolitů jako u stromů. Pravidelně se zde střídají užší a širší úseky jako u letokruhů. Širší pás je jedno vegetační období, užší pás je doba, kdy ryba strádá na růstu (například u tresek je tomu v období tření, kdy je veškerá získaná energie využita do tvorby pohlavních produktů a migrace na trdliště). S rostoucí velikostí ryb stoupá i velikost otolitů, rostoucí velikost má však souvislost i se stářím ryby. V praxi to vypadá asi tak, že stejně stavěné ryby o stejné hmotnosti ale vyššího věku budou mít otolity větší než ryby mladší.

Kde hledat otolity

Preparace otolitů je na první pohled složitá, ale věřte, že stačí trocha praxe a jde to samo. Obecně jsou otolity umístěny po stranách mozkovny v malých žlábcích a nejsou s mozkovnou pevně spojeny. V podstatě se lze k otolitům dostat dvěma způsoby. Prvním je udělat z celé hlavy vynikající rybí polévku a otolity získat z vyvařené mozkovny tak, že po vyndání a následnému rozlomení mozkovny sami vypadnou na talíř nebo je z mozkovny lehce “vyloupneme” nožem. Druhý způsob je preparace z čerstvé hlavy. Nejjednodušší je naštípnout lebku sekerou nebo ji úplně rozpůlit. V rosolovité hmotě ve spodní části mozkovny za mozkem směrem k ocasu ryby se skrývají dva bílé otolity každý na svém místě po jednom na levé a pravé straně. Nehtem nebo nožem je lehce vypreparujeme.

Který druh je má největší

Podle tvaru otolitů lze určit rybí druh. V rámci obvyklých druhů, které se běžně chytají v Norsku, mají velké otolity treskovité ryby. Tvarově nejzajímavější má bezesporu treska obecná, treska tmavá a treska polak mají otolity úzké a robustní. Velmi velkými otolity se můžou chlubit i štikozubci, kteří mají otolity protáhlé a velmi tenké, takže je nutné dbát na opatrnou manipulaci. Halibut patří mezi ryby se střední velikostí otolitů. Menší velikost otolitů mají naopak mník mořský a mníkovec bělolemý.

Při lovu se chovejme tiše

Voda je co se týče vedení zvuku daleko lepším přenašečem než vzduch. Na řece se zvuk klepnutí kamenů o sebe nese na kilometry po proudu. Při rybolovu na moři je proto nutné být opatrný co se týče pohybu v lodi a manipulaci s vybavením a úlovkem. Pro chytání v malé hloubce je nevětším strašákem náraz kov na kov, tedy například upuštění pilkeru na dno hliníkové lodi. Vydaný zvuk se pod hladinou nese jako gong a větší zkušené ryby můžou na tento zvuk reagovat únikem.

Autor: Zdeněk “RYBOSTROJ” Řeřucha

Foto: rybolovnorsko.cz