Norsko proslulo působivými fjordy a další jedinečnou nepoškozenou přírodou. Na nádherné scenérie však útočí nebezpečný nepřítel – odpadky z moře. Mezi vřesem a mechem a přímo v půdě se skrývají umělohmotné láhve a jiný odpad. Na první pohled idylický ostrov se totiž změnil na smetiště. Po celá desetiletí přináší mořský proud omývající tamější pobřeží vše, co lidé bezstarostně odhodili jako zbytečnou věc: kanystry na naftu, nepromokavé celty, velké umělohmotné trubice používané v rybolovném průmyslu nebo zbytky plastových košů na odpad. V nahnědlé vodě připomínající hustou polévku se dokonce vznáší celá lednice. Ostrov názorně ukazuje, jaké dopady má náš spotřební způsob života na přírodu, říká smutně Gaaso, člen ekologické skupiny Čisté břehy.
O půlstoletí zpět
Skládka bohužel není podél norského pobřeží jediná. Na úseku dlouhém 66 kilometrů zjistil Eivind Bastesen z Bergenské univerzity 660 zátok, kde se hromadí odpad – a to prohlédl jedno procento délky norského pobřeží. Tento odpad se nicméně zatím ještě nikdo nepokusil vyčistit. „Chceme, aby právě tady probíhal výzkumný projekt“, vysvětluje Bastesen. „Ptali jsme se sami sebe: Co se tady vlastně děje? Funguje ostrov jako továrna na mikroplasty, které uvolňuje do prostředí?“ Oba muži vytahují z půdy umělohmotné láhve z Velké Británie, zbytky žárovek z Nizozemska a obaly na bramborové lupínky odhozené někde v Německu. Ačkoliv v moři běžně plavou i padesát let staré umělohmotné výrobky, plasty se vlivem slunečního záření, vlnobití, srážek a mechanického opotřebování rozkládají na stále menší části, obvykle plovoucí těsně pod mořskou hladinou. Nejmenší z nich označované jako mikroplasty nebývají pouhým okem viditelné. Nejenže samy mohou obsahovat jedovaté sloučeniny, ale navíc překvapivě účinně vychytávají z mořského prostředí dlouhodobě v něm přetrvávající látky, jako jsou polychlorované bifenyly (PCB) či zbytky pesticidů včetně známého DDT. Není žádným tajemstvím, že mnohé z nich mohou vyvolat rakovinu.„Chceme přijít na to, kde vše začíná,“ říká Bastesen. „Celé zdejší podloží tvoří umělá hmota.“ Měření ukazují, že se už prokopali metr hluboko. „Věřím, že najdeme plasty z padesátých let.
Stát štědře přispívá
Skutečnost, že hromady umělých hmot mohou vzniknout téměř kdekoli v jejich krásné zemi, mnohé Nory šokovala. Na tamějších plážích vysbíralo více než 130 tisíc dobrovolníků loni více než 900 tun umělohmotného odpadu: podařilo se jim vyčistit těžko uvěřitelných 3500 kilometrů pobřeží. „Poté, kdy v roce 2017 tady moře vyplavilo kytovce, který uhynul, protože měl plný žaludek umělohmotného odpadu, se ochota lidí čistit pobřeží ještě zvýšila,“ potvrzuje Lise Keilty Gulbransenová z ekologické organizace Udržme Norsko čisté. V příštích čtyřech letech vynaloží vláda severského království na předcházení zamořování moře plasty 1,6 miliardy norských korun (4,2 miliardy Kč).
Verlybu zahubily plasty
Vědci našli 30 igelitových tašek v břiše nemocné velryby, která musela být následně utracena. Velryba opakovaně připlouvala na břeh nedaleko norského Bergenu. I přesto, že bylo několikrát marně zkoušeno dostat ji zpět do hluboké vody, třikrát se vrátila zpět. Následkem nemoci a vyčerpání musela být 6 m dlouhá velryba utracena. Informuje o tom server NRK. Vědci později provedli pitvu. Žaludek zvířete byl až k prasknutí plný plastu. Bylo v něm okolo 30 igelitových tašek a malý kus plastu. „Je to velmi smutné,“ říká zoolog a profesor Terje Lislevard z univerzity v Bergenu.
Autor: Karel Chlumec
Zdroj: Novinky.cz, NRK.no a Nationalgeographic.org
