Rybolov Norsko

BRUSEL Francie, Španělsko a další státy kolem Atlantiku zřejmě přiměly Evropskou unii ustoupit od ambiciózního cíle zachránit ohroženého a ceněného tuňáka obecného. EU po zdlouhavých jednáních upustila od plánu snížit kvóty lovu jen na vědecké účely a podle agentury AP oznámila, že vezme v úvahu i zájmy rybářů. Světový fond na ochranu přírody (WWF) uvádí, že atlantický tuňák obecný je na pokraji vyhubení. Mezi lety 1997 a 2007 se jeho populace ve východním Atlantiku a Středozemním moři snížila o výrazných 60 procent. Současná kvóta pro jeho lov ve Středozemí je 13 500 tun za rok.

Greenpeace studie

V roce 1999 zveřejnila organizace Greenpeace studii, která doložila, že tuňáků obecných ve Středozemním moři rok co rok ubývá. Biomasa dospělých tuňáků, kteří sehrávají klíčovou úlohu při rozmnožování, se v průběhu 20 let snížila o 80 procent. Příliš mnoho mladých, pohlavně nevyspělých tuňáků končí v sítích rybářů, kteří často nerespektují mezinárodní ustanovení omezující rybolov a tuňáky loví nelegálně. Není pak divu, že z původní populace tuňáka obecného zbývá už jen pouze 5–10 %. Již dlouho je jasné, že obnova populací tuňáka obecného bude vyžadovat zásadní kroky.

Tuna ranches

Nejenže se problém nadměrného rybolovu stále zhoršuje, v posledních letech se objevil další faktor, který ohrožuje přežití tuňáků ve Středomoří. Jedná se o odchyt, přepravu a vykrmování tuňáků v klecích ponořených do moře. Krmné stanice se nacházejí podél celého středomořského pobřeží. Těmto zařízením na vykrmování tuňáků se anglicky říká „tuna ranches“, tedy ranče pro tuňáky. Průmyslové rybářské lodě, které tuňáky loví pomocí obřích stahovacích sítí, dnes brázdí celé Středomoří. Doprovází je flotila letadel a vrtulníků, která pomáhá vyhledávat hejna tuňáků. Není to snadné, jelikož počty tuňáků stále klesají. Ulovení tuňáci jsou posléze převezeni do krmných stanic, odkud po dosažení žádané váhy směřují na rybí trhy.

Dvacet kilogramů na jeden

Samotné vykrmování tuňáků představuje další hrozbu pro mořský ekosystém. Ohromné množství krmení potřebné k vykrmení odchycených tuňáků se totiž vyrábí z jiných ryb. Až 20 kg krmení je potřeba k „výrobě“ jednoho kilogramu tuňáka. Podle některých odhadů se ročně ve Středomoří pro tyto účely použije až 225 000 tun krmení, které je vyrobeno z ryb chycených ve vodách kolem západní Afriky, Ameriky a v severním Atlantiku. Nedávná studie poukázala na riziko nákazy místních populací ryb mikroby, které se vyskytují v tomto krmení. Takové nákazy již postihly krmné stanice pro tuňáky u pobřeží Austrálie. Šíření nákazy na důležité místní populace ryb, například ančovičky nebo sardinky, může mít drastické dopady na živobytí místních rybářů. Z hlediska zásady předběžné opatrnosti je toto riziko neúnosné.

Útok na farmu

V Norsku došlo ke kuriózní situaci, kdy dospělý tuňák 2,7m napadl lososovou farmu v západním Norsku, nedaleko Bergenu. Ryba ve velké rychlosti prorazila ochrannou sít a dostala se mezi malé lososy. Protože hrozilo poškození celé sádky, rozhodlo se, že se tuňák musí odlovit, aby se předešlo dalším škodám na majetku. Po prozkoumání tuňákova žaludku, bylo zjištěno, že ryba lososy nechtěla lovit z hladu. Což celý případ ještě více zamotává a důvod, proč obrovský tuňák na klece zaútočil, je dosud neznámý. S jistotou však můžeme tvrdit, že tuňák dovede lovit kořist v rychlosti až 70km/h a dokázal prorazit síť , která byla upletena z vláken o nosnosti 90kg. Tuňák byl tak velký, že si původně zaměstnanci mysleli, že se jedná o velkého žraloka, který jim napadl sádky s lososy.

Autor: Sim

Foto a zdroj: fiskeridir.no a greenpeace.org