Na sklonku léta 2015 jsem začínal plánovat další možné pokračování cest naší party za rybolovem do Norska. Ve svém archívu jsem probíral dosud shromážděné podklady o lokalitách a získával aktuální dostupné informace. A tak mi náhodou padla do oka fotka malé vesničky situované svými domky na výběžku do moře s uličkami, které z velké části tvořily plavební kanály k jednotlivým obydlím. A tak jen se zájmu, jak to při sledování toho, co se v Norsku aktuálně děje, jsem si zadal místo do mapy, abych si ujasnil, kde to vůbec je. Uviděl jsem tedy onu vesničku na nejzápadnějším výběžku ostrova Smola a na internetu si přečetl, že vesnička je pro množství mostů, můstků a přechodů přímo nad mořem také nazývána jako Benátky Norska. Řekl jsem si „no zajímavé“ a tím to pro mě v tento moment skončilo.
Prušánky 2016
V rámci ostatních zajímavých povídání na setkání „Sraz přátel rybolovu v Norsku“ právě poslouchám něco o rybolovu na dírkách v zamrzlém norském fjordu a před sebou zároveň sleduji letáček o možnosti ubytování na ostrově Smola. To, že jak zmíněná přednáška, tak i obsah letáčku je spojen se stejnými lidmi, kteří organizují pobyty na Smole, se dozvídám při debatě u oběda. A tak se v tento moment a i z nějakých dalších důvodů dostal Veiholmen, z té nekonečné nabídky lokalit v Norsku, do užšího výběru, jako možnost naší příští rybářské výpravy.
Ärvägen
V září 2016 jsme po veškerém zvažování „kam“ tedy nakonec zvolili přece jen Veiholmen. Po předchozích výpravách víc na sever jsme stejně chtěli vyzkoušet nějakou další lokalitu zhruba někde na úrovní Trondheimu a cca 2000 km z ČR. To se tedy stalo a 2.8.2017, krátce po půlnoci, jsme vyrazili z Brna a Náměště nad Oslavou na trajekt do Sassnitz a dál už známou trasou do středního Norska směr Oslo. Cesta, včetně několika zastávek, proběhla zcela bez problému a v pohodě jsme dorazili na známé místo zastávek téměř všech všech tudy cestujících, které nabízí úžasnou scenerii části norské krásy, a to vyhlídku „Ärvägen“. Další cesta nás po necelé hodině jízdy dovedla k trajektu na ostrov Smola a v poledne 3.8. jsme tedy byli v přístavišti Sandvika – Edoy. Po krátké plavbě trajektem a při pohledu na kopce Hitry, jsme dorazili na ostrov Smola. Pěkná cesta napříč ostrovem a dál po klenutých mostech nad mořem uběhla velmi rychle a za necelou hodinu jsme byli ve Veiholmenu.
Veiholmen – vítr
Dál, od přivítání s Davidem Havlem (Hombrem), ubytování, uvítací kořalky a rychlého seznámení s místem, filetárnou, atd., proběhlo vše rutinně a ráz naráz. Za normálních okolností a po tak „hladkém přistání“, kdy jsme byli po cestě celkem v pohodě, by po ubytování, vybalení se a převzetí lodě mohlo případně nastat první otestování revíru. Ale hned na uvítání zde byl bohužel problém, který všichni dobře při našich výpravách známe, a to silný vítr. Že je toto místo větrem dost zranitelné a tedy i pro výjezdy na moře poměrně komplikované jsme věděli jednak z referencí a také je to zřejmé při prvním pohledu do mapy. Na tomto místě totiž vítr, nepřítel našich výprav číslo jedna, může být trvalým nebezpečím toho, že naše zásoby, zejména alkoholu mohou na rozdíl od zoomů, gum, pilkrů, pletenky, fluocarbonů a návazců neponořených do moře, velmi rychle ubývat. Na tabuli, která je u apartmánu vedení „Fishing Club Veiholmen“, byla v ten moment hodnota 14 m/s. Mírnou eliminací nebezpečí, že se nemůže vyjet na moře je to, že jsou zde i místa s možností chytání ze břehu. Samozřejmě, je to jen slabá útěcha na to, co zde chceme prožít, ale někdy to tak prostě je a všichni to dobře známe.
Přejít na:
- Veiholmen 2018 1/2
- Veiholmen 2018 2/2
Autor: Rudolf Trávníček
Foto: Autor a Martin Kolesa
Jedna odpověď
🙂 tak šup další pokračování