Na prvním jezeru jsme utrpěli těžkou porážku, ale museli jsme dál. Jsem hodně zklamaná, absolutně nechytané jezero a po 3hodinách vláčky bez záběru?! Jsou tu vůbec ryby? Trochu jsem upadla do deprese, protože se nezadařilo, měla jsem strašný hlad a nevěděla jsem přesně, kam jít, kde hledat další jezera. Michal ukázal na nejbližší potok a rozhodl, že se vydáme proti proudu do hor a musíme narazit na další jezero. Pochybnosti nabývali na síle, protože jsme nevěděli, zda jsou vůbec v jezeře pstruzi.
Jiná ryba zde nežije
Klidně se Vám může stát, že budete několik hodin bičovat vodu, ale rybu nechytíte, protože tam prostě žádná neplave. Tady se o zarybnění stará příroda, tedy hlavně ptáci, kteří roznesli oplozené jikry po celém ostrově. Zajímavé je, že jiná sladkovodní ryba zde nežije, jsou to pouze pstruzi potoční a arktičtí siveni. Pstruzi jsou kanibalové a požírají sami sebe. Je neskutečné, jak se tyto ryby adaptovaly na život v této oblasti, protože led pokrývá hladinu jezera téměř sedm měsíců. Ryby jsou v naprosté tmě a žerou jen sami sebe.
Ledová jezera bez života
Další zajímavostí je, že jezera nemají smíšenou osádku pstruhů a sivenů dohromady. Když narazíte na siveny, tak tam potočáka neulovíte, prostě druh, který získal převahu, vytlačil nebo vyžral menšinu. Takže na Soroya jsou jen pstruhová nebo jen sivenová jezera. Čím výše jsme stoupali, tím přibývalo sněhu a byla větší zima. Nahoře jsme se dostali k jezeru, kde byl jen led, ale nebyl tam žádný život. Hned vedle bylo další rozmrzlé jezero, první rybu ulovil Michal, ale byla to malá ryba asi 20cm. Další rybu jsme měla já, také nebyla velká, ale moc mě potěšila, protože to byl můj první arctický siven.
Zachránila nás polská armáda
Ano, jsem tu správně a umím chytat! Což bylo asi po 8hodinách lovu v horách velmi důležité zjištění. Bavili jsme se malými pstruhy a vůbec jsme nevnímali, že už je večer, doba, kdy se má odpočívat. Nevnímali jsme denní dobu, že už je pozdě v noci, protože byl polární den, což znamená 24hodin denní světlo. Pokud je sluníčko za mraky, tak ani neodhadnete kolik může být hodin. Rybu na jídlo jsme neulovili, tak jsme vybalili jídlo polské armády a pochutnali si na krkovici pro vojáky a rozhlíželi jsme se po horách a jezerech, kam zítra vyrazíme.
Strach ze zimy
Jídlo bylo moc dobré a najednou jsme uviděli skalní převis, který se nám zdál výborný na přenocování. Po jídle jsme prozkoumali prostor pod převisem a uložili jsme se ke spánku. Tohoto momentu jsem se hodně bála, nevěděla jsem, jestli mám dost teplé oblečení. Jsme po 14hodinovém pochodu uprostřed hor. Nemáme oheň, není čím se ohřát. Děsila mě myšlenka, že se budu budit zimou. Vím, že holky jsou díky svým fyzickým dispozicím vůči chladu mnohem sensitivnější než kluci. Náš cévní systém mnohem rychleji reaguje na zimu, cévy se smršťují mnohem rychleji a při vyšších teplotách než u mužů. Výsledkem tohoto procesu je, že ženy pociťují chlad mnohem dříve, zejména v extrémních situacích.
Dostavil se hlad
Ačkoli u žen je mnohem vyšší procento podkožního tuku, mají méně svalové hmoty a nevytvářejí tolik tělesného tepla. Holkám, které mají sklony podléhat rychle zimě, se doporučuje pravidelně a dostatečně jíst, pít a vždy s sebou mít další vrstvu oblečení. Teorii jsem měla nastudovanou dobře. Nějak jsem nemohla usnout, hlavou se mě honily různé myšlenky až jsem si vzpomněla, že bych mohla napsat SMS domů, že je vše v pořádku. Bohužel pozdě, už jsme byli daleko mimo signál. Naštěstí jsem spala jako zabitá a zima mě nebyla. Po noci strávené pod skálou, jsme si dali kávu, kterou jsme uvařili z vody z jezera. Ke snídani už nebylo nic, cítila jsem strašný hlad. Dnes musíme zachytat a nasytit se pstruhy.
Přejít na:
Autor: Karolina Błaszczak a Michal Simčo
Foto: rybolovnorsko.cz
5 Responses
Hoši, vy nás pěkně lakujete. Sim, Indy a Berny šílení propagátoři lovu pstruhů v Norsku. Skoro svatá trojce, ne sranda. Já to také zkoušel, ale nechytil jsem nic jen rýmu. Nejsem kdovíjaký specialista na pstruhy, ale u nás je chytnu a v Norsku jsem na ně vůbec neměl štěstí. Berou v Norsku každý den?
Včera jsme se vrátili z další výpravy z Norských jezer, tentokrát na jihu u Švédských hranic v oblasti Østfold – Rakkestad. Pstruhů bylo více než dost, ale také jsme byli dlouho bez záběru. Na některých jezerech prostě ryby nebyly nebo jsme je nenašli. Chce to mít správné místo a být tam ve správný čas 🙂
Mám na Soroya tutový a vyzkoušený jezera, ale každý den tam neberou. Někdy to chce vítr, aby byly vlny a někdy to chce úplné bezvětří. Je to stejné jako tady, než nahodíš, tak nikdy nevíš, jestli budou brát, nebo ne.
Kolikpak tam bylo stupňů? Z fotek je cítit pěkná zima. Byl velký rozdíl den/noc?
Dole u moře mohlo být tak 15C, ale až jsme vyšplhali do hor, tak tam to prudce spadlo na 5C. Bylo tam i na rukavice. Den/noc žádný rozdíl nebyl, spíš záleželo na tom, jestli svítí slunce, nebo je oblačno.