Žije do hloubky sto metrů jako samotář nebo v málo početných skupinách s jedinci obdobné velikosti. Plave v blízkosti korálových či skalnatých útesů, často sousedících s písčitou mělčinou. I v hlubších vodách tíhne k plochému dnu. Mladší ryby do 20 cm se běžně vyskytují v kalných pobřežních vodách, teprve když vyrostou, přemisťují se do větší hloubky. V mládí je zbarven doběla nebo je béžový a růžový se třemi červenými pruhy, teprve v dospělosti se zbarví celistvě dočervena.
Velký silák
Noc chňapalů korunoval úlovek kranase obrovského. Tahle ryba příbuzná tuňáků a makrel je charakteristická vysokým čelem, vypoulenýma očima s tukovými víčky a trny před řitní ploutví. Kranas je rychlý dravec, obratný plavec a také velký bojovník, takže pro každého rybáře je jeho úlovek zážitkem. Patří k vyhledávaným sportovním rybám v teplých mořích. Tenhle náš kousek nepatřil sice k největším, protože někteří jedinci mohou dosáhnout váhy až osmdesáti kilogramů, ale to nám vůbec nevadilo. Poté, co jsme se s ním zvěčnili, putoval náš kranas zpět ke svému hejnu.
Noc Chňapalů
Nadcházející soumrak na zádi Bolera přináší další úlovek. Red snapper neboli chňapal červený, ryba s obrovskými ústy a ostrými zuby, z nichž kořist nemá šanci uniknout, prozrazují, že jde o dravce. Ostré trny hřbetní ploutve, na ty musíme dávat pozor, dávají tušit, že se jedná o hodně vzdáleného příbuzného našeho okouna. Během noci chňapalů přibývá, jsou při chuti a my také. A což teprve, až se ocitnou na talíři, jejich maso je totiž velmi chutné a gurmány vyhledávané. A navíc, členové posádky Bolera jsou skvělí kuchaři a umí je výborně připravit…
Náš první žralok
Při jednom z našich ponorů jsme konečně narazili na žraloka. Je to zvláštní pocit, být v blízkosti tohoto tvora v jeho přirozeném prostředí. Tenhle druh má mohutné ploutve a zdržuje se při dně. Jde naštěstí o žraloka vouskatého, který měří kolem dvou metrů a není nebezpečný. Žralok vouskatý dostal své jméno podle nápadných vousků, které mu vyrůstají těsně před koutky jeho malé tlamy v blízkosti nosních otvorů. Anglický název ” Nurse Shark ” je zase odovozen od zvláštního mlaskavého zvuku, který vydává při nasávání potravy a který připomíná zvuky vydávané sajícím nemluvnětem.
Prý není nebezpečný
Přes den je tato paryba poměrně líná a ožívá hlavně v noci. Vydává se hledat potravu, za tu mu slouží hlavně bezobratlí živočichové pohybující se po dně, jako jsou langusty a jiní korýši, plži, mlži, chobotnice, olihně a ryby, které jsou dostatečně pomalé, aby je dokázal chytit. Snažíme se žraloka dotknout a přes den se nám to poměrně daří. V noci vousáči připlouvají mnohem blíž, jsou čilí a asi kontrolují, jestli bychom nemohli být přece jen potravou. Žralok vouskatý je převážně noční lovec, který je klidný a neútočný. Nenapadne člověka, pokud se necítí v ohrožení, nebo není vyprovokován.
Jedinci až kolem 100kg
Tento typ žraloka má v tlamě tisíce malých zubů. Žralok vouskatý dorůstá velikosti něco pod 3 metry a váhově se pohybuje kolem 110 kg. Tuto rybu se nevyplatí nějak agresivně obtěžovat. Na Floridě se stal případ, že se tento druh žraloka zakousl ženě do ruky a odmítal se své oběti pustit, prostě zůstal viset ženě na ruce. Ani na souši svoje zakousnutí neuvolnil. Šokovaní diváci se snažili ženě pomoci, táhání za jeho ocas bylo však neúspěšné. Žralok vůbec nereagoval. Oběť byla převezena do nemocnice se žralokem na ruce.” Žralok se nechtěl vzdát. Již téměř nedýchal, ale odmítal se pustit. Jakoby se pustit nemohl, byl zaseknutý.” uvedl očitý svědek celé události. Po úspěšném uvolnění již mrtvého žraloka, žena zůstala v nemocnici. Její stav naštěstí není vážný.
Mějte respekt
Také já jsem za svoji nerozvážnost zaplatil kousnutím do nohy. Přiblížil jsem až příliš blízko. Najednou se spící žraloci probrali a byli všude kolem mě. Situace se stala velmi nepřehledná a já ucítil silnou bolest na noze v oblasti kotníku. Naštěstí se mi podařilo nohu ze žraločí tlamy vytrhnout. Okamžitě jsem byl na hladině a zavolal si na pomoc maledivskou hlídku. Vše dobře dopadlo, ránu mě ošetřili, ale co je zajímavé, že zranění se mě nikdy úplně nevyhojilo. Tmavá červená jizva mi zůstane na památku až do konce života. Za to mohu poděkovat bakteriím ze žraločí tlamy.
Putování po atolech se naplnilo
Náš pobyt zvolna končí. Plujeme na pevninu – ostrov hlavního města Malé, abychom se trochu uzemnili. Zastavujeme se v rybí tržnici, kam rybáři přivážejí čerstvé úlovky. Nám dobře známá rybí vůně (někomu to nevoní) je všudypřítomná. Na ulicicíh Male obchoduje snad každý s každým, a se vším. I ti kluci na motorkách také určitě čekají na nějaký pro nás záhadný kšeft. Zeleninová a ovocná tržnice nabízí zase nepřeberné množství nejroztodivnějších tvarů, vůní a chutí. O čerstvosti nabízeného zboží není třeba pochybovat. Milan je ve svém živlu, seznamuje se a zvěčňuje s domorodými obchodníky.
Nevynechejte tyto památky
Dostáváme se až k Musilimskému Centru v Male, které je pojmenováno po jednom z nejslavnějších maledivských hrdinů Sultan Muhammad Thakurufaanu Al Auzam. Zdejší mešita je největší na Maledivách, a vůbec v celé jižní Asii, pojme až 5000 lidí. Centrum nabízí krom jiného konferenční sál, kde se konají oficiální setkání a obřady, islámskou knihovnu a několik kanceláří. Máme, co bylo třeba, a tak se opět vracíme k prutům. Veškeré vybavení je třeba omýt od slané vody, aby posloužilo dalším rybářům na této skvělé lodi.
Co říci na závěr
Dvanáct set korálových ostrůvků je doslova rájem pro rybáře a potápěče. Průměrná nadmořská výška jeden metr. Poslední den v Male, hlavním městě souostroví Maledivy. Vracíme se domů. Lidé jsou tu sympatičtí, příjemní, muslimské holky usměvavé, po mě šly jak blázen. Děti čokoládové a okaté, no a vojáci tak nějak podměreční a neozbrojení. Vůni tropického oceánu a nevšední nejen rybářské zážitky nám doma bude připomínat na poslední chvíli zakoupený nejlepší ceylonský čaj značky Akbar. Tak zase za rok Ahoj na Maledivách!
Přejít na:
Autor: Michal Simčo, Karel Chlumec
Foto: rybolovnorsko.cz
Nahrávání ...
Tento článek zatím nikdo nekomentoval, buďte první!