Boj o život za polárním kruhem 2/4

Vítr nás táhne na mělčinu s hloubkou kolem 15metrů a tak beru do ruky lehčí vláčecí proutek a nasazuji krásnou gumu v oranžové barvě ohně s dlouhým dráždivým ocasem. Po chvíli vláčení mi přichází tvrdá rána do prutu a hned vím, že tohle není treska. Začíná několikaminutové přetahování a já si užívám souboj s lehkým prutem. Síla ryby je úžasná, po chvíli se nám ukazuje na hladině a my vidíme prvního letošního halibuta. Ryba měla tak asi kolem 8kg, bohužel jsme se to nedozvěděli přesně. Při vylovování gafem se nám ryba vykroutila a spadla do vody, samozřejmě že jí vypadla i zaseknutá guma z tvrdé huby a ryba byla fuč. Pár vteřin ticha vystřídalo několik minut nadávaní a proklínání se, ale i o tomhle rybařina je. Nedá se nic dělat, naštěstí se nejednalo o trofejní rybu a tak jsme na hořkost v puse brzy zapomněli. Chybami se člověk učí a na tuhle chybu, při vylovování ryby si dám příště velký pozor.

Na druhých lodí se daří více

Několik hodin lovu máme za sebou, nějaké ryby jsme také nachytali, začíná čas největšího odlivu a tak to balíme a jedeme na chatu. Po cestě se snažíme spojit vysílačkou s nějakou z lodí našich kolegů a ozývá se nám Sebova loď, že mají jednoho halibuta a krásného Vlkouše přes metr. Po příjezdu do přístavu, čekáme celí zvědaví na jejich loď a chceme se podívat na slavné úlovky. Zanedlouho je vidíme drancovat vlny směrem k přístavu a radost na Michalovo a Mírovo tvářích je veliká. Halibut byl zhruba stejné velikosti o jakého jsem přišel, váží 8,5kg a kočka je opravdu nádherná. Váží jen o kilo méně než halibut a měří něco přes metr. Nikdy jsem takhle krásnou kočičku neviděl, když se nebudeme bavit o krásných českých ženách :-).

Regenerace na chatě

Samozřejmě naší posádku tyto úlovky trochu motivovaly, ale byli jsme příliš unavení na další vyjížďku a tak jsme to vzdali. ,,Není kam spěchat “, říkají kluci a já souhlasím. Dovolená se musí také trochu užít a tak na chatě vybalujeme domácí dobroty z udíren, otvíráme vychlazenou plzňičku a začínáme probírat novou strategii. Mezitím přijíždí druhá parta naší chaty Tom, Kuba a Zdeněk. Ti byli úplně na druhé straně poloostrova a mají nachytané hezké tresky z větších hloubek. Pravá strana od našich chatek je více rozmanitá, hlubší s mnoha podvodními hranami. To jsou velmi dobrá místa na tresky a hlavně kočky. Domlouváme se tady, že odpoledne pojedeme zkusit druhou stranu a snad nám příliv přinese nějaké slušnější ryby. Pomalu se blíží podvečer, který za polárním kruhem trvá celou noc a slunce než stačí zapadnout, tak znovu vychází.

Lov smraďochů

Moře se krásně uklidnilo a my vyjíždíme na olejovité moře plné odrazů krásných červánků. Při přejezdu potkáváme naše lodě a každá má po jednom halibutu kolem 10kil. Prozatím ryby vedoucí v soutěži o poháry. To nás nabudilo ještě víc a říkáme si, že bez pořádné ryby domů nejedeme. Pročesáváme svými nástrahami hrany a podvodní skály, kterým věříme a kde se nám ukazují ryby. Záběry přicházejí jen se jedná o menší tresky a hlavně mníky Brosmy, kterým říkáme smraďoši. Ti dostali svojí přezdívku kvůli svým úlevám u lodi při vylovování. Chytili jsme i pěkné kusy kolem 80-90cm, což jsou trofejní velikosti. Na smraďochy jsme sem ale nepřijeli a tak měníme místo.

Máme hejno

Po delší době marného hledání tresčích hejn dostáváme zprávu vysílačkou, že kluci chytili několik menších halibutů na druhé straně u fabriky. Vzdáváme to a jedeme za nimi zkusit štěstí na naše osvědčená místa. Nejlepší čas přílivu začíná a my jsme kousek od jmenované fabriky a lehký vítr nás žene směrem ke dvěma tyčím. Tyto tyče jsou v moři jako upozornění mělké vody a značí podvodní skály. Nahazujeme své nástrahy a na sonaru se objevuje obrovské hejno ryb. Rob ani nestačí doříct ,,a je to tady“ a dostáváme záběr všichni na jednou. Tripl se opravdu povedl a ryby to byly pěkné. Po vytažení krásných devadesátek, máme další a další záběry. Několikrát nám nástrahy ani nestačily dopadnout na dno a při padaní je tresky sbíraly. To je masakr, říkáme si společně a pumpujeme ohlé pruty. Tento masakr trval asi hodinu a my si vrývali do paměti nezapomenutelné zážitky.

Toto je pravé Norsko

Přišly nám také první tresky přesahující hranici metru. Obrovské palice těchto dravců jsou vždy nádherné na pohled a o fotkách ani nemluvím. Tato změna místa ve správnou chvíli se opravdu povedla. Užívali jsme si každou zdolávačku a bylo úplně jedno jaká nástraha byla na prutu. Rybám prostě chutnalo vše a obrovské hejno bylo odhodláno nám ryby dát. Nálada na lodi získala obrat o stoosmdesát stupňů a já jen řekl Karlosovi ,,vítej v Norsku“. Po více než dvou hodinách nezastavitelného chytání nad hladovým hejnem pomalu začalo záběrů ubývat a strhaní jako koně po Velké pardubické, jsme byli donuceni zamířit do přístavu. Krásný a náročný den plný zážitků byl za námi a my už jsme se nemohli dočkat, až nabereme síly a znovu vyrazíme na moře.