Rybolov Norsko

Když jsem před třemi lety dostal nabídku jet poprvé do Norska, říkal jsem si proč ne? I když už od malička mám raději rybolov na českých vodách, jet do ráje rybářů a krásné země, kde moře jsou plné ryb, to by měl být pořádný zážitek. Už od svých dětských let miluji dobrodružství a vše co je spojené s rybařením, a tak jsem si řekl, že vyrazit musím. Termín se blížil a já si začal nakupovat svoji první výbavu na mořský rybolov. Velikosti nástrah a tvrdost prutů mě trochu zaskočila, ale zároveň jsem věděl, že síla mořských ryb je mnohem větší a na to je potřeba pořádného náčiní. Díky mému dobrému kamarádovi Sebastiánovi, který vlastní rybářské potřeby ABOS a celou výpravu na Norské Lofoty organizoval, se mi do rukou dostaly krásné pruty osazené pevnými navijáky a spousta nejnovějších a kvalitních nástrah. Před odletem následovalo také několik společných posezení u piva, kde jsem vyzvídal vše potřebné k ulovení pořádné ryby, o které jsem vždy snil. Vše připraveno, zabaleno a s nástupem do letadla začala ta pravá dovolená snů. Let nám utekl i s přestupem v Oslu díky skvělé partě a vzájemnému vyprávění o rybářských zážitcích a krásných prožitých chvílích u vody.

Modré, průzračné moře

Po výstupu z letiště v menším severním městečku Narvik nás ještě čekalo několik set kilometrů autobusem, kde se začal alkoholem oslavovat šťastný přílet. Během několikahodinové cesty člověk vidí opravdové krásy Norské země a hned si ji zamiluje. Konečně na místě a já se nemohl vynadívat na krásně průzračné moře se zelenavými ostrovy a hory poseté sněhem. Po rozkoukání jsem hned jako první vybalil pruty a zkoušel několik náhozů z mola pro lodě. Netrvalo to dlouho a na lehčím vláčecím prutu byla má první treska obecná, která měřila asi 30cm. V každém případě mi udělal obrovskou radost, ale to jsem ještě netušil, co bude následovat během celého týdne.

Vzhůru na vodu

I přes únavu z cestování jsem vybalil, navázal pruty a přemluvil kluky, ať jedeme na ryby. Výhoda severního Norska je, že na ryby se může jet v podstatě kdykoli. Díky polárnímu dni se dá chytat 24 hodin denně a my toho využívali, jak jen se dalo. Parťáci v lodi už v Norsku byli několikrát, a tak jsem dostal nejlepší školu a během chvíle měl přehled o všem, co se na moři děje. Po první vyjížďce na vodu jsme nachytali několik pěkných tresek, takže jako zahřívací kolo super. Nakonec jsme to vzdali a jeli si odpočinout na chatku s tím, že se pořádně připravíme a vyrazíme na otevřené moře. Po řádném spánku a dobrém jídlu i pití začal příliv a tím tedy nejlepší doba vyrazit na vodu. Moře bylo klidné a počasí nám přálo. S tím se také dostavily první pořádné záběry. První hrana, na které jsme zastavili, spadala do více jak 200m hloubky a my na ní zdolali několik krásných tresek k metru o váze kolem 10kg.

První dny se dařilo

Pro mě to byl krásný zážitek a i ostatní kluci v lodi byli spokojení a tak jsme několik dní jezdili a hledali podmořské skály a hrany, na kterých se ryby zdržovaly. To se nám i dařilo a my tak nachytali během prvních tří dnů spoustu krásných tresek a mníků. Jen se stále čekalo na nějakou opravdovou obludu. Čtvrtý den za námi na chatku přišla druhá parta a řekli, ať se jdeme podívat do filetárny. Neváhal jsem a ze zvědavosti šel omrknout jejich úlovek. Samozřejmě se jim podařilo ulovit halibuta o váze 20 kilogramů. Hned jsem věděl, že tuto rybu musím mít také. Ptali jsme se druhé party, kde ho ulovili a po prozkoumání mapy nám hned bylo jasné, že se tato ryba vyskytuje spíše na písečných rovinách, kde je jako platýs maskovaný a může se zahrabat do písku. Během dalších dnů z tohoto místa přicházely znovu úlovky halibutů, bohužel ne na naší lodi. I přes zdlouhavé neúspěchy jsme byly trpěliví a zkoušeli různé druhy velkých gum a pilkrů na písečných plošinách v hloubce kolem 30m. Přesně na těchto místech chlapi z druhé a třetí chatky chytli za dva dny skoro 20 halibutů.

Štěstí se unavilo

Nám se moc nedařilo, a tak jsme si jeli zlepšit náladu na dříve úspěšné podvodní skály, kde se nám podařilo narazit i na mělčí úseky a najednou to přišlo. Na mělčině proti nám se jako by začala vařit voda a my viděli lovit obrovské hejno tresek Polak. Hned nám došlo, že ryby nahánějí menší kellírky. Vzal jsem prut se 100g pilkrem a nahodil ho přímo do řítící se hladové masy ryb. Hned po nárazu nástrahy na hladinu jsem dostal strašnou ránu do ruky a po záseku cítil zatím nejsilnější rybu, co jsem kdy na prutu měl. Byl to nezastavitelný tah a já hned věděl, že jde o moji trofejní rybu. Po více jak čtvrthodinovém souboji při polárním západu slunce a olejovité vodě jsem poprvé spatřil krásného Polaka, když už však mělo dojít k vylovení, ryba se znovu vzpamatovala a vymotala mi dalších 20m šnůry. Tím to výpadem ale ze sebe ryba vydala poslední síly, a když jsme jí dostali do lodě nával adrenalinu a radosti se nedal popsat.

Moje trofejka

Ryba měřila rovných 100cm a vážila více než 10kg v tu chvíli Tom řekl „to už je trofejní ryba”, avšak to ještě nebyl konec. Asi za půl hodiny se lovící hejno znovu objevilo a my toho hned využili. Kamarádi na lodi Tomáš, Kuba i Zdeněk dostali záběr ve stejnou chvíli a začalo společné zdolávání. Já tedy rychle vytáhl svoji nástrahu a pomáhal ryby vylovit. Zdolávaní tří šíleně rychlých a silných ryb najednou byla celkem komedie, ale během chvíle byly všechny tresky v lodi. Šlo také o krásné velké úlovky stejného druhu, ale má velikost nebyla překonána. Tento den se mi vryl do paměti a myslím, že ho nezapomenu do konce života. A i přesto, že se mi do konce této výpravy Halibuta chytit nepodařilo, tak tato má trofejní ryba mi to vynahradila více než dost. Další ráno byla naše výprava u konce a my všichni spokojeně odjížděli domů s pocitem, že za rok se určitě vrátíme a přijde další šance na úlovek největší a nejsilnější norské ryby Platýse Obecného.

Přejít na:

• Lofoty Offersoy 1/2
• Lofoty Offersoy 2/2

Autor: Miroslav Vojtek

Foto: Miroslav Vojtek