Hogset 4/4

Po nedělním cestování jsme se těšili na pondělní rybolov. Poměrně se ochladilo. Sem tam sprchlo. A tak jsme si slibovali, že tohle by mohlo být to pravé počasí na ryby. Scénář stejný. K pastelce na makrely. To byla jistota. Jinde jsme makrely taky chytli, ale jen spíš náhodou. A pak jsme všechny tři lodě vyrazili do oblasti 65. Nika, Slavča a já jsme se rozhodli pro lov štikozubců. Jedeme od středu fjordu, blíže ke břehu ostrova Averoya. Prvně to zkoušíme na hloubkách kolem 40m. Ryby tam jsou, záběry máme, ale málokterý proměníme. A když se nám na návnadu připletou dva mníčci 60cm, tak odplouváme dál od břehu na hloubku 50 – 60m. Jsme zhruba v místech, kde předevčírem chlapi ulovili několik štikáčů. A tady začíná to prvé štikozubčí eldorádo. Na háčky dáváme kousky makrel zhruba 2×6 cm aby vlály. Pouštím návnadu ke dnu. Maličko popotáhnu nahoru a pokud záběr nepřišel hned, tak bez jakéhokoliv pohybu čekám na záběr. Nečekám dlouho. Tahám jednoho štikozubce za druhým. Spoustu záběrů neproměním. Štikozubec zaútočí, a když člověk maličko zaváhá, tak musí čekat na další záběr. Jsme na lodi tří, ale ryby chytám jen já. Všichni máme téměř stejné záběry, i Nika se Slavčou, ale nic nedokážou zaseknout. Ani výměna páternosteru za nový s ostřejšími háčky nepomáhá. Až po mém šestém štikozubci protrhávají smůlu a užívají si neskutečnou rybařinu. Mnoho ryb se nám vypíná i během zdolávání.

Naši štikozubci

Všichni štikozubci jsou v délkách od 63 do 73cm. Je jasné, že brzy skončíme. Na dno lodě ryby nikdy nedáváme. Ale kdo by se sebral a odjel. Od naší neodolatelné vášně nás vysvobozuje Honza s babičkou a dědou. Připlouvají k nám a ukazují nám úlovky. Končí a jedou do přístavu a my je následujeme. Jarda s Lubošem a Jindrou stále ještě chytají. Dnes se daří Jardovi. V lodi už má tresku obecnou 83 cm a mníka mořského 75 cm. V přístavu, kde už jsou Honza s babičkou a dědou, valíme bulvy na jejich úlovky. Našich 13 krásných štikozubců není nic proti tomu, co se podařilo ulovit Honzovi, babičce a dědovi. Babička chytla moc pěknou tresku jednoskvrnnou 65 cm a kambalu průsvitnou 59 cm.

Úlovek babičky

Dědův opravdu slušný mník mořský s 92 cm a 4,5 kg vypadal jako tkanička, vedle dvou oblud. Babička chytila mníka mořského 114 cm 7,5 kg. Je to její osobní rekord.Honza vylovil mníka mořského 122 cm 8 kg. Honzův osobní rekord a největší ryba výpravy. Oba dva mníci byli uloveni dost netradičně a podobně. Téměř uprostřed fjordu zhruba 500 m od 65 dál ve fjordu od chaty, na hloubce okolo 90m. Oba dva mníci se prvně jevili jako vázka. A oba lovci se k tomu i tak zachovali. Při popojíždění lodí aby uvolnili vázku zjistili, že tam je nějaká ryba. Větší z mníků byl po poznání, že se nejedná o vázku, zdolán klasicky až k lodi. Menší mník zhruba uprostřed sloupce přestal klást odpor.

Oblast 65

Vše zkomplikovala zlomená klička navijáku. A tak natáčeli pletenku na kus prkýnka. Mysleli si, že o rybu přišli, ale pak uviděli několik desítek metrů od lodi na hladině ležet rybu s háčkem v tlamě. Mníka úspěšně dostali do lodi. Kdyby na hladině ležel o minutu déle, tak by se mník probral ze změny tlaku a určitě by o něj přišli. Oba dva mníci byli chyceni na maso z makrely napíchnuté na háčku páternosteru. Oblast 65 pro nás byla nejen vynikajícím místem pro rybolov, ale byla přívětivá pro naše nástrahy. Na dně jsme uvázli jen ojediněle a když už, tak jen při větším driftu. Zítra, v sobotu již odjíždíme. Jídla máme na dnešek i na cestu dostatek a tak dneska relaxujeme, balíme a uklízíme. Prvně se pouštíme do lodí. Pak do prostoru filetárny. Vyhazujeme spoustu různých hadrů, povalovaly se tu už dlouho. Doléváme benzín do nádrží. Odpoledne s Georgem vše srovnáváme.

Závěrečné hodnocení

Máme čas namrknout do mého notesu. Počítáme druhy ryb, které se nám podařilo ulovit. Nakonec končíme u čísla 17. Treska obecná, treska tmavá, treska sajda – polak, treska jednoskvrnná, treska bezvousá – merlan,štikozubec obecný – hejk, mník mořský, mník bělolemý – mníkovec, kambala průsvitná, okouník živorodý,makrela obecná, kranas obecný, jehlice rohozobá, štítník šedý, pyskoun růžový, ostroun obecný a huňáček severní – toho jsme si prvně spletli se sleděm, ale skutečně to byl huňáček, mrzí mě, že nemám fotografii. Na to, že jsme v této lokalitě byli poprvé, tak jsme si nádherně zachytali. Podle zpráv od rybářů z okolí jsme asi měli hodně štěstí. Ne každému se zadařilo, tak jako nám. Viděli jsme i některé zajímavosti v okolí.Suma sumáru – byla to jedna z nejlepších, pokud ne nejlepší výprava do Norska, jakou jsme kdy podnikli.